Zestátněme celou energetiku!

Zestátněme celou energetiku!

Listopad 09, 2022

Evropský statistický úřad (Eurostat) zveřejnil varující čísla. V České republice zdražila elektřina nejvíce z celé Evropské unie. A to o plných 62 %. Česká vláda tuto skutečnost svádí na vojenský konflikt na Ukrajině a nechce vidět aktuální sankce EU, které narušily dodávky levných energií. A už vůbec nechce uznat systémovou ekonomickou chybu. Česko je přece producentem a čistým vývozcem elektřiny do zahraničí. Levně vyrobené elektřiny máme dostatek, proč tedy za ni máme platit nejvyšší nárůst cen ze všech zemí EU?

Asociální a amatérská vláda pod vedením Petra Fialy sice zavedla cenový strop ve výši 6, - Kč za kWh, ale v jiných zemích EU je strop nižší. Navíc do čísla není započítána distribuce a další poplatky. Ve finále tedy všichni budeme platit přibližně 10,- Kč.

Jak celý problém s rostoucí cenou elektřiny vyřešit? Nejrychlejším řešením je mít celou energetiku v rukou státu. Podobně jako to má například Francie. Je to logické. Stát totiž muže regulovat cenu a výrobu přímo. Je totiž vlastníkem. Případně můžeme nejdříve uvažovat o určitém mezistupni. Například vytvořit státního dodavatele (nikoliv výrobce) elektřiny. Ten by nakupoval u nás vyrobenou elektřinu a následně ji (levněji) prodával v tuzemsku. Veškeré přebytky by mohly být obchodovány na burze. Vláda o tomto modelu již zmateně diskutovala, ale nechala ho u ledu.

Pokud stát energetiku nevlastní, jsou velmi zranitelní jak občané, tak stát sám. Představme si, kdyby někdo záměrně sabotoval energetickou soustavu. Výsledkem by byla riskantnější situace, než bývá ta, když se prožene silný vítr a občané a firmy se na několik dní ocitnou bez proudu. Jelikož je několik vlastníků energetické soustavy a pokud náhodou bydlíte na jejich pomezí, může stát, že se k poruše nikdo nebude hlásit. V rámci konkurence spolu navíc společnosti ČEZ a E.ON (dnes NDG) nekomunikují. Viděli jsme také pád firmy Bohemia Energy. Odnáší to zákazník, český občan.

Nedostatky současného vlastnictví energetické kritické infrastruktury můžeme vidět na řadě dalších příkladů. Například teplárenská firma Ekoenergy Moravia nedodávala teplo v Rokytnici v Orlických horách, neboť se nedohodla s tamní radnicí. Trpělo tím  350 domácností, děti ve škole i lidé v ústavu sociální péče. Situace se nakonec vyřešila, ale na úkor rozpočtu obce. Dohoda platí jen do konce roku, takže se problém může opět vynořit.

Energetika, která se řadí do kategorie kritické infrastruktury, by měla být ve vlastnictví státu. Jedná se totiž o základní podmínku nutnou pro občany i pro chod a přežití státu.

Jak technicky dosáhnout zestátnění? Nabízí se několik možností. Stát může energetickou kritickou infrastrukturu vytvořit, nebo energetické akcie a firmy odkoupit. Rozhodně je vhodnější zadlužit se v oblasti kritické energetické infrastruktury pro budoucnost občanů a státu, než se zadlužovat pro zbrojní průmysl a podporu války. Bylo by to důležité zvláště pro krizová období, ta přicházející i ta vzdálená. V rámci „válečné“ ekonomiky, kterou prosazuje současná česká vláda, potřebujeme mít kritickou infrastrukturu pod kontrolou a převzít ji do státního vlastnictví.
Současná pravicová vláda v České republice selhala, jak se dalo očekávat. Občany i firmy hodila přes palubu. Přistupme tedy k zestátnění energetiky. Je to první krok ke stabilizaci občanů a naší země, a to zvláště v současné době vojenských střetů, sankcí EU a přicházející ekonomické recese či krize.
 
 

Přehodnocení jaderného programu USA je výrazným krokem zpět

Přehodnocení jaderného programu USA je výrazným krokem zpět

Listopad 08, 2022

Lisbeth Gronlund | 4. listopadu 2022
Ilustrační obrázek: Thomas Gaulkin
Americké ministerstvo obrany 27. října 2022 konečně zveřejnilo přehled jaderné politiky za rok 2022 (Nuclear Posture Review, NPR). Odhaluje šokující naivitu ohledně fungování reálného světa, neboť ignoruje dva základní obranné principy: "bezpečnostní dilema" a "omyl posledního tahu". NPR například popisuje americké plány na modernizaci jaderných zbraní jako nutnou reakci na aktivity Ruska a Číny a ignoruje logickou a nevyhnutelnou reakci obou zemí na americké plány. Budováním nových vojenských kapacit ve snaze zvýšit bezpečnost USA se Rusko a Čína budou pravděpodobně cítit ohroženy a budou na to reagovat kroky, které bezpečnost USA oslabí. Nikdo nemůže mít poslední tah. A tak to jde do nekonečna.
Moudrý obranný plánovač by zvážil pravděpodobnou reakci svých protivníků - a snažil by se nepodkopat i jejich jadernou bezpečnost, a to z toho důvodu, že je to v bezpečnostním zájmu Spojených států.
Kromě toho je prohlášení NPR, že existuje "naléhavá potřeba udržet a posílit odstrašení", absurdní, jako by odstrašení bylo nějakým druhem něžných květin, které potřebují neustálou péči a výživu, aby zůstaly naživu. Stejně absurdní je představa, že by ochota kterékoli země odpálit jaderné zbraně na Spojené státy nebo jejich spojence závisela na jakémkoli konkrétním aspektu amerického arzenálu.
Kromě těchto širších otázek obsahuje NPR několik důležitých odhalení.
Použití jaderných zbraní.
Nejdříve dobrá zpráva. Obamova NPR z roku 2010 prohlašuje, že "USA nepoužijí jaderné zbraně ani nebudou hrozit jejich použitím proti nejaderným státům, které jsou stranami Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a plní své závazky v oblasti nešíření jaderných zbraní". (Toto prohlášení platí i v případě konvenčních, chemických nebo biologických útoků.)
Pro zbývající čtyři státy - Čínu, Írán, Severní Koreu a Rusko - si Spojené státy vyhradily možnost použít jaderné zbraně v reakci na nejaderné útoky, ale pouze "za mimořádných okolností k obraně životně důležitých zájmů Spojených států nebo jejich spojenců a partnerů v úzkém okruhu nepředvídaných událostí".
Trumpova i Bidenova NPR tato prohlášení doslovně opakují. Zdá se, že Obamova politika se pevně usadila v jaderné politice USA.
Redukce ochranného pásu.
Zadruhé, další (možná) dobré zprávy. V novém NPR se uvádí: "Zajištění proti nejisté budoucnosti již není deklarovanou úlohou jaderných zbraní."
Spojené státy již dlouho udržují zásoby skladovaných zbraní, jejichž velikost se zhruba rovná rozmístěnému arzenálu, a to ze dvou důvodů: aby mohly nahradit jeden typ zbraně jiným typem v případě, že se vyskytne neočekávaný technický problém, a aby mohly rychle zvýšit počet rozmístěných zbraní přidáním dalších hlavic do amerických raket, které mohou pojmout mnohem více zbraní, než je rozmístěno. Žádná americká administrativa nepřistoupila k žádnému z těchto kroků.
Zdá se, že toto prohlášení naplňuje Obamův slib z NPR, který uvádí, že "modernizací našich stárnoucích zařízení na podporu jaderných zbraní a investicemi do lidského kapitálu můžeme podstatně snížit počet uskladněných jaderných zbraní, které si ponecháme jako pojistku proti technickým nebo geopolitickým překvapením." V uplynulém desetiletí Spojené státy tyto investice uskutečnily a nyní by měly být schopny v podstatě eliminovat zhruba 2 000 zbraní ve svých zajišťovacích arzenálech.
Přesto je toto prohlášení formulováno podivně a nejasně. Znamená to, že Pentagon bude v zajišťování pokračovat, ale veřejně to neuvede? Svědčí to o tom, že Pentagon otálí - a v tom případě k tomu nedojde bez naléhání Bidena a budoucích prezidentů a bez požadavku Kongresu s odpovídajícími rozpočtovými omezeními? Biden netrval na politice výhradní autority, takže je nepravděpodobné, že bude trvat na snížení zajištění.
A teď ta špatná zpráva.
Spoléhání se na jaderné zbraně a politiku "jediného cíle". NPR je výrazným krokem zpět od Obamova cíle "snížit roli jaderných zbraní v bezpečnostní strategii USA".
Naproti tomu Bidenovo NPR uvádí, že Spojené státy "podnikají kroky k dosažení cíle snižování závislosti na jaderných zbraních". Posun tímto směrem navíc bude vyžadovat, aby se několik (poměrně podstatných) "bezpečnostních, politických a technologických podmínek vyvinulo způsobem, který to [Spojeným státům] umožní". Je zřejmé, že snížení závislosti již není na programu Pentagonu. (Ironií je, že NPR uvádí, že Rusko a Čína "neprojevily velký zájem o snížení své závislosti na jaderných zbraních").
Zásadním prvkem snižování závislosti na jaderných zbraních je politika " výhradního účelu", kdy jediným účelem použití jaderných zbraní USA je odstrašení od použití těchto zbraní proti nim samotným a jejich spojencům a partnerům a v případě potřeby i reakce.
Obamovo NPR uvádí, že cílem USA je přijmout politiku jediného účelu, a během prezidentské kampaně v roce 2021 Biden slíbil, že v případě svého zvolení tuto politiku přijme. Jeho NPR však tuto politiku neobsahuje a co je mnohem horší, odmítá politiku výhradního účelu nyní i v daleké budoucnosti s tím, že by "vedla k nepřijatelné míře rizika" a že "v dohledné budoucnosti budou jaderné zbraně USA nadále poskytovat jedinečné odstrašující účinky". Tyto "jedinečné odstrašující účinky" odkazují na přesvědčení, že jaderné zbraně jsou jedinečně schopné odstrašit a reagovat na některé nejaderné hrozby.
Kontrola vyzbrojování s Ruskem a Čínou.
Biden v NPR uvádí, že Spojené státy jsou odhodlány klást "diplomacii na první místo" a obnovují důraz na kontrolu zbrojení. Na prvním místě seznamu je pokračování dohody New START, jejíž platnost vyprší v roce 2026. Když však byla dohoda v roce 2021 prodloužena, Rusko dalo jasně najevo, že neprovede další škrty ve svém strategickém arzenálu, pokud Spojené státy nepřijmou omezení své protiraketové obrany. Čína má jistě podobné obavy. Dokud Spojené státy nebudou ochotny omezit svou obranu proti raketám dlouhého doletu, kontrola jaderných zbraní se ocitne ve slepé uličce.
Z této logiky vycházela Smlouva o protiraketové obraně (ABM) z roku 1972, která přísně omezila obranu USA a Sovětského svazu proti raketám dlouhého doletu: Bez těchto omezení by obě země jednoduše vybudovaly více zbraní, které by tuto obranu překonaly. Spojené státy od smlouvy v roce 2002 odstoupily a nyní se ukázalo, že slepice se vracejí domů. Zvýšená kapacita systému protiraketové obrany Aegis na moři by mohla vést k výraznému rozšíření obrany USA proti raketám dlouhého doletu - což je pro Rusko a Čínu jasným problémem.
Nové typy jaderných zbraní.
Nová NPR zcela opustila Obamův nominální závazek "nevyvíjet nové jaderné zbraně". Bohužel Obamova NPR ponechala velkou mezeru - kterou zbrojní laboratoře využily. Konstruktéři jaderných zbraní začali pracovat na nových konstrukcích s odůvodněním, že jim to umožňují jejich nové superpočítače, aniž by museli provádět výbušné zkoušky.
Původním účelem těchto superpočítačů bylo umožnit americkým zbrojním laboratořím lépe udržovat hlavice v současném arzenálu poté, co Spojené státy v roce 1992 zastavily zkoušky jaderných zbraní v rámci příprav na jednání o Smlouvě o úplném zákazu jaderných zkoušek (CTBT). (Spojené státy podepsaly CTBT v roce 1996, ačkoli ji dosud neratifikovaly.) Plány USA na projektování a výrobu nových jaderných zbraní zcela podkopávají výslovný účel CTBT, který má zabránit takovému " virtuálnímu šíření". Navíc, i kdyby si byly zbrojní laboratoře těmito novými návrhy jisté, otevírá to dveře budoucím výzvám k obnovení zkoušek jaderných zbraní, což by znamenalo mezinárodní katastrofu a téměř jistě by vedlo k obnovení zkoušek jinými státy.
Přesto Biden zdvojnásobil podporu nových zbraní.
NPR vyzývá k obnovení kapacit a infrastruktury pro návrat k výrobě jaderných zbraní v plném rozsahu, což umožní "pravidelné a včasné zavádění pokročilých technologií ke zvýšení bezpečnosti, zabezpečení a spolehlivosti". Jinými slovy, nové hlavice budou navrhovány, vyráběny a demontovány v pravidelném cyklu. Jedná se o návrat k praxi z dob studené války, kdy se neustále vyráběly nové typy hlavic.
Toto NPR je popřením Obamova slibu, že bude "usilovat o mír a bezpečnost ve světě bez jaderných zbraní". Je šokující, že prezident Biden tento dokument podepsal.
 
Z anglického originálu přeložil: Jan Klán
Odkaz na originální článek: https://thebulletin.org/2022/11/the-new-us-nuclear-posture-review-is-a-major-step-backward/#post-heading
 

Amatérský vládní windfall tax

Amatérský vládní windfall tax

Listopad 05, 2022

Poslanecká sněmovna schválila daň z mimořádných zisků. Jedná se o tzv. windfall tax. Daniel Křetínský již v této souvislosti oznámil, že svoji firmu EPH přesune jinam, aby nemusel mimořádnou válečnou daň platit v ČR. V této souvislosti je zajímavé sledovat, že stát (Jozef Síkela /STAN/, ministerstvo průmyslu a obchodu) schválil půjčku energetickým firmám Daniela Křetínského a Pavla Tykače pro obchodování na burze v Lipsku. Stalo se tak v září letošního roku. Když už stát půjčky poskytl, proč ony firmy smluvně nezavázal k tomu, že zde budou odvádět i mimořádné daně? Bylo by to jednoduché a prosté. Celé to ukazuje na amatérismus vlády. Nebo něčí záměr?

To, že například Křetínský nechce platit mimořádnou daň je způsobeno i tím, že miliardáři nepodporují válečné plány vlády. Kdybychom se do konfliktu na Ukrajině nepletli, miliardáři by určitě nějaké ty peníze státu navíc vrátili. Můžeme tedy tvrdit následující: pokud by v Česku byla stabilita, nejbohatší lidé by se státem určitě spolupracovali. Přeci jen by jim mělo jít o udržení sociálního smíru. V této souvislosti si můžeme připomenout, že i miliardář Pavel Tykač nabízel vládě (státu) levnější elektřinu. Byl ale odmítnut. Namísto toho přišla válečná daň. Jak se na to budou miliardáři tvářit? Tím, že odejdou do zahraničí, kde válečná daň nebude uvalena. Budou hledat ty státy, které si nehrají na válečný konflikt. Ten je mezi Ruskem a Ukrajinou. Žádný stát ale válku oficiálně nevyhlásil, dle ruské terminologie se jedná o speciální vojenskou operaci.

Vládní představitelé ale říkají, že jsme jako ve válce. Naposledy tak učinil poslanec TOP 09 Jan Jakob, předseda poslaneckého klubu TOP 09. Ten na Twitteru 4. 11. 2022 napsal:“ Byť nepřímo, jsme ve válce. Putin ji vede proti svobodnému světu. Proto jsme jako mimořádné řešení schválili válečnou daň“. Jestliže jsme jako ve válce, tak si miliardáři danou situaci vyloží, že jako nemusí nic platit. Je tedy jasné, že mimořádnou daň banky, energetické firmy a další přenesou na občany, případně stát nebo prostě odejdou. Mimořádná daň se využívá v době krize, ale takové, která není umocněna válečným pseudo dobrodružstvím. Nechci zde nijak obhajovat miliardáře, ale jak reálně od nich peníze na víc získat? Tím, že se jich zeptáte, za jakých podmínek by vám je do kasy státu dali. Nebo ne? Případně je smluvně dopředu zavážete, když jim na byznys půjčíte.

Pokud vláda vyhazuje miliardy na podporu Ukrajiny je logické, že se tohle nikomu nechce podporovat. Peníze totiž mizí v černé díře zvané Ukrajina. Ta vše spolyká a již nikdy nevydá. Válečné dobrodružství naší vlády nás stojí mnoho. Od zadlužení, naštvání, přes chybějící léky, až po stát v rozkladu. Jediný řešením je ukončit vojenskou podporu Ukrajině. Podílet se na humanitární pomoci a začít řešit problémy České republiky.

Zase ty fronty…

Zase ty fronty…

Listopad 05, 2022

Je 17. června roku 1988 a předsednictvo ÚV KSČ řeší nedostatek toaletního papíru. Příčinou akutního nedostatku této věci denní spotřeby byl požár v Harmaneckých papírnách na jaře téhož roku. Krom toho byl na vině i špatný plán. Je doba Přestavby, nového myšlení a nic nejde podle plánu. Akutní nedostatek toaletního papíru trvá v polovině roku 1988 tři týdny. Nakonec byla krize zažehnána i dovozem. I tak se ale stály dlouhé fronty na toaletní papír.

Jiným důkazem existence fronty byly ty na exotické potraviny. Fronty na banány byly běžným jevem, stejně třeba fronty na mandarinky. Jak si posteskla jedna dělnice v pořadu Sondy ze Žďáru nad Sázavou: „kdyby kolegyně nebyla na nákupech v Praze, tak ani nevíme, jak mandarinky chutnají“. Přestavba, v sovětské terminologii Perestrojka byla v plném proudu.

Po roce 1990 se zdálo, že jsme se front zbavili. Byly prý jen v socialistickém hospodářství, kdy bylo mnoho nedostatkového zboží. Začala se budovat rozvinutá kapitalistická společnost. Ta sice nebyla tolik lemována frontami na konzumní zboží, ale jiným typem front. Zejména na Úřadech práce. Jedny fronty jsme vyměnili za ty druhé. Socialistické za kapitalistické.

Tím to ale zdaleka nekončí. Po více jak 30 letech od problémů spojených s nedostatkem toaletního papíru se objevuje nový fenomén. Už se nestojí fronty na nedostatkové zboží – všude je hojnost. Stojíte však frontu na nedostatkovou veřejnou službu. Tu, kterou by vám měl zajišťovat stát, kraj nebo obec. Ano, narážím zde na problém lékařů – zubařů, dětských lékařů a obvodních lékařů.

Je 1. listopadu roku 2022 a v Hustopečních u Prahy vznikla dlouhá fronta. Nečeká se ale na toaletní papír, nýbrž na zaregistrování k zubaři. Ve frontě se tísní stovky lidí. Někteří dokonce už jsou zde přes noc, aby se mohli zaregistrovat. Základní veřejná služba (dostupné zdravotnictví) pro všechny je nedostatkem. Vláda tyto věci neřeší a nacházíme se v podobném „bordelu“ jako v roce 1988. Akorát naruby.

Případ fronty na zubaře v roce 2022 jasně ukazuje na selhání veřejné politiky. Zavírání očí před tímto problémem ukazuje, že tričko, které se stalo symbolem voleb v roce 2021, bylo výsměchem. Mnozí pravicoví politici (ale i umělci, herci) měli tehdy na tričku napsáno: „Už nikdy fronty na banány“. Tričko bylo vyrobeno spolkem Dekomunizace. Stejným spolkem, který se současným ministrem vnitra Rakušanem nechal pověsit na budovu ministerstva vnitra vlajku v s podobiznou Putina v pytli na mrtvoly.

Hlavně, že nemáme žádné fronty na banány! Prohlašují pravicoví politici. Máme ale fronty na lékaře! To je náš svět. Nové fronty v kapitalismu českého typu. Vítejte v období Katastrojky. Katastrofální přestavby na nový systém pod vedením nečeského premiéra, který je derniérem – Petrem Fialou, posledního dějství nedostatku veřejných služeb.
 

Ptám se za vás: důchody pro komunistické prominenty

Ptám se za vás: důchody pro komunistické prominenty

Listopad 05, 2022

Žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb.

 

 

Ministerstvo práce a sociálních věcí

Na Poříčím právu 376/1

Praha 2, Nové Město

128 01 Praha

                                                                                 

                                                                                             

 

V Kutné Hoře dne 7. 11. 2022

 

 

Ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Vás žádám o sdělení následujících informací ohledně níže uvedených věcí:

Poslanecká sněmovna dne 4. 11. 2022 schválila novelu zákona o důchodovém pojištění: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-poslanci-odklepli-nizsi-duchody-pro-komunisticke-prominenty-a-drivejsi-penze-pro-zachranare-40413637#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_id=40413637&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Ze schválené novely je zřejmé, že dojde ke snížení důchodů pro komunistické prominenty. V této souvislosti žádám o poskytnutí informací:

 

  1. Kterých osob, jmenovitě, se novela dotkne/dotýká?
  2. Jedná se jen o členy KSČ, pokud ne členů jakých složek Národní fronty se zákon dotýká?
  3. Jaká je výše důchodů komunistických prominentů?

 

 

S pozdravem,

 

Mgr. Jan Klán

 

Žaluji vládu Petra Fialy!

Žaluji vládu Petra Fialy!

Listopad 04, 2022

Žaluji vládu Petra Fialy, že se stará více o Ukrajinu, než o vlastní republiku. Začínám mít pocit, že předseda vlády je vlastizrádce. Místo toho, aby jeho vláda zasedala tady doma, jezdí na výlet do Kyjeva. Jako kdyby zde žádné problémy nebyly. Lidé mají strach o budoucnost a jeden z nejvyšších představitelů státu raději jede pryč.

Žaluji Víta Rakušana za to, že rozsévá ještě více nenávisti směrem k Rusku. Jeho poslední hloupý výstřel z českou a ukrajinskou vlajkou nevhodně doplněnou podobiznou Vladimíra Putina v pytli na mrtvoly byl přes čáru. Ještě navíc instalované na veřejné budově – ministerstvu vnitra. To se v žádné slušné společnosti neděje. Je to možné jen v Rakušanově zvaném Česko.  

Žaluji ministra zdravotnictví Vlastimila Válka za to, že neřeší akutní nedostatek léčiv. Zejména antibiotik nebo léků na bolest pro děti. Tvrzení, že s tím ministerstvo nemůže nic dělat je lživé. Dopředu má vytvářet strategické rezervy, podporovat tuzemskou výrobu těchto léčiv. Ministr zdravotnictví by místo výletu na Ukrajinu a řešení tamního zdravotnictví měl řešit domácí zdravotnictví.

Žaluji ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu za to, že nás nechal narazit na cenový strop, který je vyšší, než ten evropský. Neschopnost pomoci českému průmyslu dává tušit, že přijde ještě něco horšího. Ministr je hrobařem českého průmyslu. Není divu, když je z korupčního hnutí STAN. Jozef Síkela je ministrem bez průmyslu a deindustrializace.

Žaluji ministra práce a sociálních věcí Mariána Jurečku za to, že vytváří diskriminační zákony. Ty, které mají snižovat důchody komunistickým prominentům. Doufám, že se v tomto případě sníží důchody i prominentům Národní fronty. Tedy lidovcům. Žaluji ministra Jurečku za to, že chce snížit podporu v nezaměstnanosti a nezabránil nárůstu platů ústavních činitelů.

Žaluji celou vládu, která je neschopná, arogantní, nabubřelá. Nestarající se o občany České republiky, které nechává trpět. Všichni trpí proto, že současná vláda vede svoji svatou válku s Vladimírem Putinem a Čínskou lidovou republikou. Celá vláda je plná ideologů, nikoliv pragmatiků, obracející se pro instrukce za „velkou“ louži – USA.

Nezapomínejme, kam nás současná asociální vláda zavedla. Zatáhla nás do konfliktu, který jsme nechtěli. Vytvořila takových chaos, který tady nebyl ani za COVIDu - 19. Jejím cílem je očividně ještě více zničit nejen morálku, ale i celý stát. Je to vláda dezolátů, která budoucím generacím předá zemi v dezolátním stavu. Tato věc je pravicovým vládám vlastní. Bohužel. Požadujme změnu, nátlaky, demonstrace, stávky!
 

Jaderné bezpráví: Jak ruská invaze na Ukrajinu ukazuje na ohromující lidské náklady na odstrašení

Jaderné bezpráví: Jak ruská invaze na Ukrajinu ukazuje na ohromující lidské náklady na odstrašení

Listopad 04, 2022

Franziska Stärk, Ulrich Kühn | 26. října 2022
Globální jaderný řád založený na politice jaderného odstrašování, nešíření a odzbrojení je nespravedlivý. Válka Ruska proti Ukrajině dokazuje, že rozdělení nákladů a výnosů jaderného odstrašování je obzvláště diskriminační. Současná situace je bolestnou připomínkou toho, že jaderné zbraně jsou pro globální bezpečnost tím, čím jsou fosilní paliva pro ekologickou ekonomiku: nákladným dědictvím minulých generací, které dlouhodobě maří úsilí o spravedlnost a udržitelnost.
Je načase, aby jaderní vědci, politici a široká veřejnost (znovu) zpolitizovali současné a budoucí negativní dopady této jaderné nespravedlnosti a zasadili se o zásadní změnu role jaderných zbraní ve světě. Mohou tak učinit tím, že se jaderná nespravedlnost dostane do popředí zájmu na všech relevantních konferencích a aktivně se zapojí do debaty o jaderném poučení z války na Ukrajině.
Nespravedlivý řád je vidět na očích. Jaderné bezpráví má dlouhou a složitou historii, ale nespravedlnost je již dlouho zřejmá. Teoretici studené války věděli, že relativně stabilní vztah odstrašování může paradoxně vyvolat nestabilitu na nižších úrovních americko-sovětského konfliktu. Realističtěji řečeno, stabilita velmocí přenášela nestabilitu na rozvojové země. Ohromující lidské náklady minulých zástupných válek ve Vietnamu, Afghánistánu, Nikaragui, Koreji nebo Angole zdůraznily, že jaderné odstrašování mezi několika málo lidmi má pro mnohé vysokou cenu. Tito obyvatelé na vlastní kůži pocítili nespravedlnost jaderného řádu založeného na hierarchických sférách (ne)bezpečnosti.
Aby si státy vlastnící jaderné zbraně udržely bezpečný, zabezpečený a účinný jaderný odstrašující prostředek, a tím si zajistily trvalou stabilitu, přenesly dlouhodobé náklady na lidské zdroje a životní prostředí na jiné země. V průběhu studené války a krátce po ní se jejich jaderné zkoušky a těžba uranu dotýkaly zejména domorodých a zranitelných skupin. Podpis Smlouvy o částečném zákazu jaderných zkoušek v roce 1963 a následně uzavření Smlouvy o úplném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) v roce 1995 se snažily tuto nespravedlnost částečně napravit. Aby však CTBT konečně vstoupila v platnost, musí ji ratifikovat mimo jiné Čína a Spojené státy - což tyto země nadále odmítají. Zatímco dopady testování jaderných zbraní na životní prostředí a radiaci jsou stále lépe zdokumentovány, oběti testování stále čekají na spravedlnost.
V roce 1968 byla uzavřena významná dohoda, která zpečetila nespravedlivý řád tím, že kodifikovala nerovné závazky v oblasti nešíření zbraní hromadného ničení a odzbrojení. Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT), kterou prosazovaly velmoci, stanovila dvě formy nerovnosti. Za prvé, "nemající" jaderné zbraně se zavázali, že nebudou usilovat o jejich získání, a zároveň akceptovali status "majících" (tj. Číny, Francie, Sovětského svazu, Spojeného království a Spojených států - pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN neboli P5), kteří jaderné zbraně mají. Na oplátku získaly podporu a přístup k civilní jaderné energii a od "velkých" dostaly příslib, že budou usilovat o úplné odzbrojení. Zadruhé, NPT učinila plnění závazků členských států v oblasti nešíření jaderných zbraní otázkou individuálních záruk, které byly sjednány s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii a jejíž činnost byla sledována. NPT však ponechávala otázku možného nedodržování odzbrojení většinou bez povšimnutí. Časově neomezené prodloužení smlouvy v roce 1995 tento nespravedlivý řád definitivně upevnilo a platí dodnes.
Ukrajina a její důsledky. Dnes se důsledky jaderné nespravedlnosti opět naplno projevují na Ukrajině. Ještě v únoru 2022 svět s hrůzou sledoval, jak Rusko zaštiťuje svou zjevnou agresi jadernými hrozbami. Vladimir Putin 24. února 2022 varoval "ty, kteří mohou být v pokušení zasahovat [...] zvenčí. Bez ohledu na to, kdo se nám pokusí postavit do cesty nebo tím spíše vytvořit hrozby pro naši zemi a náš lid, musí vědět, že Rusko okamžitě odpoví a následky budou takové, jaké jste v celé své historii ještě neviděli."
Jaderné zbraně, které odrazují od vnějšího vojenského zásahu, de facto usnadňují ruskou agresi a válečné zločiny na Ukrajině. Rusko je tak prvním jaderným pachatelem 21. století v rámci nespravedlivého řádu a Ukrajina je první obětí tohoto řádu ve 21. století. Země bez jaderných zbraní nemohla odradit ruskou agresi, stejně jako ji nemohl odradit Západ vyzbrojený jadernými zbraněmi. Velká část oprávněného rozruchu na Západě souvisí s tím, že Moskva otevřeně využívá svůj jaderný arzenál ve svůj prospěch. Zatímco podporu Ukrajiny proti Rusku západní představitelé právem označují za morální imperativ, zabránění přímé konfrontaci s Moskvou - která by nakonec mohla skončit jaderným Armageddonem - není nic menšího. Prosazování riskantní politiky mezi těmito dvěma cíli znamená pro západní lídry akceptování limitů a škod nespravedlivého jaderného řádu - řádu, který Západ pomáhal po desetiletí vytvářet a udržovat.
Představitelé USA a NATO v minulosti opakovaně zdůrazňovali, že jaderné zbraně pomáhají udržovat mír. Před necelými dvěma lety generální tajemník NATO Jens Stoltenberg zdůraznil, že "v nejistém světě [jaderné] zbraně nadále hrají zásadní roli při zachování míru". Zatím mají pravdu. Dokonce i v těžkých podmínkách, jako je válka na Ukrajině, si mohou státy s jadernými zbraněmi navzájem vyhrožovat, dodávat zbraně prostředníkům nebo uvalovat ekonomické sankce; přesto se jejich obyvatelstvo nadále těší tomu, co Kenneth Waltz kdysi slavně nazval "jaderným mírem". Děsivá ničivost zbraní, které mají v držení, je odrazuje od toho, aby udělaly další krok a otevřeně na sebe zaútočily.
Případ Ukrajiny kromě doprovodného rizika nehod a chybných odhadů také ukazuje, že tento mír je rozdělen nerovnoměrně. Stejně jako v době studené války se jím vykupuje stabilita pro jedny na úkor druhých - tentokrát Ukrajinců. Miliony uprchlíků proudících do střední a západní Evropy jsou pro Evropany jasnou připomínkou toho, že nestabilita nemusí být nutně výlučným jevem vzdálených regionů. Možná méně překvapivé je, že globální solidarita není samozřejmostí, když se důsledky historicky narostlé jaderné nespravedlnosti tak výrazně projevují v Evropě. Třicet pět států se na zvláštním zasedání Valného shromáždění OSN 28. února 2022 zdrželo hlasování o rezoluci odsuzující ruskou invazi - mezi nimi mnoho afrických zemí a velmocí i středních mocností, jako jsou Čína, Indie, Nigérie, Pákistán a Jihoafrická republika. Celkový počet obyvatel všech států, které se zdržely hlasování, odpovídal 51 % světové populace. Výsledek hlasování o rezoluci z poloviny října odsuzující "nezákonná tzv. referenda" v Rusku nevypadá o mnoho jinak. Kromě Spojených států a jejich spojenců žádná jiná země sankce proti Rusku nepřijala. Je zřejmé, že taková politická rozhodnutí se neodehrávají v ahistorickém prostředí. Zdá se, že na minulých křivdách záleží.
Důsledky ruské války proti Ukrajině již ovlivňují celosvětové úsilí o nešíření jaderných zbraní. Nedávno skončená desátá hodnotící konference o smlouvě o nešíření jaderných zbraní selhala, protože Rusko zablokovalo konsensus kvůli neshodám ohledně Ukrajiny. Někteří tvrdí, že válka by mohla dokonce vyvolat šíření jaderných zbraní. Již v roce 1994 převedla Ukrajina zhruba 4 400 jaderných zbraní ze sovětské éry umístěných na svém území do Ruska, a to z důvodu přistoupení Ukrajiny k NPT. Výměnou za to Kyjev obdržel bezpečnostní záruky od tří států smluvních stran NPT v rámci Budapešťského memoranda - Rusko bylo jedním z nich. Přestože Ukrajina nad hlavicemi nikdy neměla operační kontrolu, ostatní země si důsledků této dohody všimnou. Hodně bude záležet na tom, jaké závěry vyvodí ostatní (Írán nebo třeba některé státy ve východní Asii) z nespravedlivé, hierarchické bezpečnostní architektury, jejímž hlavním pilířem je jaderné odstrašování.
Nespravedlivá budoucnost. Z dnešního pohledu vypadá budoucnost jako opakování minulosti. Již před válkou na Ukrajině probíhaly ve všech státech P5 programy jaderné modernizace. Dohromady stále disponují více než 12 000 hlavicemi. Nový antagonismus mezi NATO a Ruskem a hrozící velmocenský střet mezi Spojenými státy a Čínou šance na výrazné snížení počtu jaderných hlavic ještě sníží. V důsledku toho, jak píše politolog a jaderný teoretik Shampa Biswas, by země, které nemají jaderné zbraně, zůstaly v "čekárně dějin" - čekaly by, až země, které mají, splní své nesplněné odzbrojovací sliby. Rozšíření průzoru, jaderné odstrašování a následné závody v konvenčním a jaderném zbrojení by odčerpaly naléhavě potřebné zdroje na řešení globálních problémů, jako je změna klimatu, podvýživa a budoucí pandemie. Oživení blokové konfrontace by vážně ztížilo společnou celosvětovou činnost při řešení těchto výzev.
Důsledky války na Ukrajině mohou v podstatě přispět k pokračování nebo dokonce k prohloubení mezinárodní nespravedlnosti. Pod mezinárodní úrovní by to mohlo mít ještě hlubší dopad na lidský rozměr spravedlnosti a bezpečnosti. Ohromující náklady ušlých příležitostí, a to jak finanční, tak politické, by mohly celou generaci připravit o možnost organizovat mír, bezpečnost a spravedlnost participativnějším a rovnostářštějším způsobem. Zatímco cena současného nespravedlivého jaderného řádu byla po celé generace vysoká, pro budoucí generace se může stát nedostupnou.
Z pohledu systémové úrovně by šíření jaderných zbraní mohlo, jak napsal Waltz v roce 1981, teoreticky vyléčit mezinárodní jadernou nespravedlnost. Náprava systémové mezinárodní nespravedlnosti by však nijak nepřispěla k ukončení mezigenerační nespravedlnosti, kterou jaderné zbraně způsobují a udržují. Spoléhání se na jaderné zbraně z bezpečnostních důvodů by bylo stále nespravedlivé vůči budoucím generacím. Většina členských států Smlouvy o nešíření jaderných zbraní se zatím stále domnívá, že větší počet států vlastnících jaderné zbraně by také zvýšil pravděpodobnost použití jaderných zbraní. Navzdory nespravedlnosti, která je NPT vlastní, je to to, co je ve smlouvě udržuje.
A mají pravdu. I "omezená" regionální jaderná válka by mohla zabít miliony nebo dokonce miliardy lidí, narušit globální klima a vést k masovému hladomoru. Jaderná zima by se nezastavila na hranicích jaderných států - náklady katastrofického selhání odstrašení nebo nehody by neslo celé světové obyvatelstvo. Situaci komplikuje skutečnost, že s ničivými následky by se s největší pravděpodobností musely vypořádat budoucí generace, a proto se nutná opatření v současnosti jeví jako méně naléhavý problém. Koneckonců, proč by se dnešní rozhodující činitelé - zejména v demokraciích, a to i těch jaderně vyzbrojených - měli starat více o budoucí voliče než o své současné voliče?
Nově vznikající výzkumná agenda. Minulé, současné a budoucí dopady jaderné nespravedlnosti si zaslouží mnohem větší pozornost nové generace jaderných vědců. Společenské i intelektuální zdroje, z nichž lze čerpat, již existují. Udržování jaderné nespravedlnosti vykazuje silné paralely s nedostatečným bojem proti změně klimatu. Obě se soustředí na velmi reálné důsledky zděděného systému, který nezohledňuje zájmy budoucích generací. Současně v mnoha západních společnostech dochází k neustálému tlaku na větší inkluzivitu, rovné zastoupení a nediskriminační jednání. Některé vlády, mezi nimi i německá, se začaly hlásit k "feministické zahraniční politice", která do svého středu staví lidskou bezpečnost a rovná práva. Členské státy Smlouvy o zákazu jaderných zbraní (TPNW) - platné od roku 2021 - posunuly otázku spravedlnosti pro oběti použití a testování jaderných zbraní na přední místa své politické agendy. Navzdory mnoha nedostatkům pomohlo intelektuální hnutí "longtermismu", přinejmenším jeho mírnější formy, upozornit na společnou odpovědnost lidstva za přežití a blahobyt budoucích generací. Významní zastánci dlouhodobého přístupu k řešení budoucnosti se pravidelně odvolávají na potenciálně katastrofické důsledky jaderné války.
Mezitím, jak uvedla OSN v roce 2004, se "teorie přechodné spravedlnosti" zaměřily na "dědictví rozsáhlého zneužívání v minulosti s cílem zajistit odpovědnost, sloužit spravedlnosti a dosáhnout usmíření". Odborníci na jadernou problematiku začali aplikovat optiku přechodné spravedlnosti na minulé použití a zkoušky jaderných zbraní. Matthew Rendall stručně napsal o jaderném odstrašování a mezigeneračním využívání a dospěl k velmi podobným závěrům: "Výhody jaderného odstrašování mohou trvat jen jedno nebo dvě století, než se rozpadnou, zatímco ti, kdo jadernou válku přežijí, se budou muset s jejími následky vyrovnávat tisíce let." Jiní vědci opakovaně kritizovali strukturální nespravedlnost Smlouvy o nešíření jaderných zbraní nebo objevovali archivní důkazy o často bezohledné politice USA v oblasti nešíření jaderných zbraní.
Je nejvyšší čas propojit historické a sociálně-politické nespravedlnosti, probíhající snahy o přechodnou spravedlnost a budoucnost, v níž se budou prohlubovat mezigenerační nespravedlnosti. Jaderná nespravedlnost je endemická ve všech třech politických oblastech globálního jaderného řádu: odstrašování, nešíření a odzbrojení. Je založena na oportunistické, krátkozraké a sobecké bezpečnostní hierarchii, která je základem globálního uspořádání od roku 1945. Tento řád nepochybně podporují mocné síly, které udržují status quo. Přesto kritické historické okamžiky poskytují šanci na změnu veřejného diskurzu. Současná krize má potenciál změnit vnímání nákladů nepřijatelného jaderného řádu.
Snaha zmírnit dopady jaderné nespravedlnosti prostřednictvím "pragmatických" přístupů, které nejsou spojeny s jaderným odzbrojením, nakonec nepovede k nápravě systémové nespravedlnosti, která je s držením jaderných zbraní spojena, protože jejich držení samo o sobě umožňuje mezinárodní, lidskou a mezigenerační nespravedlnost. Snížení jaderných rizik proto nebude stačit. Nebude stačit ani zmenšení úlohy jaderných zbraní z doktrinálního hlediska. Vezmeme-li vážně obavy z jaderné nespravedlnosti, můžeme dojít k jedinému logickému závěru: udržitelná a spravedlivá bezpečnostní architektura je s jadernými zbraněmi neslučitelná.
Objektiv jaderné nespravedlnosti nabízí kritický rámec pro analýzu, který vyostřuje argumenty vědců prosazujících jaderné odzbrojení. Navíc může sloužit jako morální kompas, který poukazuje na nedostatečnost bezpečnostních snah, jež zanedbávají spravedlnost nebo přenášejí náklady na nespravedlnost na budoucí generace. Nespravedlnost, která je vlastní současnému jadernému řádu, si zaslouží mnohem významnější místo v programech konferencí o jaderné politice. Je proto na další generaci jaderných vědců, aby zahájili proces jeho (re)politizace. Způsob, jakým bude současný jaderný řád diskutován v reakci na válku na Ukrajině, bude rozhodující pro utváření budoucí globální bezpečnostní architektury, překonávání systémových nespravedlností, prevenci další mezigenerační nespravedlnosti a vyburcování veřejnosti k prosazování zásadních změn v oblasti jaderných zbraní.
 
Z anglického originálu přeložil: Jan Klán
Originální článek naleznete zde: https://thebulletin.org/2022/10/nuclear-injustice-how-russias-invasion-of-ukraine-shows-the-staggering-human-cost-of-deterrence/?utm_source=Newsletter&utm_medium=Email&utm_campaign=ThursdayNewsletter11032022&utm_content=NuclearRisk_NuclearInjustice_10262022
 
 

Ptám se za vás: NERV

Ptám se za vás: NERV

Listopad 03, 2022

Žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb.
Úřad vlády České republiky
nábř. E. Beneše 4
118 01 Praha 1                                                                    
 
 V Kutné Hoře dne 3. 11. 2022
 
 
Ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Vás žádám o sdělení následujících informací:
 
Médii proběhla zpráva, že NERV předepisuje státu dietu: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-dane-zvysovat-nebudeme-reaguji-zastupci-koalice-na-navrh-nervu-40413363
V této souvislosti žádám o poskytnutí následujících informací:
 

  1. Jak jsou členky a členové NERV odměňováni?
  2. Je se členkami a členy NERV uzavřen nějaký druh pracovního poměru?
  3. Jaká je finanční odměna členky/člena NERV?
  4. Kolikrát za posledních 6 měsíců zasedal NERV a jaké byly jeho výstupy?
  5. Soupis všech členů minulého a současného (prvního a druhého) NERVu.

 
 
 
 
 
 
S pozdravem,
 
Mgr. Jan Klán
 

Záhady nad záhady?

Záhady nad záhady?

Listopad 01, 2022

Záhadným způsobem se mlčí o dvou věcech. Za prvé o zprávě Amnesty International, která říká, že bojová strategie Ukrajiny ohrožuje hlavně civilisty. Zároveň je ve zprávě napsáno, že Ukrajina porušuje mezinárodní práva. Zpráva, která byla publikována v srpnu 2022 se stala terčem kritiky. Zejména pravicoví politici tvrdě kritizovali organizaci, která je nositelkou Nobelovy ceny za mír. Jak smutné, že někteří nechtějí respektovat závěry renomované lidskoprávní organizace. Nejvíce se proti zprávě postavila Mirka Němcová, která zase vyprávěla jednu ze svých pohádek. Dle jejich slov je zpráva hodná odmítnutí a zavržení, protože neoslavuje hrdinný boj Ukrajinců proti Rusku. Amnesty International si ale za zprávou stojí. Přeci jen se na Ukrajině byli její zástupci podívat. Mirka Němcová nikoliv. Ta jen na sociální síti Twitter vždy vypustí jeden ze svých „malostranských“ hlodů. Komu tedy věřit? Mirce Němcové nebo Amnesty? Osobně věřím Amnesty, i když i tuto organizaci zrovna moc nemusím. V tomhle ale byla vysoce objektivní.

O dalších zprávách Amnesty International se raději mlčí. Nikdo již nechce nic zveřejňovat. Zřejmě se to nehodí do krámu, když naši vládní představitelé jezdí na Ukrajinu. Nejezdí tam však, aby dojednali mír. Důležité je, aby se vojensko-průmyslový komplex dále rozvíjel. K tomu je potřeba konflikt udržet co nejdéle. O míru se nemluví. Ten není v kurzu. Vláda na Ukrajině domlouvá kšefty pro naše (nebo zahraniční?) firmy. Až tahle válka skončí, pomůžeme s obnovou země. Nikdo ale neřekl, kdy speciální vojenská operace na Ukrajině vlastně skončí. Nebo snad někdo již něco ví? Bude se snad Ukrajina připojovat k Česku? I tohle mohlo být utajovanou informací se kterou naše vláda do Kyjeva (pokud tam byla) jela.  

Druhou věcí, o které se mlčí, je oblast dodávek plynu do Evropy. Nikdo nechce vyšetřovat „rozstřelené“ plynovody Nord Stream 1 a 2. Všichni říkají, že nic neví. Nikdo raději nic zjišťovat nechce, aby se náhodou nezjistilo, že to udělal nějaký ten spřátelený stát. Stali jsme se zajatci v geopolitické hře velkých států. Zejména USA. Ty jasně dávají najevo, že už jim konflikt na Ukrajině není po chuti. Vypadá to, že bankéři požadují od Ukrajiny platby za zbraně. Zadarmo to přeci není. Nebo snad Ukrajinské dluhy bude platit někdo jiný? Česká republika, když tam Ukrošenkova vláda byla na pověstném „výletě“? Jak to tedy bude s dodávkami plynu? Všude krouží tankery s tekutým plynem a není je kde vyložit. Někdo očividně přestřelil. A opět to byla Evropa, které pořád ještě šéfujeme.

Jsou to záhady nad záhady. Jedni nechtějí uznávat zprávu lidskoprávní organizace. Druzí zase nechtějí nechat vyšetřit poškození plynovodů. Do toho všeho se nám postupně motají příkazy z USA. Ty nám říkají, jaká letadla si máme koupit, koho poslouchat nebo vyznamenat. Stali jsme se otroky ve vlastní zemi, jak v roce 1989 prohlásil Miroslav Štěpán. Byl velice nadčasový, aniž by tušil, jakou bude mít pravdu. Doba je velice složitá a budoucnost nejistá. Je nutné začít uvažovat o změně systému, který bude více otevřený lidem a naslouchat jim. Nebude upřednostňovat zájmy cizí země na úkor vlastí. Jedině tak vybředneme z marasmu, který prožíváme a vyhneme se propasti, která na nás číhá.
 

Pochopení hlubších příčin vloupání k Pelosiové

Pochopení hlubších příčin vloupání k Pelosiové

Listopad 01, 2022

Keith Lamb
Poznámka redakce: Keith Lamb je absolventem Oxfordské univerzity, kde získal magisterský titul v oboru současných čínských studií. Jeho hlavním výzkumným zájmem jsou mezinárodní vztahy Číny a "socialismus s čínskými rysy". Článek odráží názory autora, nikoli nutně názory CGTN
Do sídla předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiové v San Francisku se nedávno vloupal muž jménem David DePape, který údajně hledal "Nancy", a jejího 82letého manžela Paula zbil kladivem. DePape byl obviněn z pokusu o vraždu a napadení.
 
Z individuálního a lidského hlediska, i když je to otřepané, nelze než vyjádřit soustrast oběti, Paulu Pelosimu, a zároveň pocítit odpor k DePapeovu zjevně vyšinutému jednání. Paul Pelosi nyní bude muset prožívat stejnou posttraumatickou stresovou poruchu, jakou kvůli násilí a nejistotě prožívá nespočet amerických občanů z řad pracujících. Tyto podmínky pociťují i v bohatém San Francisku, kde se množí bezdomovci a kde se počet trestných činů, jako jsou přepadení a vraždy, zvýšil v letech 2020 až 2021 o 9,2 %, respektive o 16,7 %.
 
Nejde o to, abychom si z tohoto násilného činu odnášeli schizofrenii, kdy i privilegovaní, žijící za drahými zdmi, které je oddělují od životních podmínek širšího lidstva, mohou okusit brutalitu, která příliš často vyplývá z domácích i mezinárodních poměrů v USA, jako jsou nerovnost, chudoba a válečné hrůzy. Jde spíše o to, abychom si uvědomili, že existují větší vysvětlující společenské síly, které je třeba rozvíjet, pokud si přejeme řešení násilí.
 
Korporátní média se již držela DePapeovy psychologické analýzy. Zde je DePape muž s psychickými problémy, odcizený své rodině. Na jednu stranu se samozřejmě nemýlí, ale se zavedenou analýzou "oběť" versus "psychopat" je čtenář nabádán, aby se více neptal. Snaha o hlubší analýzu na společenské úrovni by totiž napadla samotné třídní zájmy a ekonomické základy, které korporátní média a Pelosiová reprezentují.
Takováto finta je nepochybně nutná k udržení ideologické disciplíny nad americkou dělnickou třídou, která je nucena oddělovat základní podstatná jména od objektivní reality. Skutečně, Epsteinovou smrtí, která vedla k popularizaci slovesa "spáchat sebevraždu", je člověk uveden do naprostého zmatku - což je přesně "jejich" záměr.
 
Nicméně když se lidem namlouvá, že americká armáda pracuje pro spravedlnost, když se invaze a smrt provádějí kvůli slovu zvanému "demokracie" a když se třídní boj prodává jako demokracie a svoboda jednotlivce, vyvolá to vznik pomatených lidí s pomatenými teoriemi. Ať už jsou tyto konspirační teorie pravdivé, nebo ne, místo osvědčených ideologických nástrojů dělnické třídy jsou žádoucí pro "vládnoucí třídu", protože sterilizují třídní boj a lidovou demokracii.
 
Paul a Nancy Pelosiová jsou jako příslušníci této vládnoucí třídy, odtržení od obyčejného člověka, vítězi třídní války vedené na domácím i mezinárodním poli. Paul je zapleten do četných případů ziskuchtivosti prostřednictvím politických konexí a Nancy podporuje krádež čínského Tchaj-wanu Spojenými státy. Své třídní zájmy prosazují prostřednictvím nejrůznějších šílených teorií.
 
Korporátní tisk nás například nabádá, abychom naslouchali Nancyiným "vznešeným názorům" na takzvané zavedení demokracie v čínské oblasti Tchaj-wanu, zatímco ignoruje její skutečné materiální zájmy a profitování amerického vojensko-průmyslového komplexu.
 
Každý den je americká dělnická třída vystavována brakovým konspiračním teoriím, které zakrývají třídní válku probíhající na dohled. Jsou indoktrinováni, aby věřili, že Čína "krade" jejich pracovní místa a provádí genocidu v čínské Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, což ospravedlňuje americkou agresi proti Číně, která nikoho nenapadla. Čínský rozvoj globálního Jihu a zmírňování chudoby je pak v zájmu "zla", zatímco americké invaze jsou v zájmu "dobra".
 
Americký dělník je v zoufalé situaci. Chybí jim základní ideologické nástroje, aby se mohli postavit svému podrobení ze strany dobře organizované vládnoucí třídy. Místo dobré teorie se uchylují k pověrám, fámám a také k neprokazatelným konspiračním teoriím, aby zaplnili svou intelektuální prázdnotu. Ti, kdo jsou schopni rozpoznat dvojsmysl, kdy válka je dobrá, rozvoj je špatný a kdy pohlaví neexistují, přesto nejsou schopni hledat řešení, protože nedokážou přesně definovat problém.
 
Minuciózní individualistický "wokeismus", který se jako ideologie vládnoucí třídy, podporovaná Pelosiovou, obvykle vysvětluje jako ústřední myšlenka marxismu, je totiž v protikladu k ústřednímu poslání marxismu jako ideologie kolektivní masové emancipace.
 
Lze se v takové ideologické bažině divit, že vznikají šílenci jako DePape, kteří hledají individuální řešení systémových problémů? Na druhou stranu, jak už se objevují historky o Paulovi a DePapeovi, možná se DePape v bažině nachází.
 
Překlad: Jan Klán
 
Originál zde: https://news.cgtn.com/news/2022-10-31/Understanding-the-deeper-causes-behind-the-Pelosi-break-in--1ezycxNXuuI/index.html
 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Aktuální problémy