Mgr. Jan Klán

Od profesionálních zpravodajských služeb se očekává, že jakožto tajné služby chrání jim svěřený výsek bezpečnosti a nepůsobí na veřejnosti, natož aby diktovali voličům, co si mají myslet. Bezpečnostní informační služba (BIS) má chránit bezpečnost státu, nikoliv zasahovat do politické soutěže. Když se ale její představitelé občas rádi vystavují na veřejnosti a dávají svá omezená moudra do veřejného prostoru, nepůsobí to jen komicky, ale ruší to tajný charakter zpravodajských služeb.

                                                                                     
Když ředitel BIS Koudelka nechává v médiích publikovat svá dramatická prohlášení, že „to, co Rusové dělají na Ukrajině, by dělali i u nás“, vstupuje na velmi tenký politický led. Co to má znamenat v kontextu probíhajících předvolebních kampaní? Jen chaotický projev, nebo varování občanům, nebo ovlivňování jejich politických postojů před volbami?

Pokud ředitel BIS tvrdí, že existuje přímá hrozba ruských aktivit na českém území, měla by jeho služba být schopna vládě a dalším orgánům ukázat fakta. Pokud zpravodajci skutečně disponují důkazy o plánovaných násilnostech, jde o závažnou informaci, která patří na stůl vládě a bezpečnostním orgánům – nikoliv na předvolební prezentaci v podobě mediálního vystoupení. Jinak by se totiž nabízelo nepříjemné vysvětlení: že se potenciálně BIS staví do role, která pomocí strašení a zveličování nepodložených hrozeb zasahuje do vnitřní politiky.
Takové jednání by nebylo ochranou demokracie, ale jejím podkopáváním. Historie nám ukazuje, jak nebezpečné je, když se tajné služby snaží formovat volební prostředí. Rumunsko nedávno čelilo skandálu, kdy zásahy bezpečnostních složek otřásly regulérností voleb.

Doufejme, že se Česká republika teď nevydává podobným směrem. Namísto nestranného střežení bezpečnosti by se BIS neměla prezentovat jako vůdčí politický aktér, který veřejnosti předkládá „jediný správný výklad“ reality.

V kontrastu působí situace v Maďarsku, kde se tamní kontrarozvědce nedovoluje vyprávět do médií politizované fantazie. Selhání zpravodajských služeb by jinak bylo nebezpečně blízko tomu, co se jmenuje studený puč. Ne násilným převratem, ale postupným oslabováním demokratické soutěže skrze manipulaci veřejného mínění. Pokud mají volby zůstat svobodné, musí se politici i veřejnost ptát: plní BIS skutečně své zákonné poslání, nebo chce přebírat vedoucí úlohu ve státě jako garant „správného politického myšlení“? Demokracie nestojí na zastrašování občanů, ale na jejich svobodné volbě. Doufejme, že blížící se sněmovní volby nebudou narušeny nevhodnými zásahy.