Mgr. Jan Klán

Události 17. listopadu 1989 byly údajně počátkem jedné z nejúžasnějších „lidových revolucí“ v historii Československa, kdy obyčejní lidé za neuvěřitelných 10 dní „převrátili“ komunismus naruby. Taková krásná pohádka, že? Jak je vidět, každá pohádka má své kostlivce ve skříni – a u této podivné revoluce to nebylo jiné. Na sametové revoluci se totiž prý podílelo nejen pár „statečných“ disidentů a studentů, ale i celá plejáda zahraničních agentů a tajných služeb.

Události toho večera (v roce 1989 připadal 17. listopad na pátek) – kdy se studenti v Praze vydali do ulic uctít památku Jana Opletala a přitom (jaká to náhoda) vytvořili masové protesty – prý nebyly tak spontánní, jak se na první pohled zdálo. Mnozí spekulují o tom, že tamní průvod byl řízený StB (Státní bezpečností), aby se postavil jako „revoluce“, která by přitáhla sympatie lidí. To, že pochod vedl příslušník StB, prý vůbec nebylo součástí žádného složitého plánu. Žádné koordinované postupy, žádná snaha udržet demonstranty pod dohledem. Kdepak, to byl jen „běžný“ den agentů v socialistickém režimu.

A zatímco tito čeští hrdinové z StB pilně plnili „osudovou“ úlohu, nelze zapomenout na zahraniční prvky. Nejen, že KGB bedlivě monitorovala situaci (dokonce onen sametový večer prý měli schůzku lidé z KGB a StB), ale svůj zájem zde zanechala i CIA – přece jen tu v říjnu 1989 pobýval samotný Richard Nixon, bývalý americký prezident. Co ho vedlo k návštěvě Československa? Historici se ptají: vyzbrojil snad disidenty informacemi v „boji proti rudému nebezpečí“? Nebo jim snad předal instrukce, jak „odhalit“ StB přímo v srdci průvodu?

Nelze v této hře o proměně režimu v tehdejším socialistickém Československu zapomenout na prominentního disidenta, spisovatele a absurdního dramatika Václava Havla. Jeho hry se vyznačovaly hlubokým existenciálním humorem – ideální materiál pro „hrdinské“ divadlo, které mělo přijít. Havel sám byl známý nejen svým literárním talentem, ale i svou hlubokou vírou v lidskou svobodu a sílu ironie. Byl prý dokonce i chvíli „pozorován“ a zatčen – vždy s dostatečným časem, aby stihl napsat další důmyslný a ideologicky podložený dopis přátelům na Západě i svým zasvěceným disidentům.

A když konečně 17. listopad vyústil v demonstrace, které si žádaly „změnu režimu“, kdo jiný by se mohl stát lídrem než právě Havel? Absurdní herec v absurdním divadle historie – to byl dokonalý paradox, který završil scénář „nekrvavé“ revoluce.

O tom, že se k hnutí „velké změny“ přidal i Západ, pochyboval málokdo. Richard Nixon, bývalý prezident Spojených států, přiletěl v říjnu 1989 do Československa. Nixon, známý svou láskou k politickým skandálům (aféra Watergate jej stála post prezidenta USA), se snad nemohl udržet stranou takového převratu. A co více, právě v říjnu by bylo na místě konspiračně říci, že měl příležitost dodat disidentům „podporu“. Nebo snad – jak někteří navrhují – pomohl s posledními detaily plánu, aby šlo všechno „jako po másle“?

A tak zde máme nečekanou historickou kapitolu plnou „náhod“. Národ, který se najednou probudil ze socialistického snu do kapitalistické reality. Tajné služby na každém rohu, disident-předák a ex-prezident USA, který se přišel osobně přesvědčit, že režim padne tak, jak má. Koneckonců, kdo by se nenechal dojmout takovým „spontánním“ projevem lidového odporu?