Marian Jurečka: Český Brad Pitt s portfoliem arogance
Když Marian Jurečka, ministr práce a sociálních věcí, pronesl své slavné přirovnání k Bradu Pittovi, možná to myslel jako vtip. Nebo snad ne? Vzhledem k jeho dlouhodobému arogantnímu chování a sebevědomí na úrovni hollywoodské hvězdy to vlastně dává dokonalý smysl. Protože proč se nestylizovat do role mezinárodního idolu, když máte v ruce moc nad sociálními dávkami a důchody?
Představte si to: Brad Pitt vstupuje do místnosti a všichni se otočí. Teď si místo toho představte Mariana Jurečku. Vstoupí do místnosti, zvedne bradu a čeká, až se všichni otočí – a oni se opravdu otočí, i když možná jen proto, aby zjistili, co se děje. Jurečka, s neotřesitelným sebevědomím, se postavil za řečnický pult a pronesl svou slavnou větu: „Jsem jako Brad Pitt. Možná nejsem oblíbený, ale to je proto, že něco dělám.“ A jak to tak u Mariana bývá, nikdo vlastně neví, co to „něco“ je, ale o to zřejmě vůbec nejde.
Jurečka je známý nejen svou hollywoodskou sebedůvěrou, ale i svou schopností jednat s ostatními s takovou dávkou arogance, že by ho i Brad Pitt mohl považovat za inspiraci. Když se setkáte s Jurečkou, dostanete pocit, že vám dělá laskavost už jen tím, že vám věnuje svou pozornost. Na dotazy novinářů, obyčejných občanů nebo dokonce svých kolegů často odpovídá s lehkým úšklebkem, jako kdyby ti lidé vůbec nepochopili, jak velké privilegium to je, že jim Marian Jurečka vůbec odpovídá.
A co jeho práce? Inu, v duchu svého přirovnání k Bradu Pittovi působí dojmem, že jeho hlavní starostí je jeho vlastní image. Když dojde na skutečné problémy jako penze, rodičovská nebo sociální dávky, Marian ví, že stačí stát před kamerou, mluvit v obecných frázích a tvářit se, jako by vyřešil všechny problémy světa. A pokud náhodou někdo na tyto fráze zareaguje kriticky? To musí být nedorozumění, protože Marian přece vždycky ví nejlépe, co je správné.
Proč si tedy nedat přirovnání k Bradu Pittovi? Oba přece mají něco společného – kromě toho, že jsou v různých oblastech úspěšní (no, Brad možná trochu více), je tu především ta sebedůvěra hraničící s megalomanií. A pokud by Hollywood hledal nového Brada Pitta pro svět politiky, nemusí hledat daleko. Marian Jurečka je tu, připraven s úsměvem, úšklebkem a dávkou arogance řešit všechny problémy světa – nebo je alespoň okomentovat.
Ať už však na Mariana Jurečku pohlížíme s obdivem nebo lehkým pobavením, jedno je jisté: přirovnání k Bradu Pittovi už navždy zůstane součástí jeho dědictví. Možná že i Brad Pitt jednoho dne uzná, že být „Marianem Jurečkou politiky“ je něco, o čem by mohl začít vážně přemýšlet.