Mgr. Jan Klán

Když jste vyrostl ve vojenské rodině, kterou civilisté v socialistickém Československu nenáviděli, a když i po absolvování vojenské vysoké školy ve Vyškově, geograficky nejvyšší, kterou na Hané můžete studovat, a elitní školy v Londýně je vaše IQ stále 107, nemůžete nemít mindrák. A to ani nemusíte být vyučen strojním zámečníkem.

Přitom jak o Antonínu Josefu Novotném, tak i panu Vajíčku lze hovořit jako o nejkrásnějších prezidentech, které Československo a Česko kdy mělo. I třetí dělnický prezident byl tak trochu průzkumník, když pracoval v ilegalitě. Válku však strávil v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen.

Novotný byl první, kdo se nechával oslovovat: soudruhu prezidente. Pan Vajíčko se za to stydí. Překvapivě však oba neměli rádi Slováky. Zápotockému vadila Matice slovenská, panu Vajíčkovi Fico. Prostě, vadilo, že by si Slováci o sobě mohli rozhodovat sami. Pragocentristé, egocentrici, kteří rádi rozdávali svým podřízeným odměny v obálkách. Der schöne Toni/Petr. Lidový prezidenti, kteří bez poradců nedají ani ránu. Pan Vajíčko si však na svůj plat prezidenta nedá sáhnut.

A oba hleděli na Východ. Ten první k Sovětskému svazu, ten druhý obdivuje Ukrajinu, která dala Moskvě Chruščova, který se zasloužil o zvolení Antonína Novotného za lidového prezidenta. Mezi Ukrajinou a SSSR však vždy leželo to nenáviděné Slovensko. Novotný se styděl před vzdělanými lidmi, snad i proto pan Vajíčko nemůže vystát docenta JUDr. Roberta Fica, CSc.

A tak jako Antonín Novotný se bál na Slovensko jezdit, i když o Slovácích mluvil jako o bratrech, tak pan Vajíčko nám asi vyhlásí pásmo Fico, území, jehož představitele neuznává a o jehož obyvatelích by se mohl klidně vyjádřit jako jiný Novotný. „Jsou to Slovenské opice, které je třeba bombardovat Pravdou a Láskou.“ Holt, maso bude.