Zpěvák Ivan Hlas ve své známé písni Na kolena zpívá pořád jen na kolena. Pirátská strana, ČPS, známá svými technoautoritářskými nápady dala opět o sobě vědět. Sice ne na kolena, ale na koryta. Tentokrát se odhodlala vyvolat on-line hlasování, aby byl z vlády odvolán ministr spravedlnosti P. Blažek známý jako Don Pablo z Brna.

Hlasování dopadlo dle očekávání. Odvolat! Petře Fialo, odvolej svého člověka, kterého zahnala bouřka do hospody ke kmotrovi M. Nejedlému. Nebo ti ČPS ukáže a odejde z vlády a domluví se s korupčním STANem! Opravdu? Kdepak! Jsou to přece Piráti, stejní držáci jako kdysi strana Věci veřejné. Ti přeci nikdy nezradí. Chtějí přeci digitální Česko!

Prásknou tedy skutečně Piráti vládními dveřmi? Přeci jen jsou nejmenší vládní stranou a mají hned dvě ministerstva. Na nich mnoho svých přátel a úředníků, kteří mají občas podivné sexuální a jiné choutky. O tomhle Piráti raději nehlasují? Proč nehlasují o vlastních členech a o P. Blažkovi ano?

Pokud jde o množství násilí v rezortech, kde jsou Piráti, jde o stranu s největším množstvím násilí na člena a řízené ministerstvo. Jenže koryta jsou bližší, než nějaký etický kodex. Pirátská místopředsedkyně Poslanecké sněmovny O. Richterová sice tlačí etický kodex pro poslance, ale jejich lidé nominováni na posty státních úředníků nejsou ani schopni dodržovat etický kodex úředníka.

ČPS je prostě strana, která si může klidně zpívat: pořád jen na koryta, na koryta, jé, jé, jé. Pořad jen na koryta, na koryta, je to tak a tuhle vládu vám posral pták. Tedy Blažek….Pirátí strana, kde vítězí koryta, nepotismus a osobní zájmy nad selským rozumem.

Svět balancuje na pokraji propasti. Nukleární hrozba neustále visí ve vzduchu. Ať už se jedná o eskalaci v zástupné válce USA (NATO) a Ruska na Ukrajině nebo americké provokace kolem Tchaj-wanu. Dosud největší jaderná eskalace proběhla v roce 1962 v rámci Kubánské raketové krize poté, když USA usilovaly o umístění jaderních zbraní v Turecku a Sovětský svaz o totéž na Kubě. Tenkrát ale velmoci zachovaly chladnou halu. Hrozba jaderného konfliktu byla zažehnána.

To se ale o dnešní situaci nedá říct. V současném třetím desetiletí nového století svět vstupuje do další fáze jaderného zbrojení. Ten je odlišný od doby studené války a pojetí vzájemně zaručeného zničení (MAD – Mutual Assured Destruction), kdy se očekávala globální jaderná katastrofa. Oproti tehdejší době totiž existuje zásadní rozdíl v tom, že začala reálná hrozba omezené jaderné války. Nové technologie totiž pokročily, jaderné zbraně lze lépe využívat a zaměřit je jen na omezené území, aniž by se z války stala globální apokalypsa. Znamená to, že riziko jaderné planetární katastrofy je sice menší, ale snadnost využití jaderných zbraní v lokálním nebo regionálním konfliktu je větší.

Rovnováhu strachu navíc narušují nové typy raket a senzorů i možnost vše ovládat umělou inteligencí, která může případně spustit jaderný konflikt. V kyberprostoru se mohou objevit první vystřely nové války. Výzvy k omezení vlivu umělé inteligence u jaderných zbraní dává smysl. Nikdo totiž neví, jak přesně by AI mohla reagovat. U člověka existuje faktor lidského selhání, ale u umělé inteligence vstupují do hry další, zatím nevypočitatelné faktory.

Současné jaderné zbrojení bude možná obtížné zastavit. USA přijaly doktrínu omezené jaderné války a některé ruské elity hovoří o možnosti využité jaderných zbraní v konfliktu na Ukrajině. USA a Rusko si přestaly vyměňovat informace v rámci dohody „Nový začátek“. Ta měla omezit další zbrojení a snížit počet jaderných zbraní. Podobně jako se to stalo při smlouvách SALT a START. Je nutné zamezit další krizi karibského typu. Pokud by se jí nezamezilo, pravděpodobně může někde explodovat zbraň jasnější než tisíc sluncí.

USA už dlouho vynakládají daleko víc financí na zbrojení než jakákoli jiná země na světě. Přesto finance opět navyšují. Mnozí lidé v americkém Kongresu nyní navíc volají po jaderných raketách s plochou dráhou letu, které mají zacelit domnělou mezeru v žebříčku eskalace. Takové kroky by celou věc mohly ještě zhoršit. Další jaderné země by se mohly pokusit o dorovnání počtu většímu americkému arzenálu. Vznikla by řetězová reakce. V roce 1962 měly jaderné zbraně jen 4 země, dnes jich je 9. Z toho nejvíce jaderných zbraní mají USA a Rusko. Tyto země společně s dalšími se musí co nejdříve domluvit na snížení hrozby jaderné války dříve, než bude pozdě. Je nutné, aby se především USA a Rusko podíleli na obrácení směru svých současných vztahů a aby začali opět více budovat vzájemnou důvěru.

Nikdo nemá prospěch z neomezeného jaderného soupeření, neboť také korporace vojensko-průmyslového komplexu, které militarizací usilují o velké zisky, by mohly být v jaderné válce napadeny nebo dokonce vyhlazeny. Občany přitom válka ohrožuje na životě nebo alespoň ekonomicky zatěžuje.

Volání po snižování válečného napětí ale nerespektuje česká pětikoaliční vláda, která ústy své ministryně obrany krvavé Jane Černochové jen přilévá oleje do ohně. Rovněž snaha získat americké stíhací letouny F–35 nevěstí nic dobrého. Do nového závodu jaderného zbrojení se tedy zapojí i Česko. To je varující. Tato skutečnost se nesmí dopustit a peníze, které se mají vynaložit na nákup předražených stíhaček a další vojenské techniky, by bylo daleko vhodnější investovat do kritické infrastruktury, bydlení, zdravotnictví atd. Nechceme se přeci podílet na zbrojení, které může ohrozit jednotlivce, země, regiony nebo dokonce vyhladit celé lidstvo.

Kutnohorská soukromá vysoká škola politických a společenských věd (Academia Rerum Civilum), též KSVŠPSV (ARC) skončila v propadlišti dějin. Před lety vyzdvihovaná škola se nakonec dírou do světa českého školství neudělala. Spíše jde o černou díru devalvující akademiky z veřejných vysokých škol, kteří projekt zaštítili.

V principu šlo o podnikatelský lis na peníze jako v případě legendárního UJAKu. Škola udělovala nejen akademické tituly, ale i manažerské typu MBA. ARC měl původně sídlo v Rakušanově Kolíně, ale později přesídlila do daleko prestižnějšího sousedního města, které je na seznamu UNESCO – Kutné Hory. Škola si za místo svého působení zvolila honosné prostory Galerie středočeského kraje a Jezuitské koleje, abychom v tom neměli temno.

Škola jako ze žurnálu. V její vědecké radě byli například ministr vnitra Vít Rakušan (předseda STAN), předsedy vlády Petra Fialy (předseda ODS). Jako valná většina pravicových politiků zaštiťující se odpovědností k čemukoliv, všichni svorně tvrdí, že o finančních problémech školy nic nevěděli. Tomu by se dalo věřit, pokud se vezmou také výsledky jejich vládní práce. Ale punc vědeckosti byl jasný. Jenže jaký to je asi punc nad zkrachovalým podnikatelským projektem? Celé se to nápadně podobá současné situaci v naší republice, kterou řídí členové tamní vědecké rady, a to s podobnými výsledky.

Tím to ale nekončí. Ve vládě Petra Fialy sedí absolventka v Kutné Hoře nejprestižnější vysoké školy. Je jí Mgr., Bc. Helena Langšádlová, ministryně bez portfeje s odpovědností za vědu, výzkum a inovace. Paní ministryně určitě snáší zlatá vejce, pokud zavádí inovace. Vůbec o ní není ani vidu, ani slechu, a to je absolventkou tak prestižní vysoké školy jako KSVŠPSV. Jaké bylo asi její vzdělání na této vysoké škole? Jakou měla paní ministryně docházku? A co známky? Nebo poznámky? Po Plzni, kde je podivné studování jaksi tradicí, jsme se posunuli do královského města Kutná Hora.

Honosná vědecká rada, absolventi jako z fakult prestižních veřejných vysokých škol a přeci jen pád a konec. Jediným studijním programem byla politologie. Jak jinak, když byl ve vědecké radě sám nejvyšší politolog – Petr Fiala, druhý děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Není absolventem vysoké školy v Kutné Hoře také někdo jiný ze současných vládních kruhů? Jestliže se vědecká rada věnovala vzdělávací stránce školy, kdo obsluhoval tu ekonomickou? Neradil tam někdo z vlády, jak s ekonomikou mají zacházet? Nebo scházet? Každopádně je výsledný produkt jasný. Je jím kutnohorská slepice z TOP 09 hodnotící výsledky vědecké práce tisíců českých vědců, docentů a profesorů.

Vládní i parlamentní představitelé rádi cestují. Samozřejmě, že ne za své, ale za peníze daňových poplatníků. Ať už šlo o výlet P. Fialy do Kyjeva nebo cestu M. P. Adamové na Tchaj-wan. Pozadu nezůstali ani ministři 5demoliční vlády. Například mise M. Kupky proslula lékařem, který obtěžoval na území Jižní Koreje tamní hygieničku. Prostě Kašpárek jak má být. Přitom cílem mise bylo navázat podnikatelské styky. Dle MPA, která na svém twitterovém účtu v březnu 2023 uvedla pravou podstatu mise, bylo důležité navázat styky v oblasti dodávek léčiv. Patrně tím chtěla pomoci svému stranickému kolegovi, nelidskému ministru Válkovi, který se v dodávkách léčiv plácá.

Jenže po půl roce je najednou situace stejná. Dodávky léků stále v nedohlednu, a to MPA na twitteru v březnu 2023 uvedla, že se jim podařila velká věc: otevřeli cestu k tomu, aby nám Jižní Korea dodala antibiotika pro děti. Výsledek? Od ničeho k ničemu a výsledek je absolutní nula. Antibiotika, zejména penicilín, stále chybí. Politička evropského významu MPA, česká Margaret Thatcherová jasně dokazuje, co umí vyjednat a zařídit. Je to podobné jako u ministra Válka – nerozumí vůbec ničemu. Léky z Jižní Koreje? Kdepak! Zapomeňte, ani náhodou. Nic vám nedodáme. Asijským firmám se totiž dovoz do České republiky nevyplácí. Takže česká podnikatelská mise jela do Jižní Koreje podobně, jako jezdili sovětští turisté do Československa – navštívit zemi hojnosti, když to u nich nefungovalo.

To platilo zejména pro sovětské partajní funkcionáře. V tomto duchu je proto důležité i nadále cestovat po světě a domlouvat tu dodávky antibiotik, tu dodávky zemního plynu a jinde zase ropy. To by ale zástupci 5D vlády museli něco umět a znát. Pokud neznají základní pravidlo globálního kapitalismu, tak musí zpět do školy a třeba požádat o pedagogického asistenta. Ale neznalostem 5D-politiků se nelze divit. Mají mnohdy diplom z CEVRO Institutu. Kam zamíří vládní letka tentokrát? Do Číny, kde se dnes vyrábí většina léčiv? Nebo snad do Indie? Zkusit to mohou, ale země, které jsou v uskupení BRICS, si to jistě nechají patřičně zaplatit.

Ale co se vrátit do minulosti? Základní antibiotikum, penicilín jsme si vyráběli sami. To by ale někdo musel minimálně přemluvit Zentivu, kterou dnes vlastní americký kapitál. Proč to tedy vládní letka nezkusí? Přeci jsou to jejich blízcí kamarádi. Do terénu by mohl vyrazit nelidský ministr Válek, zvaný Dr. Antipilulkin, který radí, že místo ATB lze použít vodu s citronem nebo alespoň česnek. Vsjo v tajge.

Třeba by někde ta antibiotika sehnal, když nám to tvrdil před rokem. To jsme všichni tenkrát říkali, že se jedná o nějaký výpadek. Jenže výpadek trvá dál a ministr Válek pořád tvrdí to samé: vydržte, všechno bude, maso, klobásy, léky i Smetana! Vše vám zařídí naše rada lékové pomoci, která se intenzivně schází, ale nenalézá řešení. Nalezla ale viníky: Putina s Babišem, potažmo komunisty, kteří snad mohou za všechno. Zejména ty v Číně, protože vyrábějí všechna léčiva. Tak to snad abychom za těmi soudruhy do Číny vyrazili, anebo odstoupili z funkce ministra zdravotnictví, prolhaný doktore Antipilulkine.

Mizaru, Kikazaru a Iwazaru jsou tři moudré opice symbolizující, nevidím zlo, nenaslouchám zlým řečem a zlé řeči nešířím. Není to však znak Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Ten si za znak zvolil "vodovody a kanalizace" – proud vody pitné a proud vody stáčené s kanálovým poklopem. Přesto se však jedná o úřad, kterého se lze zeptat na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

A tak jsem učinil dotaz ve věci národnosti vojáků Sovětské armády poskytujících Československu pomoc v boji s kontrarevolucí, jež se nakonec změnila v dočasný pobyt vojsk ohraničený a definovaný délkou: FURT - 23 let. Ptal jsem se ÚSTRu na národnost sovětských vojáků přibyvších do českých, moravských, slezských a slovenských měst v rámci operace Dunaj. Cituji z odpovědi: „Ústav pro studium totalitních režimů nezkoumal takové věci a nelze přesně dohledat, ze kterých národností byly vojenské jednotky v rámci operace Dunaj složeny“ Takže podle zákona č. 181/2007 Sb. je to nezjistitelné.

„Ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.“ stojí v zákoně. A podle ÚSTR se občané nemají ptát, co ÚSTR dělá. I zeptal jsem se, co ústav dělá a dostal jsem seznam knih. Byla mezi nimi i kniha od Josefa Pazderky: Invaze 1968 ruský pohled.  A ejhle, v knize je výpověď generála narozeného na Ukrajině, který velel sovětským vojskům, která operovala z tehdejší Německé demokratické republiky Romana Kosenka. Ovšem vedle něj se na operaci Dunaj podíleli i další velitelé narození na Ukrajině. Jednalo se hlavně o hlavního velitele všech vojsk v rámci operace Dunaj Ivana Pavlovského. Celou operaci připravili Andrej Grečko (Ukrajinec) a Ivan Jakubovskij (Bělorus).

Četl vůbec někdo z ÚSTR knihy, které vydávají? Inu, co však čekat od Tří opiček? Vždyť už z názvu Pazderkovy knihy je jasné, že stejně jako Vladimír Putin si myslí, že ten, kdo mluví rusky, je Rus. Proč by tedy nedělali na občany opičky, když je ten stát tak dobře platí.