Kauza takzvaných „Bitcionů Pavla Blažka“ opět odhaluje hluboce prohnilou podstatu české mocenské elity pod vedením osvětového vůdce s nejnižší důvěrou společnosti Petra Fialy a jeho nohsledů. V situaci, kdy ministr spravedlnosti – osoba odpovědná za výkon a legitimitu právního státu – figuruje v aféře spojené s podezřením na propojení s korupční sítí kolem kryptoměnových spekulací, by v každé demokratické společnosti následovala okamžitá politická odpovědnost. V České republice však místo toho sledujeme absurdní politické divadlo plné lží, dezinformací a paranoidních výkřiků. I když Pavel Blažek podal demisi a byl nahrazen „zametačkou“ Evou Decroix, tak nadále zůstává poslancem za ODS. Tím, že zůstává v poslanecké lavici, tak bez problémů může ovlivňovat celé šetření kolem celé kauzy a zamést ji pod koberec.

Pavel Blažek, namísto aby podal rezignaci na poslanecký post nebo alespoň čelil otevřenému vyšetřování v rámci například vyšetřovací komise, reaguje trapnou snahou odvést pozornost: „Tohle je druhé Vrbětice,“ prohlásil bez jakéhokoliv důkazu. Podle něj za celou kauzou stojí údajně „ruský vliv“. Takovéto výroky jsou zcela nepodložené a nezodpovědné – jedná se o čirý konspirativní narativ, který má za cíl jediné: rozptýlit vinu, rozmazat pravdu a vytvořit dojem, že ministr je obětí jakési hybridní války. Jako kdyby se snad Pavel Blažek znal s agenty Miškinem a Čepigou, kteří měli řádit ve Vrběticích.

Tato strategie je klasickým příkladem „dezinformace shora“ – nikoliv ze zapadlých facebookových skupin, ale přímo z úst dnes už bývalého člena vlády. Je nutné jednoznačně říci: sdílení nepodložených konspirací z nejvyšších pater moci není jen směšné – je to nebezpečné. Zpochybňuje to samotné základy demokratické transparentnosti a posouvá nás blíže k autoritářské manipulaci veřejným míněním. O změnu režimu se Fialova vláda snaží již od svého nástupu k moci v roce 2021, kdy nejprve začala omezovat svobodu slova vypínáním různých webů a končila tím, že nás zatáhla na východ do cizí války a navíc s kopiemi tamních zákonů (ukrajinských nebo z pobaltských zemí), které jsou namířeny proti Rusku.

Ať už bude v této konkrétní kauze prokázán přímý trestný čin, nebo ne, samotná existence kauzy „Bitciony“ (s chybou v názvu, která je až symbolická pro úroveň této garnitury) ukazuje, jak hluboce jsou kryptoměnové spekulace prorostlé s vládnoucí třídou. Nejde o izolovaný incident – jde o systémovou nemoc. Tito lidé vládnou v zájmu finanční elity, nikoliv lidu. Jejich realitou nejsou potravinové banky a nedostatek bydlení, ale offshore účty kdesi na ostrovech pokladů, kryptoměny a machinace. Ostatně podivné peníze již politickým stranám typu ODS nebo STAN přitekly již v minulosti. Stačí si vzpomenout na tajemné miliony v roce 1997 pro ODS nebo kyperské peníze pro STAN v roce 2021 a následnou kauzu Dozimetr.

Když ministr spravedlnosti zasedá s lidmi, kteří organizují pochybné operace s kryptoměnami, a následně tvrdí, že „s tím nemá nic společného“, jen potvrzuje, jak hluboce zakořeněná je beztrestnost a arogance moci. Kapitalismus v českém provedení nefunguje jako spravedlivý trh – funguje jako uzavřený klub korupčních klik. To můžeme vidět na korupčních aférách typu Dozimetr (STAN), Stoka (ODS), Pardubice nebo Chomutov (ANO) nebo i pseudokoaliční stranu Piráti a jejich zpackanou digitalizaci stavebního řízení, kde se mrhalo prostředky hlava nehlava, nemluvě o celé koalici Spolu, která je korupcí prošpikovaná.

Kauza Blažek není výjimka – je to norma v systému Petra Fialy. Tato vláda, která se od začátku stylizovala jako „protikorupční“, je ve skutečnosti dalším pokračováním privatizačního, klientelistického a třídně jednostranného projektu, ve kterém elity parazitují na veřejných zdrojích. Ať už jde o pohrdání pracujícími lidmi, destrukci veřejných služeb nebo naprosté ignorování sociálních nerovností, vše směřuje ke stejnému cíli: udržení moci ve jménu kapitálu. Fialovu vládu můžeme definovat jako neoliberální korupční kartel.

Blažkova kauza je pouze jedním z projevů současného zkorumpovaného systému. Není to otázka jednotlivce – je to otázka systému. Tento režim se hroutí pod vlastní vahou arogance, chamtivosti a lží. Radikální levice musí být silou, která nejen ukazuje na zločiny moci, ale přináší skutečnou alternativu – společnost bez korupce, bez elit, bez vykořisťování. Společnost spravedlivou, ekologickou a demokratickou.

 

Kroky JUDr. Františka Janečka a soudce Nejvyššího soudu P. Horňák pro novou ministryni spravedlnosti

 

Poslouchej, Evičko,

co to máš za tričko?

 

No to je senzace,

já jen koukám

 

Otoč se maličko,

řeknu ti, Evičko,

padne ti bezvadně,

to je sen

 

Doufám, že v něm budeš dneska venku,

doufám, že v něm budeš v noci spát

Počkej, jak tím tričkem naštveš Lenku (Bradáčovou),

já se na to tričko koukám rád

 

Vsaď se, že tím tričkem naštveš Lenku (Bradáčovou),

vsaď se, že ta pukne závistí

Doufám, že v něm budeš dneska venku

Já tě čekám teď na náměstí

 

Poslouchej Evičko,

to chce jen maličko,

něco s tím nápisem (Spolu),

to chce nápad

 

Co takhle Evičko

dát tam mou maličkost,

a nebo třeba ne,

no jak chceš

 

Doufám, že v něm budeš dneska venku,

doufám, že v něm budeš dneska spát

Počkej, jak tím tričkem naštveš Lenku (Bradáčovou),

já bych měl to tričko celkem rád

 

Doufám, že v něm budeš dneska venku,

doufám, že v něm budeš dneska spát

Počkej, jak tím tričkem naštveš Lenku (Bradáčovou),

já bych měl to tričko celkem rád

 

Doufám, že v něm budeš dneska venku,

doufám, že v něm budeš dneska spát

Počkej, jak tím tričkem naštveš Lenku (Bradáčovou),

já bych měl to tričko celkem rád 

 

https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/hornak-pavel/tricko-31980

https://www.ceska-justice.cz/2019/01/idol-80-let-pavel-hornak-se-stal-soudcem-nejvyssiho-soudu/

 

Alfreda Berta von Suttner (1843–1914), rakousko‑uherská pacifistka a autorka oceněná Nobelovou cenou za mír, ve svém nejslavnějším díle Die Waffen nieder! (Složme zbraně!) varovala před destruktivními důsledky války – především jejího morálního a lidského rozměru. Tvrdila, že mír není pasivní stav, ale aktivní úsilí o dialog, empatii a spravedlivé uspořádání poměrů mezi státy a národy.

Berta von Suttner popisovala válku jako „hrozný stroj na ničení“, který proměňuje lidské bytosti v mechanické nástroje boje – a není vzdálená realitě, kdy státní moc vytváří tlak na militarizaci společnosti, technologický i finanční. Její přesvědčení o síle vzdělání, diplomacie a kulturní výměny zůstává i dnes inspirativní. Z ní by si měli vzít ponaučení nejen naši politici, ale všichni, kdo se snaží o mír.

Kritika přístupu prezidenta Petra Pavla: Chřestění zbraněmi jako krok k válce?

Prezident Petr Pavel opakovaně zdůraznil nutnost zvyšování výdajů na obranu v EU, a to nejen na standardní úroveň 2 % HDP, ale výrazně nad ni. Tvrdí, že Evropa by měla působit jako silný a jednotný pilíř globální bezpečnosti. Snad právě proto inicioval vytvoření koalice ochotných, kteří jen řinčí zbraněmi a přiživují konflikt na Ukrajině. Připomíná, že Rusko může směřovat ke znovuobnovení imperiálních ambicí, a podle něj by Západ měl v otázce Ukrajiny trvat na jasných hranicích.

Zatímco je jistě důležité garantovat obranu, znepokojivé je, když rétorika státu připomíná „chřestění zbraněmi“: mobilizace vojenských prostředků jako hlavní nástroj řešení mezinárodních sporů může vést k eskalaci, nikoli k míru. Přehnané zbrojení často znamená přesměrování veřejných prostředků od školství, zdravotnictví či podpory civilního sektoru, což běžní občané často vnímají jako velice negativně. Logické je přeci chtít mír, nikoliv válku. Ideály Berty von Suttner vyzývají spíše k investicím do diplomacie, vzdělání a demokratických hodnot než do vojenského arzenálu, tak jak se o to snaží Petr Pavel Pávek, který nás neustále tahá do války. Navíc je přes svého rádce Koláře napojený na zbrojařskou lobby – firmu Colt.

Mezi diplomacií a militarismem: Kde je hranice?

Prezident Pavel v jednom rozhovoru uvedl, že by pro Ukrajinu mohla přijít doba kompromisů, aby se ukončila válka dříve a minimalizovaly další ztráty. Pro někoho může být pragmatický přístup zdrženlivosti a diplomatického tlaku rozumný. Pro jiného však takové „ukázněné rozházení“ militaristických kapacit signalizuje vůli prioritně sázet na hrozbu síly, nikoli na mezinárodní právo a dialog.

Srovnáváme‑li to s Bertou von Suttner: ta dokázala skutečně hlásat, že skutečná síla spočívá v chápání soudržnosti, svobody a solidarity. Opakovaně kritizovala militarismus jako slepou cestu. Pokud tedy soudruh generál prezident Pavel volá po zbraních, zůstává otázka, zda jeho přístup „chřestění zbraněmi“ není snahou o trvalý mír, ale trvalou válku. Tu, která prioritně vyhovuje vojenskoprůmyslovému komplexu. Jejímž je akcionářem.

Shrnutí a výzva k zamyšlení:

1. Národní zájem ≠ permanentní zbrojení.
Od Berty von Suttner se můžeme učit, že bezpečnost a suverenita by se měly stavět na demokratických institucích, kulturní výměně a mezinárodní spolupráci – nikoliv pouze na vojenské síle.

2. Rétorika.
Pokud hlava státu často opakuje, že je třeba silnější armádu a vyšší výdaje, vysílá signál podobně jako Petr Fiala, kterým nejen upevňuje zejména nákladnou vojenskou infrastrukturu, ale také politickou kulturu ovlivní směrem, který může eskalovat napětí.

3. Dialog jako alternativa.
Pavel má pravdu, že bez jasných hranic a obrany nelze diplomaticky jednat. Ale stejně platí, že klidný dialog, transparentní spolupráce a vyjednávání jsou stabilnější cestou k míru než neustálé výstrahy v podobě vojenské převahy. Tomu ale gumový prezident nerozumí.

Závěrem

Berta von Suttner nás učí, že mír vyžaduje odvahu – nejen ozbrojenou, ale zejména morální. Prezident Petr Pavel, ač vůlí zaručit bezpečnost, se může dostat do pasti „chřestění zbraněmi“, které se spíše podobalo signálu připravenosti k válce než pevného základu pro mír. Demokratická společnost by měla hledat cestu mezi odpovědnou obranou a aktivním diplomatickým úsilím: kdo chce žít v míru, musí být připraven ne jen vyhrát, ale především ukončit spor s důstojností a lidskostí. Ano, míru, ne válkám!

 

Mým lobbistům!

Bylo Mým nejvroucnějším přáním, abych léta, která z Boží milosti jsou Mi ještě dopřána, mohl zasvětit dílům míru a uchránil Svoje zájmy před těžkými obětmi a břemeny války.

V radě Prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto.

Pletichy protivníka plného nenávisti nutí Mne, abych na obranu cti Spolu a STAN, na ochranu jeho vážnosti a moci, k zabezpečení jeho državy po dlouhých letech míru chopil se slova.

S nevděkem rychle zapomínajícím nastoupilo království organizovaného zločinu, které od prvního začátku své státní samostat­nosti až do nejnovější doby od Mých předkův a ode Mne bylo chráněno a podporováno, již před lety cestu otevře­ného nepřátelství proti mojí vládě.

Když Jsem po třech rocích požehnané práce na míru v Evropě rozšířil Svoje vladařská práva na tři strany, vyvolalo toto Moje opatření v království organizovaného zločinu, jehož práva nižádným způsobem nebyla porušena, výbuchy nevázané náruživosti a nejrozhořčenější nenávisti! Moje vláda užila tenkráte krásného práva strany silnější a žádala v nejkrajnější shovívavosti a dobrotivosti na kmotrech toliko, aby snížilo počet svých požadavků na stav míru, slíbilo, že budoucně setrvá na dráze míru a přátelství. Týmž duchem umírněnosti vedena, obmezila se Moje vláda, když Piráti před lety nacházeli se v boji s korupcí, na hájení nejdůležitějších životních podmínek Spolumocnářství. Tomuto jednání děkoval organizovaný zločin v první řadě, že dosáhl účelu války.

Naděje, že organizovaný zločin ocení shovívavost a mírumilovnost Mé vlády a že dostojí svému slovu, se nesplnila.

Stále výše šlehá plamen nenávisti proti Mně a Mému domu, stále otevřeněji vystupuje snaha, nerozlučná spojenectví území Pravdy-Lásky násilně odtrhnout!

Zločinné řádění sahá přes hranici, aby temné mocnářství podkopalo základy státního pořádku, aby lid, jemuž Já v otcovské lásce věnuji Svoji plnou péči, zviklalo v jeho věrnosti k domu Pravdy a Lásky a vlasti, aby svedlo dospívající mládež a podněcovalo ji ke zločinným skutkům nerozumu a velezrady. Řada vražedných útoků, s rozmyslem připravované a provedené spiknutí, jehož hrozný zdar Mne a Moje věrné Spolustrany v srdce zasáhl, jest daleko viditelnou krvavou stopou oněch tajných pletich, které z organizovaného zločinu byly zahojeny a řízeny.

Tomuto nesnesitelnému řádění musí se učiniti přítrž, ustavičná vyzývavost organizovaného zločinu musí se ukončiti, má-li čest a vážnost Mé vlády zůstaly neporušeny a jeho statní, hospodářský a vojenský rozvoj bytí ušetřen stálých záchvěvů.

Marně podnikla Moje vláda ještě poslední pokus, dosíci tohoto cíle prostředky míru, pohnouti organizovaný zločin vážným napomenutím k obratu.

Blažek i Daňhel odmítli umírněné a spravedlivé požadavky Mé vlád, a odepřeli i dostáli povinnostem, jichž splnění v životě národů v a států jest přirozeným a nutným základem míru.

A tak jsem nucen přikročit k tomu, aby se moci zbraní opatřily nezbytné záruky, které mají zabezpečiti Mým zájmům pokoj uvnitř a trvalý mír navenek.

V této vážné chvíli Jsem si plně vědom celého dosahu Svého rozhodnutí a Své zodpovědnosti před Všemohoucím.

Vše jsem prozkoumal a uvážil.

S klidným svědomím nastupuji cestu, kterou Mi povinnost vykazuje.

Spoléhám na Svoje lobbisty, kteří ve všech bouřích vždy v jednotě a věrnosti kolem Mého postavení se seřadili a pro čest, velikost a moc vlasti k nejtěžším obětem vždy byli ochotni.

Spoléhám na statečnou, obětavým nadšením naplněnou BIS Česka.

A důvěřuji ve Všemohoucího, že Mému Spolu dopřeje vítězství.

Petr Fiala v. r.

 

P. Fiala je také vázán Etickým kodexem Masarykovy univerzity, jelikož zde má stále úvazek. Zde se praví: "Všichni, kdo náleží k obci Masarykovy univerzity: Respektují zákony České republiky a řídí se ve svém jednání obecnými morálními principy a oborovými etickými normami“. Dále se praví: Předcházejí možnému střetu zájmů ve všech jeho podobách a vlastní střet zájmů otevřeně deklarují. Jednají transparentně ohledně mnohočetných vztahů, kdy vůči druhé osobě zastávají nejen profesní, ale i další roli, a aktivně spolupracují na opatřeních, která zabraňují pochybnostem o nestrannosti a integritě zúčastněných. Nepřijímají ani nenabízejí neoprávněné finanční či jiné výhody.

Evidentně mohl P. Blažka tolerovat ve vládě, ale jak se k němu postaví jako k poslanci? Taky je třeba si uvědomit, že v Senátu sedí děkan fakulty zaměstnávajícího profesora Fialu, profesor Balík. Ovšem na jeho názor se nikdo neptá. A to je přitom skaut jako P. Gazdík a jistě skládal skautský slib: "Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, duší i tělem být připraven(a) pomáhat vlasti i bližním. S odkazem na Etický kodex Masarykovy univerzity by profesor Fiala neměl tolerovat P. Blažka ani jako poslance. Sedí totiž Spolu v jedné lavici.