Petr Fiala, premiér České republiky a milovník ranní Nutelly, nám oznámil, že má plán, jak přivést naši zemi k ekonomickému vrcholu. Stačí málo – jen ještě jedno volební období, a prý budeme brát platy jako v Německu. Ano, slyšíte správně, ještě pár let, a můžete si místo polského másla koupit skutečný německý ementál. Možná i to jejich pivo bude konečně levnější než naše. I když naše je přeci jen nejlepší.

Fiala, který se proslavil nejen svým vytříbeným vkusem pro sladké snídaně, ale i talentem přesvědčit lidi, že problém není v drahém másle, ale v tom, že si ho vůbec chcete koupit, tentokrát opravdu překonal sám sebe. „Německé platy“ se teď staly novým heslem jeho vlády, něco jako dřívější „dotace pro všechny“ jeho předchůdce Andreje Babiše, který P. Fialu pronásleduje jako démon.

Ekonomové a odborníci na veřejné finance si z Fialova prohlášení trhají vlasy a přitom zvedají obočí i kalkulačky. „Pokud si pan premiér myslí, že během pár let doženeme Německo, měl by si připomenout, že ekonomická konvergence je proces na dekády, nikoliv na jedno volební období,“ poznamenal jeden z nich. Jinými slovy – leda že by nám Fiala v roce 2028 slíbil teleportace do Bavorska.

Další odborníci připomínají, že rozdíly v produktivitě, investicích a infrastruktuře jsou mezi oběma zeměmi tak velké, že i kdybychom všichni začali pracovat 16 hodin denně, stejně by nám to nestačilo. Nebo že by plánoval zázračný vývoz české verze Nutelly?

Zdá se, že Petr Fiala tímto prohlášením úspěšně vyvolal srovnání s Andrejem Babišem, jehož sliby o tom, jak všichni budou „v pohodě“, nyní vypadají skoro realisticky. Kritici už teď upozorňují, že Fialovo prohlášení o „německých platech“ je populismus na úrovni, na kterou Babiš ani nedosáhl. A co víc, místo koblih nám Fiala nabízí jen sladké sny o budoucnosti. Babiš nám aspoň něco dal.

Možná by měl pan premiér začít brát inspiraci jinde – třeba z knihovny. Pokud plánuje řídit stát jako reklamu na Nutellu, možná bychom mohli zkusit „platy jako v Rakousku“. Přeci jen to zní o něco realisticky, i když je to nereálné. Ale to by asi neznělo tak dobře na billboardech.

Vypadá to, že Petr Fiala věří, že jeho projev dokáže udržet důvěru voličů. Zda ale dokáže splnit své odvážné sliby, je otázka. Pokud ne, můžeme jen doufat, že budeme mít dost peněz na to, abychom si tu slavnou Nutellu vůbec mohli dovolit, protože Fialovo prohlášení, že doženeme Německo, je čirý populismus na steroidech.

Milí spoluobčané, je čas si připomenout, že žijeme v éře, která bude jednou zlatým písmem zapsána do učebnic dějepisu. Jak by taky ne, když máme tu čest být svědky vlády Petra Fialy, údajně nejúspěšnější vlády v dějinách České republiky na věčné časy. A pokud o tom pochybujete, tak to je jen důkazem toho, že si sami nedokážete uvědomit, jak dobře se vlastně máte. Máme se prý lépe, než před rokem 1989, i když o tom začínají mnozí pochybovat. Vládne nám přeci Fialova vláda, která je prostě nejlepší na věčné časy.

Petr Fiala nám totiž opakovaně připomíná, že jeho kabinet nejenže zvládá všechny krize, ale přímo je přetváří v triumfy. Ekonomická situace? Prý se nám daří, protože inflace přece „už jen trochu roste“. Energie? Jsme prý příkladem energetické soběstačnosti, protože když si v zimě doma zhasneme a přioblékneme svetr, ušetříme nejen peníze, ale i planetu. Aspoň poté budeme mít na dostavbu jaderných elektráren. Co bychom pro to neudělali, že?

A co nezaměstnanost? Naše země je prý vzorem pro Evropu. Ano, práce je dost, jen ji člověk musí přijmout za minimální mzdu, protože s vyššími platy to přece nebudeme přehánět. Jak řekl jeden člen vlády: „Kdo chce víc, ať si připlatí.“  I když vlastně není z čeho a kde brát a nekrást? Nebo budeme krást podobně jako Don Kampeličkos?

Veřejné finance jsou podle Petra Fialy kapitola sama o sobě. Když nás premiér informoval o tom, že šetříme, mnozí si naivně mysleli, že se to týká státu. Ve skutečnosti šetříme my, občané, protože po zvýšení daní a cen energií nám už na žádné zbytečnosti nezbývá. Máme zde přeci vládu, která je nejlepší a na věčné časy. Ještě další čtyři roky ni dejte a budete mít platy jako v Německu, hlásá Petr Fiala. Budete mít spíš ceny, než platy i s Nutellou.

A co mezinárodní vztahy? Petr Fiala je prý státník s globálním rozhledem. Ano, díky němu jsme konečně pochopili, že není důležité, co děláme pro vlastní občany, ale co děláme pro ostatní. Předání vojenské techniky na Ukrajinu nebo podpis dohody, kterou jsme se zavázali přijmout cokoli, co velmoci přikáží, je prý vrcholná ukázka suverenity. Prostě s USA na věčné časy a nikdy jinak. Až na ty podivné stíhačky F – 35.

Petr Fiala nám také připomíná, že jsme nevděční. My, obyčejní lidé, si totiž nevážíme toho, co pro nás dělá. Ano, ceny potravin, nájmů nebo služeb stouply do nebes, ale copak je to problém vlády? Kdo si dnes nemůže dovolit máslo za šedesát korun, ten si ho zřejmě nezaslouží. Cena másla totiž klesá, ale v akci. Hlavně ale klesá váha másla. S příchodem vlády na věčné časy k nám přišla i smrskflace. Vše se prapodivně smrskává a zmenšuje, zatímco cena se prapodivně zvyšuje.

Takže přátelé, zamysleme se. Možná se máte opravdu skvěle, jen vám to premiér zapomněl sdělit. A pokud tomu stále nevěříte, nezoufejte. Jednoho dne se možná probudíte do reality, kde už nebudete platit desetitisíce za elektřinu a plyn, protože si nebudete moci dovolit ani ten byt. Ostatně tuto věc už vidíme dnes a denně. Kde jsou ty časy, když jste mohli mít byt a platit běžné ceny. Ještě před 35 lety…

Ale nezapomínejme – to všechno je přece pro naše dobro. A až jednou budete vyprávět svým vnoučatům o vládě Petra Fialy, nezapomeňte dodat: „To byly zlaté časy. Jen jsme o tom tehdy ještě nevěděli, protože nám vládla vláda podivného profesora politologie z Brna“. Poté nezapomeňte dodat vtip, který se stal realitou: „Babičko jací byli komunisté? Hodní nebo zlí? Byli zlatí!“

Tak tobě kamaráde strana dala košem
Radši´s mi neměl tohle psaní číst
Škoda že já že nejsem listonošem
Snad bych ti přines´ veselejší list.

Tady je kamaráde každá rada drahá
Někam tě pozvat nebo chceš být sám
Mluvit jen tak to taky nepomáhá
Co s tebou dělat - moment - už to mám.

Já ti zacinkám to možná vyléčí tvůj splín
Já ti zacinkám o tom jak voní rmen a kmín
O tichu v loukách o letu včel
O šedi dlouhých chodníků a nábřeží
I o všech touhách které jsi chtěl
A na nichž teď už čím dál míň ti záleží
Ale záleží.

Já ti zacinkám i o těch zklamáních co znám
Já ti zacinkám aby ses necítil tak sám
O tom co končí co bude dál
O květu třešně který v plod se promění
O malých pravdách vždyť jsi je znal
Teď maj´ už jiné tváře jiná příjmení
Jiná příjmení.

Já ti zacinkám to možná vyléčí tvůj splín
Já ti zacinkám o tom jak voní rmen a kmín...

Originál: https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/neckar-vaclav/ja-ti-zabrnkam-47007

Byl to jeden z těch momentů, kdy se stane něco takového, co stojí za to alespoň při jídle komentovat. Český tisk psal, že Petr Fiala, tichá loutka amerických zahraničních zájmů, si 12 minut telefonoval s bývalým manželem Ivany Trumpové, rozené Zelníčkové, neboť Donald Trump po telefonátech s řadou politiků z různých zemí svolil, že jeho poradce může vytočit i číslo krajana jeho bývalé manželky. Nikdo sice neví, o čem si povídali, a jak se říká, když se mlčí, mluví fantazie.

Zdvořilostní telefonát plný prázdných signálů

Během tiskové konference po tomto „významném“ hovoru se premiér Fiala držel na úrovni: „Mluvili jsme o věcech zásadního charakteru pro česko-americké vztahy.“ Na otázku, o jaké konkrétní otázky se jednalo, reagoval standardní odpovědí a nic nesdělil. Fiala pravděpodobně jen poblahopřál a ve zbytku času si Trump vzal slovo a říkal, co ho zrovna napadlo. Možná mu říkal tipy na nejlepší golfové hřiště nebo zavedl řeč na světové otázky s takovou vážností, jako je třeba, kolik sádla na svíčkovou je akorát.

„Amerika na prvním místě“, ale co Česko?

Pokud bychom si mohli tipnout, snad šlo o praktickou lekci diplomacie „po trumpovsku“. Americký prezident je přece znám svou legendární taktikou – dát vždy najevo, že Amerika je na prvním místě, zatímco ti ostatní... No, ti ostatní tam někde taky jsou. Možná Fialu v průběhu hovoru ujistil o americké podpoře v Československu a na zakarpatské Ukrajině a vysvětlil mu, proč je Praha perfektní místo, kde lze umístit další resort „Trump Golf“.

Mediální průkopníci

Koneckonců, oba přistupují ke světu s unikátním politickým stylem: Trump s jeho energií 200 „fake news“ postů za den a Fiala s jeho neviditelnou loutkovou přítomností typu „Jsem tady i nejsem“. Představa, že Fiala, známý svými rozvážnými projevy, naslouchá nekontrolovatelnému Trumpovi, je fascinující. Snad se premiér naučil pár nových frází na téma „Jak hrát každé jednání výřečností“.

Výsledek? Rozpačitý

Když se novináři ptali na jakékoliv detaily, mluvčí Úřadu vlády odpověděl: „Pan premiér a pan prezident sdílejí stejný pohled na mnohé zásadní otázky.“ Což nám pochopitelně dává naději na bezprecedentní česko-americkou spolupráci v oblastech jako je plánování reality show pro české občany, kde by hlavní cenu vyhrál ten, kdo nejlépe napodobí Trumpův projev. Třeba zkušený recitační mistr Petr Pavel řečí o odpudivé bytosti.

Ano, jednou možná budeme vědět, co se během tohoto významného telefonátu skutečně dělo. Možná ho ale někdo jednou popře podobně, jako právě Kreml popřel údajný aktuální hovor s Trumpem, o kterém psal Washington Post.

Jan Šverma, významná postava československého odboje proti nacismu, si zaslouží naši trvalou úctu a vzpomínku. Letos, v roce 2024, uplyne 80 let od jeho tragického úmrtí v bojích v Nízkých Tatrách během Slovenského národního povstání (SNP). Jeho život a osud jsou symbolem neohroženého boje za svobodu a spravedlnost a připomínají nám odvahu, s níž se Češi a Slováci postavili hrůzovládě v podobě německých nacistů, okupantů Československa, ale také kolaborantům v Protektorátu Čechy a Morava, stejně i přisluhovačům ve Slovenském štátě.

Jan Šverma se narodil 23. března 1901 v Mnichově Hradišti. Jeho životní cesta byla od začátku ovlivněna společenskými změnami a silným smyslem pro spravedlnost. Už v mladém věku se zapojil do politické činnosti a stal se jedním z předních představitelů československého komunistického hnutí. Významnou část svého života věnoval politické a publicistické činnosti a neúnavně bojoval za práva dělníků a sociálně slabých. Byl redaktorem a publicistou, známým nejen svými odvážnými názory, ale také hlubokou analýzou aktuálních problémů své doby.

Během druhé světové války, po okupaci Československa nacisty v roce 1939, byl Šverma donucen odejít do exilu, kde pokračoval v boji za svobodu své vlasti. Působil v zahraničním odboji a byl členem československé exilové vlády v Moskvě. V roce 1944 se však rozhodl připojit přímo k ozbrojenému odporu a vstoupil do Slovenského národního povstání, které bylo jedním z klíčových momentů protinacistického boje v Československu.

Jeho odhodlání a statečnost ho však stály život. 10. listopadu 1944, během pochodu ve slovenských horách, kde odbojáři čelili drsným zimním podmínkám i pronásledování německými jednotkami, Šverma vyčerpaný a oslabený podlehl chladu a námaze v Nízkých Tatrách. Jeho smrt zasáhla nejen jeho spolubojovníky, ale i celý československý národ, který v něm ztratil jednoho z nejoddanějších bojovníků za svobodu a sociální spravedlnost.

Příběh Jana Švermy je dodnes připomínkou nezlomného ducha a odvahy, s níž se naši předci postavili proti nespravedlnosti, tyranii a útlaku. Dnes, 80 let po jeho tragické smrti, je jeho odkaz živý a inspirativní. Připomíná nám, že svoboda není samozřejmostí a že za ni často museli naši předci zaplatit tu nejvyšší cenu, abychom zde my mohli být a žít své životy.

Jan Šverma zůstává symbolem naděje a víry v lepší budoucnost, kterou si musí každá generace znovu vydobýt a udržet. Připomínání jeho odkazu je nejen vyjádřením úcty, ale také důležitým poselstvím pro nás všechny, že boj za svobodu a spravedlnost nikdy nekončí.