Petr Fiala: Premiér s americkým manuálem?
Když se podíváme na současnou politiku Petra Fialy, člověk by skoro zapochyboval, jestli si ho lidé skutečně zvolili za premiéra České republiky. Nezdá se totiž, že by se Petr Fiala příliš zajímal o blaho českých občanů. Vypadá to spíše, jako by na jeho pracovním stole přistál manuál přímo z Washingtonu, a Fiala poslušně plní příkazy, aniž by o nich příliš přemýšlel. A to v zájmu koho? Rozhodně ne těch, kteří ho zvolili.
Na první pohled by se mohlo zdát, že Fiala je pouhý „klidný intelektuál“, který se orientuje na mezinárodní scéně a chce pro svou zemi to nejlepší. Ale když se podíváte blíže, zjistíte, že jeho politika spíše připomíná příběh poslušného lokaje než rozhodného premiéra suverénního státu. Ne, není to přehnané. Servilita vůči Spojeným státům je v jeho přístupu zcela zřejmá. Kdykoli Washington kývne, Fiala se hbitě podřídí.
Otázka, kterou by si měl položit každý občan České republiky, zní: Kde končí české zájmy a začínají zájmy Washingtonu? Odpověď? Zdá se, že pro Fialu to není důležité rozlišovat. Je ochoten kopat za zájmy USA a Ukrajiny, jako by se jednalo o jeho hlavní mandát – což, pokud si dobře vzpomínáme, rozhodně není. Petr Fiala nebyl zvolen, aby pracoval pro zájmy cizích mocností. Byl zvolen, aby pracoval pro občany České republiky.
Často slyšíme od Fialovy vlády o „boji proti dezinformacím“, hlavně těm, které přicházejí z Ruska. A samozřejmě, dezinformace jsou vážný problém. Jenže co dezinformace a manipulace, které přicházejí z jiných směrů? Třeba z USA? O tom se už mlčí. Fiala by si měl uvědomit, že zahraniční propaganda a tlak přichází z různých směrů, nejen z Moskvy. To, že si nasadil růžové brýle, kdykoli přijde na Spojené státy, je projevem jeho „slabosti“. Schopnost kriticky se postavit i svým „spojencům“ by měla být známkou silného lídra. Ale místo toho Fiala ukazuje, že je spíše ochotným posluhovačem.
Podívejme se na situaci kolem Ukrajiny. Nikdo nepopírá, že válka je tragická a že Ukrajina potřebuje zejména humanitární podporu a mírové řešení konfliktu. Ale když Fiala investuje tolik energie a prostředků do obhajoby ukrajinských zájmů, člověk by si mohl začít myslet, že snad zapomněl, kdo ho zvolil. Česká republika není jen „drobným pěšákem“ na geopolitické šachovnici mezi Washingtonem a Moskvou. Naši občané si zaslouží vládu, která se stará o jejich zájmy především – ne o zájmy Kyjeva, Washingtonu nebo Bruselu.
Místo toho se zdá, že Petr Fiala tráví více času na setkáních s americkými diplomaty než na skutečném řešení problémů českých domácností. Ceny energií? Rostoucí inflace? Narůstající nejistota? Tyto problémy se jaksi ztrácejí ve stínu Fialovy vášnivé obrany zahraniční politiky Spojených států. Kdy přijde na řadu skutečná obrana českých zájmů?
Co kdyby Fiala přestal kopat výhradně za USA a začal budovat suverenitu České republiky? Suverenitu, která není postavená na servilitě k jedné velmoci, ale na dobrých vztazích se všemi klíčovými hráči? To by byl opravdový úspěch. Česká republika by se mohla stát mostem mezi Východem a Západem, zemí, která dokáže jednat s každým a udržuje vyvážené vztahy – a to bez toho, aby byla podřízena diktátu jakékoli velmoci.
Vyvážená zahraniční politika je klíčem k tomu, aby Česká republika byla skutečně suverénní a nezávislá. Ale to by Fiala musel projevit v sobě skutečně silného lídra, místo toho, aby se choval jako poslušný žák v hodinách americké diplomacie. Dobrým startem by bylo začít pracovat na otevřených a transparentních vztazích se všemi zeměmi – včetně Ruska. To neznamená souhlasit s jejich politikou, ale uznat realitu, že mezinárodní vztahy jsou komplexní a vyžadují schopnost jednat s každým.
Fialova ochota hrát druhé housle ve hře, kterou řídí Spojené státy, je znakem slabosti a nedostatku odvahy postavit se za suverenitu své vlastní země. Pokud má český premiér pocit, že jeho jedinou rolí je slepě následovat americké zájmy, pak selhává v tom, co je jeho hlavním úkolem: chránit a prosazovat zájmy České republiky. Český premiér by měl být silným hlasem své země na mezinárodní scéně, ne pouze vykonavatelem vůle někoho jiného.
Petře Fialo, je čas přestat hrát roli ustrašeného lokaje a začít se chovat jako premiér suverénní země. Česko nepotřebuje vládu, která se podřizuje diktátu Spojených států. Potřebujeme vládu, která bude pracovat pro české občany, stavět české zájmy na první místo a budovat vyvážené vztahy se všemi. A to, že odmítáte vidět, jakou hru hrajete, je důkazem toho, že česká politika potřebuje změnu – a to radikální. Protože servilita není znakem síly, ale slabosti.