
KOMUNIKAČNÍ KARTA Otakara Foltýna Jurij Gagarin jako přetrvávající bezpečnostní riziko pro Českou republiku
(verze: kriticky ironická, avšak pevně zakotvená v realitě nebezpečí z vesmíru)
ZÁKLADNÍ TEZE:
Jurij Gagarin – hrdina Sovětského svazu, ale především nepřítel české státnosti a svrchovanosti, který ještě dnes ohrožuje naši bezpečnost tím, že nepřestává obíhat kolem Země a nepřestává se dívat dolů.
Ano, na nás.
ANALYTICKÝ ROZBOR HROZBY:
Trvalá orbitální přítomnost:
Zatímco my spíme, Gagarin krouží. Dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. A co dělá? Shlíží. Sleduje. Mapuje. Psychologická válka vedená z výšky 200 kilometrů.
Strategická nadřazenost:
Je nad námi. Doslova. Každých 90 minut přeletí přes území České republiky a symbolicky nám připomíná, že Východ vždy chtěl mít převahu. Gagarin je Sovětský svatý – ne padlý, ale levitující.
Vizuální dominance:
Gagarinova tvář je vytesána do památníků, bust a propagandistických plakátů. Ale pravé nebezpečí spočívá v jeho nehmotné, orbitální přítomnosti. Není ho vidět, ale víme, že tam je. Stejně jako víme, že Putin má rád výšky.
Symbolická okupace:
Gagarin jako metaforický Sputnik, neúnavně visící nad našimi hlavami. Nemůže být ničím jiným, než orbitálním agentem minulého režimu? A kde je záruka, že neposílá fotky do Kremlu?
DOPORUČENÍ:
Zařadit Gagarina do Seznamu nežádoucích orbitálních osob.
Pokud může být nežádoucí ruský diplomat, může být i nežádoucí vesmírný pionýr.
Zahájit symbolické sestřelení.
Ne raketou, ale pamětí. Zrušme Gagarinovy ulice. Nahraďme je ulicemi Svobody pohybu – po Zemi, ne kolem ní. Případně přejmenovat ulice na „Havlovy horizonty“.
Zavést preventivní výuku „kosmopolitního myšlení“ na základních školách. Děti musí vědět, že kdo létá nad námi, nemusí být náš přítel. Po zvolení D. Trumpa americkým prezidentem to platí dvojnásob.
Vyhlásit Gagarina persona non grata retroaktivně.
Vyvíjet technologie pro obranné sledování oběžné dráhy (projekt Český dalekohled svobody).
ZÁVĚR:
Gagarin je relikvie minulosti, která se ale nikdy nezastavila. Je to, jako kdyby normalizace měla vlastní satelit. A my – pokud se nebudeme dívat vzhůru – budeme navždy jen figurkami na šachovnici, jejíž pravidla se píší ve hvězdách. V azbuce.
Zpracoval: Otakar Foltýn, specialista na orbitální bezpečnost a geopolitický výklad nebeských těles.