Mgr. Jan Klán

V dnešní kapitalistické společnosti se vyskytuje mnoho mocných lobbystických skupin, kterým jde hlavně o svůj vlastní prospěch a zisk. Mezi nejmocnější lobby patří ropná, chemická, farmaceutická, cestovní, zpracování odpadu, letecká a mnohá další. Všechna lobby je úzce navázána na nadnárodní korporace, kterým jde primárně o zisk a akumulaci bohatství. Ne jinak je tomu v současné době, kdy se po světě pohybuje virus, proti kterému se snaží národní státy bojovat. Některé to zvládají, jiné kolabují, řada se jich nachází někde uprostřed. Přes léto roku 2020 se zdálo, že virus je někde nenápadně utěsněn a již nebude hrozit. Mnozí odborníci sice předpovídali druhou vlnu, ale politické elity se nechaly uchlácholit příznivým stavem a povolily otěže, když se jim podařilo zvládnout první vlnu pandemie. Otevřely se tedy opět hranice a lidé začali opět ve velkém cestovat za zážitky po celém světě. Zde je na vině pravicová opozice v naší zemi, která od léta volala po uvolnění a vláda se jí (bohužel) rozhodla vyhovět. Podle uvažování pravicových stran je jakákoliv restrikce nedemokratická, a pokud se zamezuje pohybu lidí, tak je to proti demokracii a svobodě – jaká to lež! Výsledek nenechal na sebe dlouho čekat, když se z dovolených začali vracet nakažení lidé. Zde si musíme říci, že za rozvlečení viru po světě je primárně zodpovědný cestovní ruch a ekonomika postavená na honbou za zážitky. Pokud pomineme různé konspirační teorie, které říkají, že virus byl vytvořen v laboratoři a že nás ovládají svobodní zednáři, aby se eliminoval počet lidí na planetě, tak zjistíme, že to byly v minulosti velké pandemie moru, jiných onemocnění a chřipky, které vždy společnost posunuly dopředu. Nemoci byly jezdcem apokalypsy, kdy zemřelo mnoho lidí. Tomu se ale moderní medicína snaží předejít, protože určitý typ promořování dle odborníků stejně nefunguje. Dokonce i vyzdvihované Švédsko dnes tvrdí, že jim o žádné promoření nikdy nešlo. Prý je to dle jejich epidemiologa mýtus. V této rovině se totiž střetávají dvě věci: věda a etika (morálka). Musíme si totiž položit zásadní otázku: kolik lidských životů by v průběhu promořování bylo ztraceno a zda si to může jakákoliv společnost dovolit? Z logiky věci plyne, že žádný život nesmí být ztracen a proto je nutné zavést určitá opatření. Opět se zde vyskytují dva pohledy na různé restrikce. První říká, aby se virus nechal působit v populaci, až by se získala kolektivní imunita, která je pouhým mýtem a na své konto si maximálně přičte tisíce mrtvých bez valného úspěchu. Druhá strategie je přesným opakem, tedy že se zavádějí různá omezení pohybu lidí, aby se virus nepřenášel skokově a zdravotní systém to vydržel a nezkolaboval. Oba dva výše uvedené pohledy mají negativní dopady na ekonomiku, takže je opět mýtus, že když se nic neomezí, tak ekonomika bude šlapat jako normálně, před pandemií.
Vláda je nyní v situaci, kdy si musí vybrat ze dvou zel, přičemž obě dvě mají dopady do ekonomiky a životy lidí. Za 1) zavádět různé restrikce s negativními dopady do již tak omezených sektorů ekonomiky, kde se nákaza šíří nejrychleji (restaurace, divadla, koncerty, cestování atd.). Zde hrozí propouštění, krachování podniků atd. Jedná se o částečný lock down. V tomto případě se zamezuje sociálnímu kontaktu a volnému pohybu osob. 2) nechat všechno ležet a běžet po vzoru volného trhu, aby si s virem populace poradila. Zde ale nehrozí jen kolaps zdravotního, ale i sociální systému z důvodu prudkého nárůstu nakažených a mrtvých. Položte si otázku jinak: co se stane se systémem, když budete mít třeba 1000 000 lidí v karanténě, statisíce nemocných a desetitisíce mrtvých? Ekonomika se zastaví mnohem více, než u řízeného lock downu, školy by byly stejně zavřené, protože by nebyl, kdo by učil nebo tam byl. Osobně jsem tedy pro restrikce, protože jsou menším zlem, ale poučením do budoucna je, že se nesmí podlehnout lobby, ať už je jakákoliv (od politické po průmyslovou), protože té nejde o lidské životy (možná s výjimkou farmaceutické, které je ale zdravý člověk k ničemu), ale o svůj vlastní prospěch a zisk.