Franziska Stärk, Ulrich Kühn | 26. října 2022
Globální jaderný řád založený na politice jaderného odstrašování, nešíření a odzbrojení je nespravedlivý. Válka Ruska proti Ukrajině dokazuje, že rozdělení nákladů a výnosů jaderného odstrašování je obzvláště diskriminační. Současná situace je bolestnou připomínkou toho, že jaderné zbraně jsou pro globální bezpečnost tím, čím jsou fosilní paliva pro ekologickou ekonomiku: nákladným dědictvím minulých generací, které dlouhodobě maří úsilí o spravedlnost a udržitelnost.
Je načase, aby jaderní vědci, politici a široká veřejnost (znovu) zpolitizovali současné a budoucí negativní dopady této jaderné nespravedlnosti a zasadili se o zásadní změnu role jaderných zbraní ve světě. Mohou tak učinit tím, že se jaderná nespravedlnost dostane do popředí zájmu na všech relevantních konferencích a aktivně se zapojí do debaty o jaderném poučení z války na Ukrajině.
Nespravedlivý řád je vidět na očích. Jaderné bezpráví má dlouhou a složitou historii, ale nespravedlnost je již dlouho zřejmá. Teoretici studené války věděli, že relativně stabilní vztah odstrašování může paradoxně vyvolat nestabilitu na nižších úrovních americko-sovětského konfliktu. Realističtěji řečeno, stabilita velmocí přenášela nestabilitu na rozvojové země. Ohromující lidské náklady minulých zástupných válek ve Vietnamu, Afghánistánu, Nikaragui, Koreji nebo Angole zdůraznily, že jaderné odstrašování mezi několika málo lidmi má pro mnohé vysokou cenu. Tito obyvatelé na vlastní kůži pocítili nespravedlnost jaderného řádu založeného na hierarchických sférách (ne)bezpečnosti.
Aby si státy vlastnící jaderné zbraně udržely bezpečný, zabezpečený a účinný jaderný odstrašující prostředek, a tím si zajistily trvalou stabilitu, přenesly dlouhodobé náklady na lidské zdroje a životní prostředí na jiné země. V průběhu studené války a krátce po ní se jejich jaderné zkoušky a těžba uranu dotýkaly zejména domorodých a zranitelných skupin. Podpis Smlouvy o částečném zákazu jaderných zkoušek v roce 1963 a následně uzavření Smlouvy o úplném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) v roce 1995 se snažily tuto nespravedlnost částečně napravit. Aby však CTBT konečně vstoupila v platnost, musí ji ratifikovat mimo jiné Čína a Spojené státy - což tyto země nadále odmítají. Zatímco dopady testování jaderných zbraní na životní prostředí a radiaci jsou stále lépe zdokumentovány, oběti testování stále čekají na spravedlnost.
V roce 1968 byla uzavřena významná dohoda, která zpečetila nespravedlivý řád tím, že kodifikovala nerovné závazky v oblasti nešíření zbraní hromadného ničení a odzbrojení. Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT), kterou prosazovaly velmoci, stanovila dvě formy nerovnosti. Za prvé, "nemající" jaderné zbraně se zavázali, že nebudou usilovat o jejich získání, a zároveň akceptovali status "majících" (tj. Číny, Francie, Sovětského svazu, Spojeného království a Spojených států - pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN neboli P5), kteří jaderné zbraně mají. Na oplátku získaly podporu a přístup k civilní jaderné energii a od "velkých" dostaly příslib, že budou usilovat o úplné odzbrojení. Zadruhé, NPT učinila plnění závazků členských států v oblasti nešíření jaderných zbraní otázkou individuálních záruk, které byly sjednány s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii a jejíž činnost byla sledována. NPT však ponechávala otázku možného nedodržování odzbrojení většinou bez povšimnutí. Časově neomezené prodloužení smlouvy v roce 1995 tento nespravedlivý řád definitivně upevnilo a platí dodnes.
Ukrajina a její důsledky. Dnes se důsledky jaderné nespravedlnosti opět naplno projevují na Ukrajině. Ještě v únoru 2022 svět s hrůzou sledoval, jak Rusko zaštiťuje svou zjevnou agresi jadernými hrozbami. Vladimir Putin 24. února 2022 varoval "ty, kteří mohou být v pokušení zasahovat [...] zvenčí. Bez ohledu na to, kdo se nám pokusí postavit do cesty nebo tím spíše vytvořit hrozby pro naši zemi a náš lid, musí vědět, že Rusko okamžitě odpoví a následky budou takové, jaké jste v celé své historii ještě neviděli."
Jaderné zbraně, které odrazují od vnějšího vojenského zásahu, de facto usnadňují ruskou agresi a válečné zločiny na Ukrajině. Rusko je tak prvním jaderným pachatelem 21. století v rámci nespravedlivého řádu a Ukrajina je první obětí tohoto řádu ve 21. století. Země bez jaderných zbraní nemohla odradit ruskou agresi, stejně jako ji nemohl odradit Západ vyzbrojený jadernými zbraněmi. Velká část oprávněného rozruchu na Západě souvisí s tím, že Moskva otevřeně využívá svůj jaderný arzenál ve svůj prospěch. Zatímco podporu Ukrajiny proti Rusku západní představitelé právem označují za morální imperativ, zabránění přímé konfrontaci s Moskvou - která by nakonec mohla skončit jaderným Armageddonem - není nic menšího. Prosazování riskantní politiky mezi těmito dvěma cíli znamená pro západní lídry akceptování limitů a škod nespravedlivého jaderného řádu - řádu, který Západ pomáhal po desetiletí vytvářet a udržovat.
Představitelé USA a NATO v minulosti opakovaně zdůrazňovali, že jaderné zbraně pomáhají udržovat mír. Před necelými dvěma lety generální tajemník NATO Jens Stoltenberg zdůraznil, že "v nejistém světě [jaderné] zbraně nadále hrají zásadní roli při zachování míru". Zatím mají pravdu. Dokonce i v těžkých podmínkách, jako je válka na Ukrajině, si mohou státy s jadernými zbraněmi navzájem vyhrožovat, dodávat zbraně prostředníkům nebo uvalovat ekonomické sankce; přesto se jejich obyvatelstvo nadále těší tomu, co Kenneth Waltz kdysi slavně nazval "jaderným mírem". Děsivá ničivost zbraní, které mají v držení, je odrazuje od toho, aby udělaly další krok a otevřeně na sebe zaútočily.
Případ Ukrajiny kromě doprovodného rizika nehod a chybných odhadů také ukazuje, že tento mír je rozdělen nerovnoměrně. Stejně jako v době studené války se jím vykupuje stabilita pro jedny na úkor druhých - tentokrát Ukrajinců. Miliony uprchlíků proudících do střední a západní Evropy jsou pro Evropany jasnou připomínkou toho, že nestabilita nemusí být nutně výlučným jevem vzdálených regionů. Možná méně překvapivé je, že globální solidarita není samozřejmostí, když se důsledky historicky narostlé jaderné nespravedlnosti tak výrazně projevují v Evropě. Třicet pět států se na zvláštním zasedání Valného shromáždění OSN 28. února 2022 zdrželo hlasování o rezoluci odsuzující ruskou invazi - mezi nimi mnoho afrických zemí a velmocí i středních mocností, jako jsou Čína, Indie, Nigérie, Pákistán a Jihoafrická republika. Celkový počet obyvatel všech států, které se zdržely hlasování, odpovídal 51 % světové populace. Výsledek hlasování o rezoluci z poloviny října odsuzující "nezákonná tzv. referenda" v Rusku nevypadá o mnoho jinak. Kromě Spojených států a jejich spojenců žádná jiná země sankce proti Rusku nepřijala. Je zřejmé, že taková politická rozhodnutí se neodehrávají v ahistorickém prostředí. Zdá se, že na minulých křivdách záleží.
Důsledky ruské války proti Ukrajině již ovlivňují celosvětové úsilí o nešíření jaderných zbraní. Nedávno skončená desátá hodnotící konference o smlouvě o nešíření jaderných zbraní selhala, protože Rusko zablokovalo konsensus kvůli neshodám ohledně Ukrajiny. Někteří tvrdí, že válka by mohla dokonce vyvolat šíření jaderných zbraní. Již v roce 1994 převedla Ukrajina zhruba 4 400 jaderných zbraní ze sovětské éry umístěných na svém území do Ruska, a to z důvodu přistoupení Ukrajiny k NPT. Výměnou za to Kyjev obdržel bezpečnostní záruky od tří států smluvních stran NPT v rámci Budapešťského memoranda - Rusko bylo jedním z nich. Přestože Ukrajina nad hlavicemi nikdy neměla operační kontrolu, ostatní země si důsledků této dohody všimnou. Hodně bude záležet na tom, jaké závěry vyvodí ostatní (Írán nebo třeba některé státy ve východní Asii) z nespravedlivé, hierarchické bezpečnostní architektury, jejímž hlavním pilířem je jaderné odstrašování.
Nespravedlivá budoucnost. Z dnešního pohledu vypadá budoucnost jako opakování minulosti. Již před válkou na Ukrajině probíhaly ve všech státech P5 programy jaderné modernizace. Dohromady stále disponují více než 12 000 hlavicemi. Nový antagonismus mezi NATO a Ruskem a hrozící velmocenský střet mezi Spojenými státy a Čínou šance na výrazné snížení počtu jaderných hlavic ještě sníží. V důsledku toho, jak píše politolog a jaderný teoretik Shampa Biswas, by země, které nemají jaderné zbraně, zůstaly v "čekárně dějin" - čekaly by, až země, které mají, splní své nesplněné odzbrojovací sliby. Rozšíření průzoru, jaderné odstrašování a následné závody v konvenčním a jaderném zbrojení by odčerpaly naléhavě potřebné zdroje na řešení globálních problémů, jako je změna klimatu, podvýživa a budoucí pandemie. Oživení blokové konfrontace by vážně ztížilo společnou celosvětovou činnost při řešení těchto výzev.
Důsledky války na Ukrajině mohou v podstatě přispět k pokračování nebo dokonce k prohloubení mezinárodní nespravedlnosti. Pod mezinárodní úrovní by to mohlo mít ještě hlubší dopad na lidský rozměr spravedlnosti a bezpečnosti. Ohromující náklady ušlých příležitostí, a to jak finanční, tak politické, by mohly celou generaci připravit o možnost organizovat mír, bezpečnost a spravedlnost participativnějším a rovnostářštějším způsobem. Zatímco cena současného nespravedlivého jaderného řádu byla po celé generace vysoká, pro budoucí generace se může stát nedostupnou.
Z pohledu systémové úrovně by šíření jaderných zbraní mohlo, jak napsal Waltz v roce 1981, teoreticky vyléčit mezinárodní jadernou nespravedlnost. Náprava systémové mezinárodní nespravedlnosti by však nijak nepřispěla k ukončení mezigenerační nespravedlnosti, kterou jaderné zbraně způsobují a udržují. Spoléhání se na jaderné zbraně z bezpečnostních důvodů by bylo stále nespravedlivé vůči budoucím generacím. Většina členských států Smlouvy o nešíření jaderných zbraní se zatím stále domnívá, že větší počet států vlastnících jaderné zbraně by také zvýšil pravděpodobnost použití jaderných zbraní. Navzdory nespravedlnosti, která je NPT vlastní, je to to, co je ve smlouvě udržuje.
A mají pravdu. I "omezená" regionální jaderná válka by mohla zabít miliony nebo dokonce miliardy lidí, narušit globální klima a vést k masovému hladomoru. Jaderná zima by se nezastavila na hranicích jaderných států - náklady katastrofického selhání odstrašení nebo nehody by neslo celé světové obyvatelstvo. Situaci komplikuje skutečnost, že s ničivými následky by se s největší pravděpodobností musely vypořádat budoucí generace, a proto se nutná opatření v současnosti jeví jako méně naléhavý problém. Koneckonců, proč by se dnešní rozhodující činitelé - zejména v demokraciích, a to i těch jaderně vyzbrojených - měli starat více o budoucí voliče než o své současné voliče?
Nově vznikající výzkumná agenda. Minulé, současné a budoucí dopady jaderné nespravedlnosti si zaslouží mnohem větší pozornost nové generace jaderných vědců. Společenské i intelektuální zdroje, z nichž lze čerpat, již existují. Udržování jaderné nespravedlnosti vykazuje silné paralely s nedostatečným bojem proti změně klimatu. Obě se soustředí na velmi reálné důsledky zděděného systému, který nezohledňuje zájmy budoucích generací. Současně v mnoha západních společnostech dochází k neustálému tlaku na větší inkluzivitu, rovné zastoupení a nediskriminační jednání. Některé vlády, mezi nimi i německá, se začaly hlásit k "feministické zahraniční politice", která do svého středu staví lidskou bezpečnost a rovná práva. Členské státy Smlouvy o zákazu jaderných zbraní (TPNW) - platné od roku 2021 - posunuly otázku spravedlnosti pro oběti použití a testování jaderných zbraní na přední místa své politické agendy. Navzdory mnoha nedostatkům pomohlo intelektuální hnutí "longtermismu", přinejmenším jeho mírnější formy, upozornit na společnou odpovědnost lidstva za přežití a blahobyt budoucích generací. Významní zastánci dlouhodobého přístupu k řešení budoucnosti se pravidelně odvolávají na potenciálně katastrofické důsledky jaderné války.
Mezitím, jak uvedla OSN v roce 2004, se "teorie přechodné spravedlnosti" zaměřily na "dědictví rozsáhlého zneužívání v minulosti s cílem zajistit odpovědnost, sloužit spravedlnosti a dosáhnout usmíření". Odborníci na jadernou problematiku začali aplikovat optiku přechodné spravedlnosti na minulé použití a zkoušky jaderných zbraní. Matthew Rendall stručně napsal o jaderném odstrašování a mezigeneračním využívání a dospěl k velmi podobným závěrům: "Výhody jaderného odstrašování mohou trvat jen jedno nebo dvě století, než se rozpadnou, zatímco ti, kdo jadernou válku přežijí, se budou muset s jejími následky vyrovnávat tisíce let." Jiní vědci opakovaně kritizovali strukturální nespravedlnost Smlouvy o nešíření jaderných zbraní nebo objevovali archivní důkazy o často bezohledné politice USA v oblasti nešíření jaderných zbraní.
Je nejvyšší čas propojit historické a sociálně-politické nespravedlnosti, probíhající snahy o přechodnou spravedlnost a budoucnost, v níž se budou prohlubovat mezigenerační nespravedlnosti. Jaderná nespravedlnost je endemická ve všech třech politických oblastech globálního jaderného řádu: odstrašování, nešíření a odzbrojení. Je založena na oportunistické, krátkozraké a sobecké bezpečnostní hierarchii, která je základem globálního uspořádání od roku 1945. Tento řád nepochybně podporují mocné síly, které udržují status quo. Přesto kritické historické okamžiky poskytují šanci na změnu veřejného diskurzu. Současná krize má potenciál změnit vnímání nákladů nepřijatelného jaderného řádu.
Snaha zmírnit dopady jaderné nespravedlnosti prostřednictvím "pragmatických" přístupů, které nejsou spojeny s jaderným odzbrojením, nakonec nepovede k nápravě systémové nespravedlnosti, která je s držením jaderných zbraní spojena, protože jejich držení samo o sobě umožňuje mezinárodní, lidskou a mezigenerační nespravedlnost. Snížení jaderných rizik proto nebude stačit. Nebude stačit ani zmenšení úlohy jaderných zbraní z doktrinálního hlediska. Vezmeme-li vážně obavy z jaderné nespravedlnosti, můžeme dojít k jedinému logickému závěru: udržitelná a spravedlivá bezpečnostní architektura je s jadernými zbraněmi neslučitelná.
Objektiv jaderné nespravedlnosti nabízí kritický rámec pro analýzu, který vyostřuje argumenty vědců prosazujících jaderné odzbrojení. Navíc může sloužit jako morální kompas, který poukazuje na nedostatečnost bezpečnostních snah, jež zanedbávají spravedlnost nebo přenášejí náklady na nespravedlnost na budoucí generace. Nespravedlnost, která je vlastní současnému jadernému řádu, si zaslouží mnohem významnější místo v programech konferencí o jaderné politice. Je proto na další generaci jaderných vědců, aby zahájili proces jeho (re)politizace. Způsob, jakým bude současný jaderný řád diskutován v reakci na válku na Ukrajině, bude rozhodující pro utváření budoucí globální bezpečnostní architektury, překonávání systémových nespravedlností, prevenci další mezigenerační nespravedlnosti a vyburcování veřejnosti k prosazování zásadních změn v oblasti jaderných zbraní.
Z anglického originálu přeložil: Jan Klán
Originální článek naleznete zde: https://thebulletin.org/2022/10/nuclear-injustice-how-russias-invasion-of-ukraine-shows-the-staggering-human-cost-of-deterrence/?utm_source=Newsletter&utm_medium=Email&utm_campaign=ThursdayNewsletter11032022&utm_content=NuclearRisk_NuclearInjustice_10262022