Památný to den: bratrská agrese 1968?
V našem kalendáři nalezneme celkem 14 významných dní. Nejedná se o státní svátky nebo ostatní svátky, ale o dny, kdy se onen den událo něco významného. Každý systém si takové významné dny vytváří. Naše republika není výjimkou. Možná naopak. Nějak jsme našli zálibu ve vytváření významných dní. Na počet státních svátků jsme pomalu nejchudší v Evropě, ale za to významných dní máme docela hodně. Do výčtu má přibýt nový významný den: 21. 8. 1968 jako „památný den obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy“. Jako důvod předložení tohoto návrhu se uvádí, že současná ruská propaganda říká, že Rusko chce, aby se z vojáků, kteří intervenovali do tehdejšího Československa, stali váleční veteráni. Z toho vyplývá, že se jedná o ideologický spor, než že by se jednalo o určité vyrovnání se s minulostí. Logiku by to mělo v době kulatého výročí srpnových událostí roku 1968, ale nechávat se zatahovat do ideologických sporů je pouze odvádění pozornosti jinam. Na tomto místě si musíme jasně říci, že okupace roku 1968 nebyla klasickou okupací. Spíše se jednalo o intervenci v rámci udržení sféry vlivu Sovětského svazu, byť může být v některých intencích vnímána jako okupace. Je nesporným faktem, že intervence vojsk měla za následek deformaci socialismu jako společenského systému a zanechala na něm stigma, že socialismus je pouze násilný a udržuje se u moci silou. Srpnová intervence vojsk Varšavské smlouvy měla dalekosáhlé důsledky na mezinárodní dělnické hnutí, stejně i na poměry v tehdejším Československu.
Pokud předkladatelé návrhu zákona chtějí odsuzovat „okupaci“ roku 1968, tak musí odsoudit i okupaci roku 1939. Rozdíl mezi těmito roky je ten, že okupace roku 1939 byla tragédií pro náš národ, kdy nám posléze pod tíhou nacistického Německa hrozilo vyhlazení, ale rok 1968 musíme vnímat jako rozdělení bipolárního světa a na sféru USA a SSSR. Je tedy jasné, že pokud by se významným dnem měl stát 21. srpen 1968, tak se jím musí stát i 15. březen 1939. Jinak vše ztrácí smysl. Nyní se nacházíme v zajímavé situaci, kdy naše politická reprezentace upozaďuje události března 1939 (případně i Mnichovskou dohodu) s odůvodněním, že se jedná o dávnou minulost, která už je hodně daleko a pamětníků již moc nežije. Kdežto u roku 1968 zde máme pamětníků poměrně hodně a v rámci strašení démony minulosti je pro současný systém vždy bližší tragická událost, než ta dávno minulá, byť byla tragičtější. Spíš mě ale přijde logičtější vysvětlení tohoto posunu, že se z Německa stal náš přítel (i v rámci integrace EU), kdežto Rusko jakožto nástupnický stát Sovětského svazu, je nepřítel. Toto škatulkování je velice nebezpečné, protože zamezuje se plně vyrovnat s minulostí.
Nyní se přeneseme k malému myšlenkovému experimentu: představte si, že Československo patří do sféry USA. Ne jeho území nejsou od konce druhé světové války cizí vojska. Svět je rozdělen na soupeření dvou mocenských bloků a Evropu se táhne „železná opona“. A nyní si představte, že byste nějakým způsobem vybočovali z nastavené linie ze strany USA. Zcela jistě by na vás dělali různé bu,bu,bu. Pokud byste neuposlechli, tak by zcela jistě (v rámci udržení své sféry vlivu) na vaše území poslali svá vojska. Buď pod tlakem, nebo legitimně ve vztahu boje proti ideologickému nepříteli. Pokud by k těmto virtuálním dějinám skutečně došlo, tak stojí za otázku: kdyby nás intervenovala vojska USA a poté z naší vlasti odešla, tak bychom rovněž trvali na tom, že bychom ze dne jejich intervence chtěli vytvořit památný den? Nebo: trvali bychom na tom, aby z našeho území vojska USA odešla? Jenže dějiny se vydaly jiným směrem. Z Ruska se stal nepřítel, z Německa přítel. Geopolitické uspořádání po druhé světové válce dnes vzalo za své. Upozaďujeme pro nás mnohem tragičtější výročí, ale oživujeme (v rámci ideologického boje) výročí jiná.
Pokud by tedy někdo chtěl odmítnout srpnovou „okupaci“ roku 1968, tak logicky vzato musí odmítnout i březnovou okupaci 1939. Návrh na významný den 15. 3. 1939 by zněl: památný den obětí okupace nacistickým Německem. Není na tom nic složitého, ale pokud se chci plně vyrovnávat s minulostí, jak se dnes tendenčně říká, tak musím odsoudit tyto dvě okupace stejně, protože na naše území přišla cizí vojska. Byť lze polemizovat o tom, že v roce 1968 se vlastně jednalo o spojence, kdyžto v roce 1939 o agresory. Snad i proto se srpnovým událostem 1968 říká „bratrská agrese“.
