Děsivý jev dneška
V nedávné době zveřejnil Národní ústav duševního zdraví varující zprávu, která říká, že v průměru zemřou sebevraždou čtyři Češi denně, což je vysoko nad průměrem Evropské unie a také světa. Toto velice smutné zjištění ukazuje na fakt, že v naší společnosti není něco v pořádku. Ještě smutnější ale je to, že sebevraždu volí nejčastěji mladí lidé do 30 let. Co nebo kdo je viníkem takového marasmu naší společnosti? Jak je možné, že sebevraždy narůstají, když lidé mají, dle rétoriky zastánců volného trhu, úplně všechno? Pokusím se to objasnit ze sociologického hlediska.
Podle mého názoru může za nárůst sebevražd současná společnost, která je postavena na výkonu. Všichni se ženou za ziskem, ať už peněžním nebo majetkovým. Nemusí to být nutně jednotlivci, kdo se ženou za ziskem, ale stále více tuto funkci plní zaměstnavatelé, kteří chtějí vydělat více peněz. Člověk je poté používán jen jako nástroj pro vytváření zisku. V práci nebo zaměstnání je poté člověk konfrontován s drtivou konkurencí jeden vůči druhému a tím vzniká deprese nebo jiné duševní onemocnění. Chceme být ještě výkonnější, přeskočit jeden druhého a vůbec nemyslíme na odpočinek. Snažíme se přesvědčit zaměstnavatele, že my jediní jsme ti praví, kdo danou věc zvládnou za každou cenu.
Jelikož je dnešní kapitalistická společnost globálního typu postavena na drtivé konkurenci, tak i lidé jsou nuceni si konkurovat. Značnou konkurenci poté nalézáme i v takových zaměstnáních, kde to do nedávna nebylo možné vídat. Začínají si konkurovat uklízečky v tom, která danou věc rychleji uklidí nebo prodejci, kteří se snaží prodat co nejvíce věcí a to za každou cenu. Lidé v této fázi totiž začínají pociťovat strach, že by mohli přijít o své zaměstnání, protože dnes nepatří mezi základní společenské jistoty. Snaží se přesvědčit sami sebe a své zaměstnavatele, že jsou výkonní. Jenže s výkonem je potřeba i aktivní odpočinek, který nám chybí. Mladí lidé, kteří se narodili do konkurence, jsou na tom nejhůře a snaží se pracovat do úplného skonu. Druhou skupinou lidí, kteří jsou podobným jevem postiženi, jsou senioři nad 60 let, kdy si připadají nepotřební ve vztahu ke konkurenčnímu boji. I v této věkové kategorii narůstá děsivě počet sebevražd a to je velice alarmující.
Samozřejmě bychom našli mnoho dalších ukazatelů (sem můžeme zařadit dluhy, exekuce atd.), proč narůstá počet sebevražd, ale dle mého názoru je hlavní spouštěčem právě výkonová společnost. Existuje nějaké východisko z tohoto marasmu dnešní kapitalistické společnosti? Nepochybně ano. Zahraniční studie dokazují, že pokud klesá nerovnost (majetková i příjmová), tak klesá i počet sebevražd. Rovněž jistota zaměstnání, tak jako v době před rokem 1989, má v sobě punc lidství, protože nenutí tolik si konkurovat. Vytváří jistý typ přátelské konkurence, kdy si týmy předávají své objevy a úspěchy v zájmu celé společnosti. To právě v dnešní společnosti žalostně chybí. Je tedy jasné, že východiskem z marasmu je sociálně spravedlivá společnost, kdy bude docházet ke snižování nerovnosti a také bude spravedlivě přerozdělováno bohatství. Poté bude i člověk šťastnější a nebude se hnát jen za výkonem v zájmu kapitalismu. Stačí si vzpomenout, že před rokem 1989 existovaly různé podnikové rekreace (chcete-li odborové). Lidé se tehdy utužovali v kolektivu, odpočívali. Revoluce roku 1989 ale tohle vše zničila jen proto, abychom měli volný trh, konkurenci a individualismus.
