Sdílené zombie
Privatizace a individualizace veřejného prostoru dosahuje dalších výšin. Když se podíváte kolem sebe, tak už máte mnoho věcí v soukromých rukou. Dokonce jsou snahy privatizovat i ty oblasti, kde má být zachován stejný přístup všem občanům bez ohledu na výši jejich příjmu. Tlak kapitálu je nicméně enormní a náš stát se zatím bohužel nijak nesnaží bojovat. Regulace jsou prý socialistický přežitek. Pokud bych citoval argumenty neoliberálních teoretiků, tak zjistíme, že se opírají o následující logiku volného trhu: pokud něco zreguluji nebo zdaním, tak korporace (firma, podnik) odejde pryč. To už dnes ale neplatí. Toto tvrzení platilo v začátcích globalizace a jedná se o argument šitý na míru pravicovým politikům. Veřejný prostor, kde se všichni pohybujeme však dosahuje další privatizace v podobě služby Uber nebo sdíleného bydlení známé pod názvem Airbnb. Jedná se o služby, kde se opět dává důraz na individualismus a kapitál plyne do kapes jednotlivcům nebo jedné velké korporaci, která službu zajišťuje. Byť se obě dvě služby zdají být budoucností ekonomik, tak ale mají negativní dopad do společnosti jako celku.
Kupříkladu Uber, který se týká provozování taxislužeb (na taxikáře si může zahrát každý, kdo vlastní vůz a je momentálně volný) například devalvuje skutečné taxi jako řemeslo v následujících ohledech. Zejména nastává problém s místopisem. Všichni mají navigaci v chytrých telefonech a lidé, kteří jezdili po paměti najednou nejsou potřeba. Co je ale horší, tak společnost Uber ve své podstatě může tlačit státy k tomu, aby posléze byly prodány například dálnice nebo rychlostní komunikace do jejich vlastnictví. Zdá se vám nemožné? Ale kdepak. Kapitál má snahu se rozpínat a neustále expandovat. Proto se bude snažit, aby státy privatizovaly svoji veřejnou komunikační dopravní síť. Co nastane poté? Pokud nebudete mít známku Uberu, tak nikam nepojedete a stát bude jen smutným přihlížejícím v pasti kapitalismu.
Když se podíváme na opěvované sdílené bydlení, tak se jedná sice o hezkou věc, kdy třeba někomu poskytnete svůj byt na hotelovém principu. Jenže i zde nenápadně ničíte klasické pojetí hotelů nebo pronajímání bytů a to do pozice neodvádění příslušných daní. Veškerý zisk poté jde pouze osobě a společnosti, která sdílení sjednala. Všimněte si nápadné podobnosti se společností Uber, které jde rovněž o zisk a co nejméně peněz odvádět státu jako hlavní instanci. Co je však ještě horší, je to, že pro Airbnb jsou často skupovány byty a ty posléze chybí občanům – nastává jev nemít byt, ale pronajímat jej. Sdílená ekonomika by byla výhodná, kdyby byla regulována státem ve veřejném zájmu. To znamená, aby byly odváděny státu patřičné daně nebo určité příspěvky. Někdo může namítnout, že je to moje individuální věc, když chci něco pronajmout atd. To sice ano, ale pokud se zapojíte do zprostředkování přes korporaci, což Uber i platforma Airbnb jsou, tak byste měli odvádět patřičný obnos do společné kasičky. Obě dvě platformy totiž značně využívají internet k tomu, aby existovaly. Bez něj by se nikdy nezrodily. Sdílení je určitým typem zombie, která obživla na oslabených státech a jejich regulacích ve snaze ještě více privatizovat veřejné služby.
Jak tedy předejít tomu, aby internetové platformy a korporace ničily veřejný prostor a nedošlo k jeho privatizaci? Je to jednoduché. Stát musí těmto tlakům odolat, byť to nebude snadné. Nesmí se bát regulací a pokud to bude možné, aby ze sdílené ekonomiky měli prospěch všichni. V tomto případě stát, který zastřešuje nás všechny a umožňuje nám všem žít si své životy.
