Mgr. Jan Klán

 
Zdá se, že bývalé historické osobnosti, které byly vnímány jako hrdinové a bez poskvrny, dohání jejich kontroverzní minulost. Jde o drancování kolonií, útlak tamních původních obyvatel a černošského obyvatelstva, rasismus a další podobné represe. V posledních desetiletích se o těchto tématech moc nemluvilo a byly upozaďovány. Lze říci, že ve veřejném prostoru byly v hlavních médiích téměř tabu. Zatajovaly nebo mlžily se kontroverzní kroky silných vůdců. Až brutální rasistické zákroky policie v USA v posledních týdnech rozpoutaly nepokoje proti útlaku černošského obyvatelstva a dalším skupinám obyvatel a otevřely po nějaké době opět diskusi na toto téma. Oprávněné požadavky utlačovaných se však setkaly s nepochopením na straně moci. Prezident Trump vyhrožoval, že na demonstranty pošle armádu. Demonstrace proti rasismu se však přelily do dalších zemí a vyvolaly globální vlnu odporu vůči rasismu a sociálním a politickým represím.
Když se na téma podíváme optikou historie, sochy systému, který zvítězil v roce 1989 v soupeření ideologií, jsou dnes v mnoha zemích terčem kritiky a akcí za jejich odstranění. Ukazuje se totiž represivní minulost těchto osob, například Churchilla, známého rasisty a obhájce kolonialismu, který má na svědomí životy milionů lidí při hladomoru v Bengálsku a v dalších částech britských kolonií. Dosud se u nás smělo na veřejnosti říkat jen, že nám pomohl za války.
Těsně po roce 1989 se také odstraňovaly sochy, které byly spjaty s končícím systémem. Když se nyní odstraňují po světě různé sochy, symboly kolonialismu, který současný kapitalismus nechtěl v posledních desetiletích kritizovat, možná je to znakem toho, že současný kapitalistický systém sám končí. Může to ale být i jinak. Možná se obhájci systému jen zalekli a alespoň v některých zemích raději sochy uklidí, aby posléze řekli, že dotyčný člověk měl kontroverzní minulost, ale my takoví nejsme. Stále se potom budou dít nespravedlnosti, rasismus, útlak, nerovnost. Jen do očí bijící symboly těchto represí zmizí z veřejných míst. Cílem bude upevnit současnou podobu kapitalismu, který v odstraňování soch vlastních velikánů hledá způsob, aby mohl dále fungovat a přežít.
V zemích, kde je systém stále silný, ale ani nemusí dojít k odstranění soch. V Praze byla socha Churchilla počmárána, ale zatím se radnice nemá k jejímu odstranění. Proč ale musela být odstraněna socha Koněva? Neměla by radnice postupovat stejně jako v případě Koněva? Neříkám, že s postupem radnice souhlasím, jen se ptám, proč je uplatňován dvojí metr. Socha Koněva byla prý oficiálně odstraněna proto, že byla trvale ničena vandaly. Stejnou logiku by tedy měli použít i na sochu Churchilla. Už nyní je celkem jasné, že se socha stane opět terčem kritiky a poškození. Aby ji tedy ochránili, měli by ji uložit do depozitáře. K tomu ale asi nedojde, protože politika do tohoto procesu zasahuje více, než je zdrávo.
Pamatuji si doby, že tam, kde stojí Churchill, stál Antonín Zápotocký. Ten byl ale po roce 1990 odstraněn a nahrazen právě jinou kontroverzní osobností – Churchillem. Vše bylo uskutečněno v rámci toho, aby došlo k silnému odlišení od doby minulé. Stálo by nyní za to, aby na sochu Churchilla byla umístěna vysvětlující tabulka, že i on nebyl bez poskvrny a že má na svědomí životy lidí. Ale ještě lépe, pokud bychom nechali sochu Churchilla vložit do depozitáře, ukončili bychom tím dobu minulou, plnou represí, kdy i jinde ve světě jsou strhávány sochy utlačovatelů a rasistů. Aby se tím ale jen nezapomnělo na neblahou historii kapitalismu a kolonialismu, je třeba udělat daleko víc. Je třeba trvale připomínat tento útlak, aby o něm věděly také další generace a aby se už neopakoval.