Polistopadové deja vu
Jako bumerang se nám neustále vrací naše prožitá minulost. Některé dohání, jiné předhání. Celé prolínání s minulostí vrcholí v posledních dnech, kdy zemřel významný český zpěvák Karel Gott a posléze herečka Vlasta Chramostová. To tak v životě bývá. Nicméně, co se rozhořelo poté, tak nemá v naší historii obdoby. Nejprve se nemohli čelní představitelé státu domluvit, jaký to pohřeb vlastně vystaví Karlu Gottovi, aby poté došli k názoru, že nejlepší bude pohřeb se státními poctami. Přeci jen se jednalo o nejvýznamnějšího českého zpěváka a můžeme říci, že část svých životů jsme prožili v Gottově éře. Ta nyní končí. Do celého procesu ale náhle vstoupil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který řekl, že stejný pohřeb by měla mít zesnulá herečka Vlasta Chramostová a to jen proto, že se jednalo o disidentku a představitelku Charty 77. V tu chvíli přišel zajímavý myšlenkový u ministra kultury Lubomíra Zaorálka, který na tuto žádost předsedy Ústavního soudu zareagoval způsobem, že je to prý samozřejmost, aby Vlasta Chramostová měla pohřeb se státními poctami. Celé mně to přijde poněkud postavené na hlavu, protože si nejsem vědom, že by Vlasta Chramostová nějakým způsobem proslavila Československo, potažmo Českou republiku, tak jako Karel Gott. Dle mého názoru se pohřby se státními poctami mají uskutečnit jen v době, kdy zemře někdo velice významný. Tam já řadím pouze Karla Gotta. V celém procesu je však zakomponován ještě jeden vztah. Jedná se o problém chartistů a antichartistů.
V roce 1977, když vznikla Charta 77, tak Karel Gott pronesl prohlášení na tzv. Antichartě. Konkrétně se jednalo o akci s názvem: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Tato věc mu byla neustále předkládána jako veliké mínus. Nicméně i tohle je minulostí, protože v listopadu 1989 ten samý Karel Gott stojí vedle Karla Kryla na balkóně hotelu Melantrich a zpívají československou hymnu. Nicméně po jeho úmrtí se ozvěna Anticharty vrátila s plnou vervou. Někteří pravicoví politici prohlásili, že pohřeb se státními poctami je trochu moc, právě proto, že Karel Gott vystoupil na výše uvedené akci proti Chartě 77. Nicméně je rozhodnuto. Jak Karel Gott, tak Vlasta Chramostová budou mít pohřeb se státními poctami. Každý ale z jiných důvodů. Zatímco Karel Gott za svoji dlouholetou kariéru v oblasti zpěvu, tak Vlasta Chramostová, dle mého názoru proto, že byla hlavně disidentkou a chartistkou. Tím ale dochází k devalvaci pojetí ceremoniálních pohřbů.
Můžeme tomu rozumět i tak, že podle nových měřítek se v budoucnosti dočkáme dalších pohřbů se státními poctami ve chvíli, když zemře nějaký bývalý disident nebo chartista? Dle mého názoru tomu tak je a v budoucnu zcela jistě zažijeme i něco překvapivějšího, než je jen vztah toho, kdo byl nebo nebyl v Chartě, zda ten či onen pracoval pro společnost nebo nikoliv. V konečném měřítku to můžeme dotáhnout tak daleko, že budeme oslavovat studentské vůdce z roku 1989 jako ikony a nastane nová éra kultu osobnosti a to vše jen pro to, abychom uctili památku těch, kteří nám přinesli dnešní svět. Vědomky i nevědomky tím ale zaséváme sémě nového konfliktu, který naši společnost ještě více rozděluje. Jak jinak si vysvětlit úpadek morálky, která je ještě více snižována různými divnými či vulgárními výroky veřejných představitelů. Společnost bez zábran, bez ostychu a bez trestu vládne naší zemi.
