Mgr. Jan Klán

Tak si to představte. Vladimir Vladimirovič Putin – ano, ten samý, co momentálně tahá za páky světové nejistoty jako by hrál Risk s živými figurkami – si zatelefonoval Emmanuelu Macronovi. Možná to bylo obráceně, ale ve finále je to vlastně jedno. Ano, francouzskému prezidentovi, který sice doma hasí jeden problém za druhým a občas za to dostane od své manželky facku, ale pořád ještě hraje roli evropského státníka. A my? My nic.

Nevolal Pávek. Nevolal Fiala. Nevolal ani Babiš, což už je skoro zázrak – ten by jinak volal i mimozemšťanům, kdyby to vypadalo na fotku do Blesku. Zkrátka: naprosto bezvýznamné Česko. Nikomu nestojíme ani za tu minutu roamingu.

Putin si tedy povídá s Macronem. Představme si ten rozhovor:
– „Ahoj Emmanueli, chtěl jsem si jen postěžovat, že mě zase všichni nespravedlivě démonizují. A taky bych rád věděl, co plánuješ s těma tankama.“
– „Vlado, zlato, pojďme si nejdřív říct, že tohle je hovor v duchu upřímnosti a historické odpovědnosti...“

A zatím někde v Praze sedí Petr Pavel, generál s vousy, který vrací řád a klid a s impozantní helikoptérovou minulostí, ale co naplat – mobil mu mlčí. Ticho. Ani ťuk. Nevolá Putin, nevolá Macron, nevolá ani Trump, který jinak telefonuje i lidem z floridského golfového klubu, když mu pochválí kravatu. Odpudivá bytost by přece nezavolala.

Petr Fiala? Ten má možná signál, ale jen z Moravy. Ostatně ten je přes vysílání signálů naprostý mistr. A Andrej Babiš? Ten by sice rád zvedl telefon, ale ví, že když se neozývá ani Orbán, tak už to s jeho mezinárodní aurou asi nebude tak horké. Možná kdyby zvedl telefon on, ozval by se aspoň nějaký operátor. Slovenský. A to by byl úspěch.

A Fico? Ano, Robert Fico, slovenský bad boy geopolitiky, ten už si s Putinem taky nějaký ten hovor zařídí. Třeba z Kremlu rovnou do nemocnice. Ale aspoň se něco děje. Slovensko žije, Slovensko volá. Česko? Česko čeká. A mlčí. Nikoho nezajímá. I když máme osvětového vůdce s nejnižší důvěrou společnosti.

Nebo ne, nemlčí. Česko mluví samo k sobě. Máme projev na Vysočině, tiskovku na Letné, rozhovor v Respektu a statusy na síti X. Ale mezinárodní telefonní linky jsou, zdá se, trvale obsazené – nebo rovnou přesměrované do Německa, Polska, Francie a jiných „velkých hráčů“.

Takže až se příště budete ptát, jak je na tom naše zahraniční prestiž, odpověď je jednoduchá: nevolá nám ani Putin. A v jistém ohledu je to možná to nejlepší, co se nám může stát. Ale stejně – trochu to píchne u srdce, že?