Mgr. Jan Klán

Dnes si připomínáme slavný a nesmrtelný den českých dějin – 9. květen 1945. Den, kdy nad Prahou zazněly výstřely svobody, kdy se nad hlavním městem Československa rozezněla radost z konce fašistické hrůzovlády. Den, který navždy zůstane symbolem hrdinství, jednoty a nezdolného ducha národa i jeho osvoboditelů. Den, kdy Praha znovu povstala – s pomocí hrdinné Rudé armády, domácího odboje a odvážných účastníků Květnového povstání.

Zatímco se v posledních dnech války evropská města jedno po druhém osvobozovala, Praha ještě hořela. Na její dlažbě tekla krev občanů, kteří se 5. května postavili nacistické bestii na odpor. Květnové povstání českého lidu bylo aktem zoufalé odvahy, ale i národní hrdosti. Dělníci, studenti, vojáci z protektorátního vojska, ženy i děti – všichni společně vyšli do ulic, stavěli barikády, bránili domy, prováděli sabotáže. Věděli, že nejsou sami.

Z východu totiž postupovala síla, která se stala nositelem naděje – Rudá armáda. Na západě se na demarkační linii musela na základě dohod zastavit americká vojska. Po šesti letech brutální nacistické okupace přinesla do Prahy mír sovětská vojska generála Ivana Stěpanoviče Koněva a zejména tanky 1. gardové tankové armády generála Leljušenka. Právě tank této slavné jednotky byl prvním, který 9. května projel do centra Prahy – ne jako dobyvatel, ale jako osvoboditel. Tank, jenž se stal symbolem příchodu svobody, naděje a spravedlnosti.

Tento tank, později vystavený jako památník na pražském Smíchově, byl svědkem dějin. A právě tento tank byl po dekádách přemalován na růžovo – čin, který nelze vnímat jinak než jako akt neúcty k těm, kdo padli za naši svobodu. A jeho následné odstranění bylo krokem, jenž smazal vzpomínku na skutečné hrdiny, kteří neváhali položit životy v boji proti nacismu.

Je povinností každého, kdo nezapomíná, připomínat, že Rudá armáda ztratila v bojích o Československo přes 140 000 vojáků. Tito muži a ženy nepřišli jako okupanti, přišli jako osvoboditelé. Bez jejich obětí by Květnové povstání skončilo krveprolitím a vyhlazením. Bez jejich odhodlání by Praha 9. května neoslavovala svobodu, ale plakala nad dalším masakrem.

Dnes, kdy se dějiny pokřivují a hrdinové zamlčují, je třeba znovu a znovu připomínat: 9. května 1945 byla Praha osvobozena Rudou armádou, v čele s tankem, kterému velel Ukrajinec generál Leljušenko. Byla to společná vítězná chvíle národa i jeho osvoboditelů. Čest jejich památce. Sláva hrdinům. Nikdy nezapomeneme.