Bankéř se svědomím?
Říká se, že bankéři nemají svědomí a hledí jen na peníze. V historii lidstva tomu tak nepochybně bylo. Nicméně nalezneme i zářnou výjimku, která je stará 30 let. V době, kdy lidé ve střední a východní Evropě bujaře oslavovali příchod demokracie, svobody a budoucí prosperity, tak se v zákulisí odvíjel úplně jiný příběh. Ten nakonec předznamenal další osudy zemí, které chtěly změnu, ale byly nakonec odsouzeny ke kolonizaci kapitálem. Ve vývoji bývalých socialistických zemí byla před 30 lety klička. Při bourání pověstné Berlínské zdi se v zákulisí odehrál střet dvou frakcí, co udělat se státy, kde se jejich režim právě hroutil. Rozumějte, že šlo hlavně o získání trhů oněch zemí. Jedna skupina lidí chtěla těmto státům odpustit jejich zahraniční zadlužení. Zejména pak Sovětskému svazu, který byl v polovině 80. let enormně závislý na dovozu obilí z USA, protože se potýkal s katastrofální neúrodou. Jeden bankéř, tehdejší šéf západoněmecké banky Alfred Herrhausen, se snažil o to, aby se nové státy, která začínají psát novou etapu, etablovaly do Evropy tak říkajíc s čistým štítem. Proti němu ale stály americké finanční kruhy, které chtěly udělat z těchto zemí zajatce půjček a zadlužení. To se posléze povedlo, ale k tomu, aby tato věc prošla, musel být Alfred Herrhausen odstraněn. Je sobota 30. listopadu 1989. V tehdejším Československu se pomalu schyluje ke konci vlády KSČ, kdy den před tím byla z tehdejší socialistické Ústavy vyškrtnuta pasáž o vedoucí úloze komunistické strany a marxismu – leninismu jako vládnoucí ideologii. Do znovu sjednocení Německa zbývá necelý rok a západoněmeckým městem Bad Homburg otřásá exploze, která rozmetá osobní automobil. Cílem atentátu není nikdo jiný, než vlivný šéf Deutsche Bank Alfred Herrhausen. Zajímavé na celém atentátu je to, že byl proveden vysoce sofistikovaným způsobem. Usmrcen byl pouze šéf tehdejší ještě západoněmecké banky. Jako strůjce atentátu byla označena frakce Rudé armády, která prováděla různé atentáty v 70. letech 20. století. Při vyšetřování se ale ukáže, že to není pravda, protože ona frakce již byla notnou dobu umrtvena. Vše se někdo snažil hodit na hroutící se systémy na východ od tehdejšího západního Německa. Do dnešní doby ale nikdo neví, kdo onen atentát připravil a zosnoval. Mocenské a finanční hry při změně režimu někdy bývají nevyzpytatelné a různorodé. Mnohdy do osudů zasáhne náhoda, jindy fámy o mrtvém studentovi nebo řízené atentáty. Je ale evidentní, že někdo mocný měl zájem na tom, aby byl vlivný člověk, který prosazoval jinou politiku, než privatizaci a úvěrování, odstraněn z tohoto světa. Jak byl tento poradce Helmuta Khola, tehdejšího německého kancléře, odstraněn, tak se mohla naplno rozeběhnout etapa závislosti států, které bouraly svůj režim. Jestliže dle plánů Khola a Herrhausena měly být dluhy odpuštěny a státy měly začít očištěny od dluhů, tak posléze zvítězila mocná finanční lobby a roztočila ekonomiky bývalých socialistických zemí pomocí poskytnutí dalších a dalších půjček. To nakonec vedlo k tomu, že dnes mají všechny státy nesplatitelné zadlužení. Na závěr se musím ptát: jak by to asi dopadlo, kdyby Alfred Herrhausen nezemřel? Opravdu by byly dluhy odpuštěny? Myslím si, že ano, protože se jednalo o vlivnou osobu, které se zejména americké finanční trhy musely zbavit.
