Vláda premiéra Petra Fialy se v posledních letech čím dál více profiluje jako zastánce tvrdého postupu proti takzvaným „dezinformačním“ webům a alternativním názorovým proudům. Pod rouškou boje proti „škodlivým“ informacím se stále více otevírají dveře cenzuře, omezování svobody projevu a umlčování kritických hlasů. Vláda, která se formálně hlásí k principům liberální demokracie, paradoxně antiliberálně vytváří prostor pro represivní omezování plurality názorů a svobody, liberté.
Soud již jasně prokázal a rozhodl, že umlčování a zavírání nepohodlných webů bylo ze strany vlády nelegální, byť tyto weby vypnul vlastník české domény CZ NIC na základě požadavku vlády Petra Fialy. Respektive na „nátlak“ ministerstva vnitra pod vedením Víta Rakušana. Pro srovnání lze uvést, že v okolních zemích k podobné cenzuře nedošlo.
Je důležité se ptát, kdo totiž určuje co je a co není dezinformace. Už samotný fakt, že vládní instituce nebo provládní think-tanky mají rozhodovat o tom, co je „pravda“ a co je „dezinformace“, je problematické a nelegální. Jiný názor bývá umlčován, a to nejen v médiích, ale dokonce i na akademické půdě.
Zatímco kritické názory na zahraniční politiku, energetickou krizi nebo vládní reformy jsou démonizovány, vládní narativ a mainstreamová média mají volné pole působnosti. Právě vládní narativ se často blíží dezinformacím a lhaní. Jako příklad můžeme použít tvrzení Petra Fialy, že Česká republika neodebírá žádný plyn z Ruska a přitom k nám proudí ve velkém. Tím dochází k nebezpečnému rozdělování veřejného prostoru na „povolené“ a „zakázané“ pravdy stejně i povolené nepravdy. Ve skutečnosti tak vláda „boj proti dezinformacím“ používá jako záminku pro eliminaci nepohodlných hlasů, což vede k nastolení cenzury a represe.
Problém nastává v momentě, kdy stát přebírá roli arbitra pravdy nebo vytváření monopolu na pravdu. Pravda v demokratické společnosti by měla být výsledkem otevřené debaty a výměny různých pohledů, nikoliv diktátem z centra moci. Vláda Petra Fialy však přes instituce jako je Centrum proti hybridním hrozbám (CTHH), nebo s pomocí bezpečnostních služeb (BIS) a neziskových organizací, které s ní spolupracují nebo úkolují, potlačuje svobodu projevu. Věk kapitalismu dohledu je zneužit ke sledování nejen nepohodlných názorů, ale i občanů za jejich výroky zejména na sociálních sítích.
Tato selekce je často netransparentní a nemá žádnou soudní oporu. Blokace webů jako součást „informační hygieny“ navíc budí otázky ohledně legitimity těchto kroků a připomíná praktiky totalitních režimů.
Efekt vládní „mediální politiky“ je nejen přímý, ale i nepřímý. Novináři, veřejní činitelé a běžní občané jsou nuceni k autocenzuře. Strach z nálepek „dezinformátor“ nebo „prokremelský či proruský šváb“ nebo „ruská pátá kolona“ vede k opatrnosti a k odklonu od nepohodlných témat. To je obzvláště viditelné v době krizí, kdy vláda čelí kritice ohledně své politiky – ať už jde o zdražování energií, militarizace politiky v souvislosti s konfliktem na Ukrajině, extrémistické přijímání nejvíce ukrajinských migrantů na počet obyvatel přijímající země na světě, nebo přehnané zadlužování v důsledku těchto kroků. Čím dál více se Fialovo období vládnutí podobá období druhé republiky a podobným režimům, kdy se výrazy jako „šváb“ používaly v tamní propagandě.
Svoboda slova v České republice nikdy nebyla absolutní. Existují legitimní hranice, jako je ochrana proti nenávisti či výzvám k násilí, což stanovují zákony a Ústava. To však neznamená, že stát má právo regulovat názory nebo blokovat platformy, které nesouhlasí s jeho politikou. Vláda Petra Fialy by si měla uvědomit, že umlčování kritiky vede pouze k růstu frustrace ve společnosti, k posilování polarizace a nárůstu negativních sociálních jevů – například kriminality.
Skutečně demokratická vláda by měla podporovat otevřený prostor pro diskusi, nikoliv zavádět cenzurní praktiky, které mohou být snadno zneužity proti politickým oponentům nebo nespokojeným občanům. Vytváření „žaláře názorů“ je nebezpečná hra, jejíž důsledky mohou být fatální pro demokratickou kulturu a politiku v České republice.
Historie nás učí, že snaha o monopolizaci pravdy vždy vede k úpadku svobodné společnosti. Petr Fiala s Vítem Rakušanem boj proti dezinformacím a vnitřnímu a vnějšímu nepříteli přepepřili a zaseli do české společnosti podhoubí strachu. Aktuální přílepek k zákonu Lex Ukrajina, který ve své špionománii usiluje o těžkou kriminalizaci komunikace s lidmi v zahraničí, je vrcholem těchto snah, jež připomínají represivní Mccarthyismus. To je jen krůček k nástupu pravicového represivního režimu, zpochybňování legitimních a demokratických voleb, vyhlašování stanných práv, tak jako jsme tomu byli svědky v nedávné době v Jižní Koreji nebo Rumunsku.
