Mgr. Jan Klán

Ministr vnitra Vít Rakušan se v posledních týdnech snaží před parlamentními volbami profilovat jako hlavní ochránce české demokracie před „temnými silami hybridní války“. Tentokrát varuje před falešnými profily na TikToku, které mají údajně šířit ruskou propagandu a manipulovat mladé voliče. Na první pohled to vypadá jako snaha o odpovědnou ochranu společnosti před cizími vlivy. Při bližším pohledu je to ale spíše politická pohádka než reálný boj. Navíc s danou informací přichází až těsně před volbami. Jako kdyby nebyl problém znám již v minulosti? Je tedy nepřítel opravdu někde na TikToku nebo jím je sám ministr vnitra Rakušan z hnutí DoziSTAN?

Za prvé, ministr vnitra začal již před několika týdny mluvit o nutnosti „společného postupu demokratických sil“ a dokonce naznačoval svolání demonstrace proti dezinformacím. Jenže – svolávání demonstrací rozhodně není v gesci ministra vnitra. Ten má dbát na bezpečnost, policii a chod úřadů, nikoli organizovat politické mítinky nebo hledat podporu v ulicích. Navíc se k jeho výzvě nikdo z partnerů nepřidal. Ukazuje to nejen politickou izolaci Rakušana, ale i fakt, že téma působí spíše jako účelová volební rekvizita.

Za druhé, samotný TikTok je sice „riziková“ platforma, ale hrozba ruských trollů, tak jak ji Rakušan prezentuje, je formulovaná vágně a bez konkrétních důkazů. Každá vláda má povinnost chránit veřejnost před manipulací, ale nemůže si dovolit používat „ruskou propagandu“ jako univerzální nálepku na všechno, co se jí nehodí do kampaně. Pokud ministr vnitra varuje před falešnými účty, měl by předložit jasná fakta – jinak to zůstává jen strašením. Navíc tuto skutečnost prezentuje jako velký problém naší společnosti. Předkládá tedy extrémní formu politizace daného problému. V tomto případě můžeme tvrdit, že V. Rakušan je extrémista.

Za třetí, Rakušan se v poslední době neomezuje jen na české dění. Objevuje se i na demonstracích na Slovensku, kde se staví do role jakéhosi „středoevropského ochránce demokracie“. To je ale pro ministra vnitra problematické – jde totiž o zasahování do vnitřní politiky sousední země a překračování role, kterou má ministr zastávat. Český ministr vnitra má řešit bezpečnost a pořádek doma, nikoli jezdit na politické protesty do zahraničí a vměšovat se do záležitostí suverénního státu.

Celá Rakušanova rétorika ukazuje, jak tenká je hranice mezi odpovědným varováním a politickým marketingem. V době, kdy se blíží volby, je jeho mluva o „hybridních hrozbách“ spíše mobilizačním nástrojem, který má sjednotit voliče vládního tábora, než seriózním bezpečnostním upozorněním. Výsledkem je paradox: čím více Rakušan varuje před manipulací, tím více sám působí dojmem, že manipuluje – tentokrát nemanipulují trollové na TikToku, nýbrž sám český ministr vnitra.