Mgr. Jan Klán

(kriticko-ironický komentář ke stavu české demokracie)

Kdysi dávno se pan Brouček vydal na výlet do 15. století, aby nám ukázal, že český charakter je věc pevná jako sud s pivem. Už tenkrát to bylo jasné – Čech je demokrat, ale jen pokud mu to ostatní odsouhlasí, předem si to schválí výborem a samozřejmě dodrží řádné procedury, jak má pravý demokratický kolektivní jedinec ve zvyku.

Od té doby se sice změnily kulisy, ale nikoliv scénář. Česká cesta demokracie je jako limitovaná edice sportovního auta, které ale nesmí jezdit rychle, musí parkovat jen na schválených místech a hlavně – každé otočení volantu musí předem projít schvalovacím kolečkem. Jinými slovy: česká demokracie je fajn, pokud držíš hubu a krok. Jinak jsi podezřelý element.

Po roce 1989 nám elity s třpytivým nadšením tvrdily, že česká demokracie je unikátní, téměř svatá – žádná obyčejná parlamentní „žvanírna“ západního typu, ale sofistikovaný systém morálních arbitrů, kteří vědí nejlépe, co si kdo má myslet. A že to je někdy nutné trochu usměrnit, no co, vždyť „demokracie není anarchie“, že ano. Hlavně že my jsme ti správní demokraté. Ostatní si mohou myslet, co chtějí – pokud je to totéž co my.

A teď, když už ODS své konzervativní ideály osekala na heslo „hlavně zůstat u moci“, přichází hvězdný čas korupčního dozimetrického (po)hnutí STAN. Ti se z menšinového kulturního výboru morální nadřazenosti probojovali až do pozice hlavního regulátora reality. STAN totiž ví, že demokracie není o svobodě projevu – je to soutěž o to, kdo první zakáže ostatním říkat „nesprávné věci“, tak jako v případě umlčení „nepohodlných“ webů. Kdo reguluje jazyk, reguluje svět. A kdo reguluje svět, dostane evropské granty. Nebo alespoň „krásnou“ STANuši Nerudovou s diplomy na rozdávání v kapse.

A jak to dopadlo? Do sněmovny se vrací duch doby, kterou jsme chtěli nechat za sebou. Pavel Žáček z ODS, předseda normalizačního klubu historického revizionismu, a jemu podobní, konečně dotáhli českou demokracii do vítězného konce. Už není výjimečná. Už není ani limitovaná edice. Je prostě limitovaná.

Dnes už máme jasno: Česká demokracie je jako občanský průkaz. Můžeš ho mít, ale jen pokud se chováš slušně, nekritizuješ příliš nahlas a hlavně neotravuješ s nějakými právy. Protože demokracie není o tom, že si každý říká, co chce. Demokracie je, když ti správní lidé laskavě dovolí říkat to, co si SpoluSTAN předem připravili.

Zkrátka a dobře – máme zde normalizační demokracii pod vedením SpoluSTAN v zákrytu s Piráty. Demokracii na povolení. STAČILO!