Mgr. Jan Klán

Vítejte v Česku, zemi, kde najdete komunikační kartu téměř ke všemu – k výročí Jana Palacha, ke správnému postoji vůči Rusku nebo dokonce k tomu, jak se jemně (ale důrazně) vymezit vůči Trumpovi, pokud by si někdo spletl směrovky demokracie. Ale když přijde na zvýšení vojenských výdajů o 250 % – tedy z 2 % na 5 % HDP – najednou… ticho po pěšině. Žádná karta, žádný smajlík, žádné „podivné výkřiky na sociálních sítích“. Strategická komunikace? Spí. Jako zámek šípkový.

Je to zvláštní. Takový rozpočtový skok – v řádu stovek miliard korun – by si zasloužil alespoň infografiku, ne? Možná i komunikační sadu s bonusovým QR kódem do PowerPointové šablony pro starosty, hejtmany a podivíny jako jsou z projektu Nemesis dronbarona Ondřeje Vetchého. Ale kde nic, tu nic. Jakoby utrácet víc za obranu než za školství a zdravotnictví dohromady nebylo strategické. (Možná se to nevejde do bullet pointu.)

Zatímco jiným tématům věnuje Otakar Foltýn pečlivě designovanou kartičku s doporučenými větami, v případě zásadního obratu ve veřejných financích vláda, ale i samotný KoStraKoV, mlčí. A to nejen verbálně, ale i kartičkově.

Co bychom si tedy mohli přečíst, kdyby karta existovala?

Návrh bodu č. 1: „Pět procent HDP na obranu není výdaj, je to investice do míru a stability. A ano, víme, že nemáme na důchody, ale ty tanky se přece samy nezaplatí.“

Bod č. 2: „Čím víc dáme armádě, tím víc nás budou mít rádi naši spojenci (otázkou kdo je vlastně spojenec). O solidaritě se přece nediskutuje. Zvlášť když je drahá.“

Bod č. 3: „Není pravda, že nejsou peníze. Jen nejsou pro vás.“

Ale nic takového nevidíme. Žádná karta v oběhu, poslanci tápou a vytváří vlastní narativy, a chudák veřejnost si není jistá, jestli se má bát, tleskat, nebo si schovávat peníze pod polštář.

Možná se karta ztratila v překladu. Možná je příliš výbušná. Nebo je to skutečně strategie: o zásadních věcech raději nemluvit – protože kdo mlčí, ten nedělá chyby. A kdo dělá karty jen k tématům, která veřejnost emocionálně nepoškodí, ten zřejmě ví, co je bezpečná komunikace.

Očividně jsme dospěli do stádia, kdy je strategické nemluvit o věcech, které jsou opravdu strategické. A komunikační karta je nástroj ne pro vysvětlení, ale pro pohodlné přenesení ideologie, tak jako tomu bylo u všech tří předchozích karet. Pět procent na obranu? To není strategická záležitost. To je prostě účet, co přijde. A doufejte, že vám ho nikdo nevysvětlí. Protože pak byste možná začali klást otázky. A na ty, jak víme, karty nebývají a byli byste označeni za dezinformátory nebo svině.