Mgr. Jan Klán

Každý stát, ať už jeho zřízení jakékoliv, si vždy zřizuje nějakou tajnou službu. V dobách studené války tyto tajné služby hledaly často špiony. Přeci se jednalo o dobu, která byla prodchnuta špionem na každém rohu. Alespoň tak je dnes vykládána. Realita ale byla určitě trochu odlišnější. Pamatuji si začátek 90. Let minulého století, kdy se u nás rušila obávaná Státní bezpečnost. Prý to byla velice obávaná instituce, která měla zvěda na každém rohu. Musíme si však připomenout, že takové služby existovaly všude. Nejen u nás. Dokonce i v USA mají takovou službu dodnes a nikomu to nevadí. Tehdejší tajné služby se snažily získat informace, kde se jen dalo. Dokonce i za použití nevhodných metod, ale taková byla prostě doba. Všude samý špion, obava před nepřítelem. Kdysi se zpívala jedna písnička, kde v refrénu bylo „estébé, estébé, co si počnem bez tebe“. Státní bezpečnost plnila roli bezpečnosti státu a monitorovala jak vnitřního, tak vnějšího nepřítele. Alois Lorenz, poslední šéf obávané instituce ji nazval ministerstvem strachu. Dnes však máme jiné služby, hezčí, ne snad ani lepší, ale hezčí. Může je kontrolovat výbor v Poslanecké sněmovně nebo jinde. Jedna taková služba, která má název Bezpečnostní služba (BIS) zcela jistě nehledá špiony. Ti už asi neexistují, protože špiony jsme my všichni. Asi vás zarazí, kde jsem na tuto hypotézu přišel.
Pokud má BIS sbírat a analyzovat informace z okolního prostředí, tak musí mít své informátory. Podobně jako to dělala tehdejší STB. Princip zůstal podobný, jen s tím rozdílem, že jsme do procesu zapojeni všichni. Věřte nebo ne, ale díky moderním technologiím vznikly i neoficiální služby, které shromažďují vaše data. Jsou jimi banky, pojišťovny, sociální sítě, Google a jiné internetové platformy. Tam všude dáváme všanc svá osobní data. Často vědomě, jindy nevědomky a to jen proto, že se nás prohlížeč ptá, zda souhlasíme se soubory cookies (rozumějte špehovacími soubory). Tehdejší STB by jistě zaplesala, kdyby měla k dispozici dnešní technologické prostředky. Nemuselo by být takové množství agentů, informátorů, důvěrníků. Dnes jsme jimi totiž naprosto všichni. Ať už si to připouštíme nebo ne. Jsme špiony ve své vlastní zemi, stejně i životě. Jsme neustále pod dohledem kamer, mobilů a jiných špionů.
Špioni jsou všude. Nenechají vás ani chvíli bez dozoru. Kontrolují a hledají, co si koupíte, kde zanecháte svoji digitální stopu. Vše kontrolují, abyste nepřekročili svůj finanční limit, kde jste nakupovali, když jste platili platební kartou. Je to pro vaše pohodlí a také bezpečnost. Co kdyby o vás měla rodina strach a nemohla vás najít? Terorista totiž rovněž číhá všude a v globálním světě se natolik rychle přesouvá, že ani ten nejlepší špion by jej stejně neodhalil. Studená válka měla jednu výhodu, existovalo vzájemně zaručené zničení z jaderných zbraní a to určovalo punc stability. Dnes v době nestability, která je plná špionů, kteří jsou fyzičtí i virtuální, existuje maximálně vzájemně zaručené sledování.