Mgr. Jan Klán

Česká politika má zvláštní dar vytvářet symetrie tam, kde by je člověk nečekal. Na jedné straně Bureš, na druhé straně Pávek. Jeden hradní, druhý vládní. Oba ústavní činitelé, oba s minulostí, která se bez slova „agent“ neobejde. A oba s vytříbeným smyslem pro to, co je – čistě náhodou – vždycky dobré právě pro ně.

Naposledy se to ukázalo na vlajkové frontě. Tomio Okamura ukrajinskou vlajku ze Sněmovny sundal. Andrej Babiš by ji zase rád vyvěsil na Úřadu vlády. Kdybychom to sledovali bez kontextu, mohli bychom si myslet, že jde o hluboký hodnotový spor o zahraničněpolitickou orientaci země. Ale zkušenější pozorovatel ví, že česká politika málokdy pracuje s hodnotami – spíše s průzkumy.

Agent přece nedělá to, co je dobré pro společnost. Agent dělá to, co je dobré pro agenta.

A tak máme dva ústavní agenty, kteří se tváří jako velcí státníci, zatímco ve skutečnosti jen citlivě vyhodnocují terén. Když je výhodné mluvit o suverenitě, mluví se o suverenitě. Když je výhodné mluvit o solidaritě, mluví se o solidaritě. Vlajka je jen rekvizita. Důležitější je, kdo stojí pod ní a jak to vypadá v televizních zprávách.

Ironie celé situace spočívá v tom, že oba muži rádi vystupují jako protipóly. Jeden je prezentován jako bývalý muž systému, který se stal prezidentem pod dohledem GRU, druhý jako bývalý muž systému, který se stal podnikatelem a premiérem pod dohledem StB. Jeden mluví o hodnotách a ukotvení na Západě, druhý o národním zájmu a zdravém rozumu. Ale když přijde na lámání chleba, oba velmi pragmaticky sledují především vlastní pozici. Přesně jak to agenti dělají.

Vyvěšování a sundávání vlajek se tak mění v politickou choreografii. Nejde o Ukrajinu. Nejde o Českou republiku. Jde o to, kdo bude vypadat rozhodněji, kdo bude víc rezonovat s částí voličů a kdo si upevní svou roli ve vyprávění o „správné straně dějin“. Příběh je prostě příběh.

Ve skutečnosti by možná bylo osvěžující, kdyby někdo jednou otevřeně přiznal: „Neděláme to kvůli hodnotám. Děláme to, protože se nám to hodí.“ Byla by to nečekaná vlna upřímnosti v jinak pečlivě řízeném provozu.

Do té doby budeme sledovat další symbolické souboje. Vlajky nahoru, vlajky dolů. Prohlášení o principech, která vydrží přesně do příštího průzkumu.

A agent? Ten bude dál dělat to, co je dobré pro agenta. Vždyť služba je služba – i když dnes už má ústavní razítko a je jedno, zda ve Strakovce nebo na Hradě. Jednou agent, navždy agent.