Nacházíme se v novém historickém údobí. Všude kolem nás putuje spousta informací a lidé často nevědí, čemu a komu mají věřit. Ne jinak je tomu s válkou na Ukrajině. Právě s šířením alternativních informací, případně informací z jiných než západních zdrojů, se do popředí zájmu Pětipsí vlády dostala otázka dezinformací. Do boje s tímto fenoménem 20. let 21. století se vláda pustila se strategií Hlavní správy tiskového dohledu: zakázala činnost dvou desítkám webů, které dle výkladu CZ.NIC šířily blbou náladu ve společnosti v podobě názorů na válku na Ukrajině. Tomu všemu přispěchal na pomoc státní zástupce Daniel Stříž, který pohrozil, že za schvalování agrese Ruska vůči Ukrajině hrozí až tři roky za katrem bez ohledu na to, jestli by tento čin byl schválen nebo odsouzen z vyššího principu mravního.

Okolní státy alternativní informace k válce na Ukrajině nijak neomezují. Nechávají tomu volný proběh a jdou spíš cestou vysvětlování. Mnohdy navíc ukazují obě dvě strany téže mince. A protože je situace už za hranou, u nás se ukazuje pouze jedna strana. K tomuto účelu byl zřízen vedlejšák vládního zmocněnce pro boj s dezinformacemi, který pobírá DPP/DPČ, a Michal Klíma je tedy spíše kontraktorem než profesionálním úředníkem. Docela úsměvné, další privatizace veřejné moci. Hned jak tento kontraktor stanul ve své funkci, začal prohlašovat, že se musí veřejně říkat pravda, pravda a nic než pravda. Tedy to, s čím souhlasí vládní Pětipes. Myslete si, co chcete, ale zkuste říkat něco jiného, než považujeme za pravdu my s naším zmocněncem-kontraktorem: „Když už myslíš, nemluv. Když už mluvíš, nepiš. Když už píšeš, nepodepisuj a nesdílej. A když už sdílíš, nediv se. Svobodu po projevu ti nikdo v naší demokracii zaručit nemůže, i když ji Listina základních práv a svobod zmiňuje.“ 

Na internetu naleznete mnoho konspiračních teorií, mýtů, polopravd i mnoho výmyslů, které jsou nebezpečnější než dezinformace. Musíme si ale přiznat, že informační válku dnes používají všechny strany. Všechny šíří takové věci, aby se nenahlodalo veřejné mínění. V naší zemi je to například to, že vlastně migrační vlnu z Ukrajiny zvládáme naprosto bravurně (best in refugees). Jak cimrmanovské. Vláda se musela pochválit sama, když už to nikdo jiný neudělal. Vše vláda zvládá pěkně. Dokonce ani není v nouzi, jen potřebuje nouzový stav nadále. Je zakázáno šířit dez/informace a je povoleno šířit pravdu! Tu ale nikdo nešíří, všichni bojují s dezinformacemi a to ve stylu radia Jerevan považují za šíření pravdy.

Klímovo Gasudarstvo Bezopasnosti (KGB) je jen oddělení, v jehož čele stojí vládní kontraktor pro boj s dezinformacemi (šíření pravdy), ale už jen jeho přítomnost nás vrací stylem do První republiky. Například, když se vzdával pluk Azov (má ve znaku svastiku). Titulky zněly jak z doby protektorátní: hrdinní obránci Azovstalu. Připomínalo to českou interpretaci bitvy o Stalingrad, jak lze doložit Lidovými novinami z 5. února 1943: „Heroismus bojovníku ve Stalingradě dovršen.“ Byla to pravda nebo dezinformace?

Kmotře Petře, nepřepepři s Vítkem ten boj proti dezinformacím! Český lid je dlouho klidný, ale zároveň přemýšlivý. Neomezuj jeho práva daná Ústavou, protože za to ostatně všichni v roce 1989 horovali. Nebo se snad vláda inspiruje v jiných historických obdobích? Asi ano. Shlédla se v První republice, kde se bojovalo nikoliv s dezinformacemi, ale s jiným názorem. Zejména tím levicovým, který byl cenzurován. Dnes nesmíte mít jiný názor, protože budete označeni českou KGB za dezinformátora nebo někoho hlásnou troubu. Drzý jazyk, brzy Ruzyně. I tak mohou v budoucnu znít nová vyjmenovaná slova po Z (Pro KGB toto není narážka na označení ruských vojsk pohybujících se po ukrajinském území). Nedovolme sklouznout českou demokracii do bahna československého národního socialismu před 2. světovou válkou!
 

Ve víru současného dění se někteří snaží upravovat minulost. Z obětí se začínají dělat vrazi, z vrahů oběti. Ne jinak je tomu u případu dávno kontroverzním – skupiny bratří Mašínů. Jedni je považují za hrdiny, další za sprosté vrahy. Nedávno se v této věci vyjádřil i herec Jan Nedbal, který bude hrát ve filmu o skupině bratří Mašínů. Že by se tímto postupem začal legitimizovat třetí odboj, který neexistoval? Pravděpodobně. Bratři Mašínové na našem území totiž operovali na začátku 50. let 20. století, kdy bojovali proti tehdy ustavenému novému režimu. Jednalo se o dobu, která byla prodchnuta špionážemi, nepřátelstvím dvou bloků. Netvrdím, že se jednalo o idylku. Přeci jen bylo několik málo let po válce a společnost se vyrovnává s traumatem druhé světové války. Nepřátelé a kolaboranti byli snad všude.

V Lošanech na Kolínsku, kde Zdena Mašínová vlastní statek, má vzniknout Památník tří odbojů. Tento památník má připomínat protirakouský, protinacistický a protikomunistický odboj. Zejména historici (nebo snad hysterici?) z Ústavu pro studium totalitních režimů účelově vykládají a upravují dějiny takovým způsobem, aby se jasně ukázalo, že ať doba Rakousko - Uherska nebo ta po únoru 1948 byla jen dobou temnou, špatnou. Na čem se snad všichni shodneme, tak doba nacistické okupace byla nejhorší dobou pro naše národy. Jediné, co se sluší v této souvislosti připomenout je, že bratři Mašínové byli skutečně vrazi. Zavraždili totiž strážmistra Honzátka a poté zabili několik lidí v Německu. To jsou hrdinové? Takové lidi chce pan herec Nedbal a další lidé z Ústavu pro studium totalitních režimů nebo naší vlády obhajovat?

Hrdina byl Josef Mašín, který byl v odboji za druhé světové války. Pokud se ale někdo chce obhajovat, že zde byl nějaký protikomunistický odboj, respektive třetí odboj, tak evidentně nezná historii. Odboj se typicky vede v nějakém válečném konfliktu, tak jako za obou světových válek. Nejsem si vědom, že by nějaká horká válka byla na našem území po roce 1948? Pouze zde existoval uměle vytvořený konstrukt Studené války. Z této logiky nemohou být bratři Mašínové bráni jako odbojáři.

Podívejme se na jeden zajímavý myšlenkový experiment: když budu bojovat proti současnému režimu a to i za cenu nějakých zločinů, například pozvednu zbraň, a to jen proto, že se současným systémem nesouhlasím, tak budu někdy v budoucnu také označen za odbojáře? Je to stejná logika jako v případě bratří Mašínů, akorát posunuta do jiného systému. Možná se v budoucnu dočkáme jiných ikon minulosti, protože zcela jistě „někdy“ dojde ke změně systému. Chápu, že doba po roce 1948 nebyla zrovna růžová, hlavně v 50. letech, ale účelově překroutit dějiny dle vítězů umělého konstruktu studené války, je opravdu tristní a jedná se o ryze tendenční věc.

Už tři desítky let se vyrovnáváme se svoji vlastní minulostí. Neustále jsme konfrontováni s tím, že minulost byla špatná a je hodná odsouzení. Historici nám mají minulost předkládat takovou, jaká byla. Jinak je vytváření jakýchkoliv alternativních minulostí ryze účelové, aby se nastupující systém obhájil ve vztahu k minulosti. Typickým příkladem je právě snaha vytvořit památník na Mašínově statku, kdy na jedné straně zde máme nevraživost vůči osvoboditelům a jejich památníkům a na straně druhé je zde snaha vytvořit novodobý památník, který chce minulost vyložit v logice vítězů studené války. V celé věci vidím jen účelovost, protože vzít do ruky zbraň a zabít nevinného člověka v jakékoliv době, je prostě vraždou. Na tom nikdo nic nezmění. Nebo je tomu snad jinak?
 

V naší republice již druhý měsíc v kuse platí nouzový stav. Vyhlásila jej vláda Pětipsu, aby prý mohla zvládat migrační krizi způsobenou válkou na Ukrajině. Kde jsou ty časy, když v době covidové krize dnešní ministr vnitra Vítek Rakušan plameně vystupoval ve sněmovně proti prodlužování instrumentu nouzového stavu. To bylo tenkrát křiku, že vláda nic nezvládá, nic neumí. Tahle vláda něco zvládá a umí?

Ve stenoprotokolu vystoupení Vítka Rakušana ze dne 9. prosince 2020 v Poslanecké sněmovně se můžeme dočíst mimo jiné následující: „Nouzový stav má být maximálně brzdou, má zabrzdit nějaké procesy ve společnosti, má pomáhat tomu, aby vláda měla čas kromě toho pomyslného brzdění auta také točit volantem a tu pandemii nějakým způsobem řídit. Ten nouzový stav, ten čas, který tady Sněmovna znovu a znovu vládě dává, naplnit nějakými konkrétními kroky. Protože sám nouzový stav jako takový žádným lékem není. Lékem má být to, co se v jeho rámci odehrává.“ Jak příznačné pro dnešní dobu. Pouze se vyměnily role. Předsedou vlády není Andrej Babiš a ministrem vnitra není Jan Hamáček, ale Péťa Fiala s Vítkem Rakušanem. Jen ten červený svetr zůstal.

To bylo křiku, když tehdejší babišova vláda žádala sněmovnu o další prodlužování nouzového stavu. Vítek, který byl v té době v opozici, křičel, jak vláda nezvládá boj s pandemií. Dnes pro změnu zase on nezvládá boj s uprchlickou krizí. Je to jako přes kopírák, akorát se k prodloužení nouzového stavu používají jiné argumenty. Na scénu přichází vztah etického a neetického. Dle vyjádření Vítka je totiž neetické nechávat spát děti uprchlíků na podlaze a proto je nutné nouzový stav prodloužit. Vladimír Putin nám sem totiž pořád posílá stále více uprchlíků z Ukrajiny a on je vinen. Ale neposílá nám je sem úplně někdo jiný?

Vypadá to, že se na scéně objevují dva druhy nouzového stavu. Jeden je etický a druhý neetický. Když při covidové krizi reálně umírali lidé, tak Vítek Rakušan horoval za ukončení nouzového stavu. Nicméně při současné uprchlické krizi pro změnu horuje za jeho další prodloužení. Vypadá to, jako kdyby nákaza snad byla něco méně nebezpečného, než současná krize. Jestliže v době covidové umírali lidé, bylo to etické nebo neetické, jak dnes rád s tímto termínem Vítek operuje? Kvůli etice potřebují nouzový stav?

Celé to vypadá na to, že současný vládní Pětipes je sám v nouzi, když vůbec neví, co má dělat. Na celé pětikolo mluví, jak jsou úspěšní, ale reálné důsledky jejích činů jsou děsivé. Lidé se začínají bát budoucnosti a jsou již pěkně naštvaní. Toho si je vládní Pětipes dobře vědom a proto Vítek Rakušan „škemrá“ o prodloužení nouzového stavu. V době jeho trvání totiž můžete omezit ústavou daná práva. Včetně práva na shromažďování, a jelikož se Pětipes bojí demonstrací, které jistě přijdou, tak se jim nabízí nástroj, kterými může dané věci regulovat. To bylo křiku, když minulá vláda dělala podobné věci a to šlo o lidské zdraví a životy.  
 

Připomínáme si 77 let od konce druhé světové války v Evropě. Nejhorší konflikt v lidských dějinách si vyžádal miliony mrtvých. Rozvrácené státy, lidské utrpení a různé druhy zločinů. V současném světle se však kvůli konfliktu Ruska s Ukrajinou začínají oslavy konce druhé světové války zneužívat v politickém boji. Probouzí se určité kuratorium pro výchovu obyvatelstva, jako v dobách, které předcházely nejhrůznější válce dějin.
 
Ne jinak je tomu i v naší republice, která je v tomto mistrem a vládní Pětipes může být za toto počínání nominován na Nobelovu cenu „za hloupost“. Počínaje předsedou vlády Petrem Fialou, přes ministryni Janu Černochovou až po Piráta ministra zahraničí Jana Lipavského, svorně říkají, že je nutné bojovat proti Rusku. Čím více dodáme Ukrajině zbraní, tím lépe. Otázkou je pro koho. Zda pro Ukrajince, zbrojaře nebo naši vládu, která prý bojuje za svobodu. Tu svobodu, kterou nechce tolerovat, když máte jiný názor, než samotná vláda.
 
Ministr zahraničí Jan Lipavský však zašel ještě dál, když prohlásil: „ Rusko ztratilo jakoukoliv legitimitu oslavovat konec druhé světové války“. Nevím, zda toto prohlášení vyplodil ve své hlavě sám pan ministr nebo mu to někdo poradil? Ve finále je to stejně jedno, protože se jedná o absurdní a skandální výrok, za který by pan ministr zasloužil jako ve škole známku „za pět“ sednout a ještě poznámku. Možná by to chtělo, aby se pan ministr začal vzdělávat v historii, jinak to vypadá, že je spíše hysterik, který si vůbec neuvědomuje historické paralely. Rusko totiž v té době bylo součástí Sovětského svazu, který čítal 15 svazových republik a má stejný nárok i legitimitu si připomínat vítězství nad nacismem a fašismem ve druhé světové válce stejnou měrou jak to činí i ostatní země z tehdejší protihitlerovské koalice.
 
Na ministerstvu zahraničních působí bludný Holanďan, který ve snaze obhájit své kroky na podporu Ukrajiny se nemístně strefuje do Ruska. Jenže co jiného od takového člověka čekat, když už v době svého poslancování v letech 2017 – 2021 předvedl, co umí. V té době dokázal rozbourat vztahy s Čínou a Ruskem u případu záměrného vyloučení těchto dvou zemí z dostavby jaderné elektrárny Dukovany. Tentokrát se v roli ministra zahraničí blýsknul „trapným“ prohlášením směrem ke konci oslav druhé světové války.
 
Jestliže nám ministr Jan Lipavský, alias bludný Holanďan, tvrdí, že Rusko ztratilo nárok si připomínat konec druhé světové války, protože vede válku na Ukrajině, tak se musím ptát, zda legitimitu ztrácí i USA za to, že vedly například válku ve Vietnamu? Přeci jen je to válka jako válka. Nebo snad zde platí jiný metr? Tedy, že USA po světě konají spravedlivé války a Rusko války nespravedlivé? Ať už je válka spravedlivá nebo nikoliv, vždy při ní umírají nevinní lidé, kteří jsou často používáni jako lidské štíty. Je tedy nutné válku posuzovat stejným metrem a rázně ji odsuzovat. Na všechny se musí používat stejný metr, který ale zjevně mnohým našim politikum nevoní.
 

Květnové dny patří lásce, ale rovněž i míru. Ano, v roce 1945 totiž skončila nejhorší válka všech dob – druhá světová válka. 8. květen je dnem vítězství nad fašismem a nacismem, který decimoval Evropu a celý svět. O mnoho desítek let později však dochází k různým přehodnocením, deformacím a jiným výkladům tehdejších událostí. V principu by čeští politici měli ctít celé heslo pojení od Mistra Jana Husa „Pravda vítězí nad vším“ (Super omnia vincit veritas), ale na české prezidentské standartě z něj zůstala ta druhá půlka (Pravda vítězí), takže hledají pravdu, ale jen tu jejich vládní.

Vůbec nejde o historicky zaznamenaná fakta, ale o vytvoření takové pravdy, která má obhájit aktuální dění v aktuální realitě. Proto tu máme alternativní historie, kdy sice většina českého území byla osvobozena pod sovětským velením, ale v mediálním prostoru se zvětšuje z roku na rok podíl západních osvoboditelů. Prostě aktuální vítěz bere všechno: „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.“ A je jedno, jaká byla celková oběť.

Praha by byla dnes nepochybně ráda, kdyby tanky do jejích ulic přijely z Plzně. Jenže přijely z Východu (jak se o tom spojenci dohodli), a to pod velením brigádního generála Leljušenka, který pocházel z Ukrajiny. Ve smyslu písně, Kde ty kytky jsou, můžeme zavzpomínat na tank č. 23 na Smíchově, který byl v roce 1991 přemalován na růžovo a posléze odložen do Vojenské historického ústavu založeného pro ochranu památky legionářů. Jsou to dějinné paradoxy, které vnášejí do našich životů rozepře a politici to ještě zveličují.

Pravicová politická scéna hlásící se k tradicím čs. národního socialismu se za účasti pseudolevicových Pirátů snaží vyzdvihovat roli západních spojenců v boji proti národně socialistickému Německu, aby dnes obhájila své kroky proti Rusku, které je označeno za fašistické. Je onálepkováno a srovnáváno s Třetí říší, proti které bojoval na život a na smrt tehdejší Sovětský svaz, jehož jednou z 15 svazových republik bylo i Rusko. Opravdu je tedy dnešní Rusko takovým nepřítelem, jako bylo tenkrát nacistické Německo? Pro někoho ano, pro někoho ne.

Vytváření alternativní historie, která se pomocí moderních médií nakonec stává pravdou, je velice nebezpečné, protože vede k deformaci historických událostí. Posléze se snadno může stát, že někdo začne tvrdit, že nacismus byl vlastně fajn, protože pomohl postavit Německo na nohy. Někdo poté může začít tvrdit, že to byl právě nacismus a fašismus v různých podobách, který se snažil porazit socialismus a komunismus, jenž je pro současné politické zřízení veřejným nepřítelem. Můžeme se posléze dočkat i tvrzení, že jsme se vlastně osvobodili sami a žádné spojence jsme v roce 1945 nepotřebovali. Ty samé spojence, kteří nás v roce 1938 zradili.