Zmizelé továrny, opuštěné kravíny, zchátralé budovy JZD. To je obrázek dnešní doby. Věci, které dříve fungovaly, dnes již neexistují. Hledíme pouze na jejich torza, která jsou připomínkou minulých let. Byla to léta rozvoje naší republiky, soběstačnosti a nového směřování. Vzhledem k tomu, že z dnešních měst a obcí nadobro ve velké většině zmizel průmysl, tak se lidská sídla ocitla v pasti konzumní společnosti. Dříve bývalo zvykem, že na vesnicích bylo k sehnání zaměstnání. Dnes je tomu naopak a vy musíte za prací jezdit i desítky kilometrů daleko. Dříve se snažila práce přijít za vámi, dnes musíte jít vy za prací. Čím více je dnešní obec protkána individualismem a konzumerismem, tak dochází k jevu, že se čím dál víc zaměřujeme na boj jeden proti druhému. Všichni si začínají konkurovat a co je ještě horší, závidět. Soused závidí sousedovi nové auto, manželku nebo zdraví. Kapitál tomu dal přidanou hodnotu, která vše převedla na konkurenci. Jak se vše proměňuje, tak se proměnila i dělba práce na obci, městě, velkoměstě.
Pokud dnes vzpomínáme na dobu minulou s nostalgií, tak je to naprosto v pořádku. Byla to doba klidu, jasné práce, odměny za ni a většinou doba bez stresu. Dnes se ale boj odehrává na všech úrovních žití ve městech. Máte strach, že se něco přihodí. Riziko se pomalu, ale jistě plíží díky volnému pohybu všeho a všech. Zaměstnání vám rovněž uniká. Často se přesouvá pryč, kde je levnější pracovní síla. Dnes se samozřejmě tvrdí, že máme tolik volných míst a že je nedostatek lidí. Bohužel si ale musíme říci, jak jsou pracovní místa ohodnocena. Když jsem v nedávné době jel Prahou, tak jsem zahlédl kluka, jak se prodírá v koloně automobilů a nabízí mytí oken. Tento jev ukazuje na to, že dnešní pojetí práce není to, co bylo dřív. Jak se ten kluk musí cítit, když běhá mezi stojícími auty v koloně.
Možná se ptáte, proč k tomu všemu dochází. Dochází k tomu z důvodu rychlého přelévání kapitálu z jedné části světa na druhý. Vzhledem k tomu, že je dnešní společnost postavena jen na spotřebě, tak dochází k nespravedlivému přerozdělování bohatství. Mnohdy dochází k takovým excesům, že státy vyváží jeden druh zboží a ten samý druh zboží zase dováží. Vše jen proto, aby byla uspokojena spotřeba. Výroba se přesunula do oblastí, kde lidé pracují téměř jako otroci. Ostatně pojem novodobého otroctví se objevuje právě už v dobách koloniálních správ a dnes tento typ správy převzaly nadnárodní korporace. Ocitáme se tak ve společnosti, která je ovládána pouze trhem. Volný trh vtrhl do všech oblastí lidských životů.
Mnohdy přemýšlím, jak zpomalit svět, který je propojen díky sítím a také kapitálu (ten ostatně pro své šíření využívá moderních technologií). Možnosti existují, ale je otázkou, zda někdo bude chtít vzít korporacím, které ovládají dnešní svět, jejich moc. Pokud k tomu totiž nedojde, tak se nezadržitelně budeme blížit k nějakému globálnímu konfliktu. Ostatně i druhá světová válka byla vyústěním fáze globalizace. Stačí si vzpomenout, kdo všechno podporoval Adolfa Hitlera. Byli to průmyslníci a bankéři.
Vše je o tom, zda budeme chtít vytvářet sociálně spravedlivou společnost. Můžeme začít klidně na lokálních úrovních (obcích, městech). Poté se můžeme přesunout na centrální úroveň a zajistit spravedlivé přerozdělování. Není to jednoduché, ale za pokus to stojí. Už jen proto, abychom se vyhnuli konfliktu a boji, který již v současné době svádíme sami mezi sebou.
