V letošním roce si připomínáme různá výročí. Ne jinak je tomu v případě 75 let od „vítězství pracujícího lidu“ v roce 1948. Ano mám na mysli únorové události onoho roku. V médiích hlavního proudu se ukazuje, že tyto události ještě stále nejsou objektivně podávány. Bohužel antikomunistické pohledy na onu dobu jsou vyprávěny stále lépe z pohledu negativních tendencí. Je nutné poznamenat, že dějiny nelze nikdy objektivně podávat, protože je vykládají „vítězové“ a „poražení“ jsou v menšině. Tu a tam se říká, že to byl puč, převrat nebo revoluce. Musím poznamenat, že to nebyla ani jedna z možností. Lze diskutovat o tom, zda to nebyl „převrat“ ve vztahu přeměny (převrácení) systému. To samé ale můžeme diskutovat o roku 1989, kdy rovněž došlo k převrácení.

 Pokud se podíváme do oněch let zpět, tak zjistíme, že události v únoru 1948 jsou vyústěním vládní krize oněch let. Tehdejší předseda vlády Klement Gottwald pouze nahradil odstoupivší ministry jinými lidmi. To mu ostatně nařizovala i tehdejší platná Ústava. Zde je ale potřeba říci b), že existoval tajný rozkaz zatknout odstoupivší ministry policií – o tom se nikde moc nechce mluvit.  Nehledě na to, že volby v roce 1946 vyhrála s převahou KSČ a tak úvahy o tom, že by se KSČ bála dalších voleb, kde by mohla být poražena, jsou naprosto zcestné. V té době si mnoho lidí přeje větší socializaci a příklon k SSSR. Ať už se jedná o voliče KSČ nebo i jiných „levicových“ stran. Existují ale i lidé, kteří chtějí zachovat stávající politiku KSČ nebo ji dokonce více posunout do středu. Musíme si uvědomit, že je několik let od nejhorší války v dějinách lidstva a společnost si přeje změny. Ty jsou udávány vztahem „zrazeni západem“ v roce 1938 a také osvobozením Československa z velké části Sovětskou armádou. Z toho je logické, že nastává těsnější příklon k Sovětskému svazu. Události v únoru 1948 jsou tedy klasickým projevem snahy o změnu společnosti. Téměř ¾ tehdejší společnosti si přejí směřování k socialismu po vzoru Košického vládního programu a zahraničně politické směřování na SSSR, ale chtějí rovněž zachovat i vazby na západní země. Otázkou zůstává, na kolik se v našich podmínkách odrážel vliv sovětských poradců na politiku uvnitř tehdejšího Československa. Je nepopíratelné, že určitý vliv poradci měli a bylo to i patrné na událostech, které se odehrávaly poté.

Společnost si tehdy přála změny a také byly nastartovány. Přeměna průmyslu a zemědělství, jakož i cíl vybudovat „socialistickou zemi“. Je zde potřebná obnova po válce a také po katastrofálním suchu v roce 1947. Ze začátku to vše vypadá, že k ničemu dramatickému nebude docházet, ale bohužel se čím dál více začaly projevovat přehmaty a také snahy řady lidí využít změněnou situaci k vyřizování si účtů s jinými lidmi. Krátce po událostech z února 1948 byla v emigraci nebo ve vazbě téměř pětina poslanců Národního shromáždění. Tento stav předjímal věci příští. Už na konci 40. let se objevují první procesy po vzoru sovětských procesů z 30. let z doby období Ježova nebo posléze probíhající proces s židovskými lékaři v Sovětském svazu na konci 40. let 20. století. Vše hraje významnou roli při obrazu únorové politiky KSČ, která je v dnešní době antikomunisty démonizována. Do celkového obrazu musíme připomenout, že zde existuje bipolární svět a začíná „studená válka“. Procesy v rámci „honu na čarodějnice Josepha McCarthy“ probíhají v USA, kde jsou popraveni manželé Rosenbergovi. Tehdejší svět není černobílý, jak je nám dnes často předkládán. Je barevný. V našich podmínkách je ovšem situace trochu jiná a je hledán i vnitřní nepřítel a tak dochází k procesu s Miladou Horákovou v roce 1950, poté v roce 1952 s Rudolfem Slánským a velké procesy končí v roce 1954 procesem s buržoazními nacionalisty, kde figuruje i Gustáv Husák. Tyto procesy bohužel deformují nové pojetí socialismu, který byl nastartován únorovými událostmi roku 1948. Následné rehabilitace nespravedlivě odsouzených na začátku 60. let minulého století nejsou často dotažené do konce. Opět zde hrála roli lidská zášť a snaha některých, aby k rehabilitacím vůbec nedocházelo. Z tohoto důvodu je ve společnosti stále zanechán stín pochybností o 50. letech.

Celkový obraz Února 1948 je potřeba vnímat v rámci rozdělení světa a příklonu tehdejšího Československa směrem k Sovětskému svazu. Vždy jsme se totiž nacházeli na geopoliticky významném místě a možná i proto o nás vždy velmoci usilovaly. My jsme se ale jen stali pěšákem na šachovnici v rámci válečných konfliktů a snaze supervelmocí ovládnout svět. Ať už se jednalo o USA nebo SSSR. Je nutné si uvědomit, že USA nutily nekomunisty, aby z vlád vytlačovaly komunisty. To se odehrálo například ve Francii nebo v Itálii (zde významnou roli hrála CIA, která účelově ovlivnila volby). To samé ale prováděl SSSR akorát v opačném gardu. Z toho lze usuzovat, že kdyby v roce 1946 nebo 1948 vyhrál někdo jiný, tak by byla stejně potlačena práva toho druhého. Systém, který se po roce 1945 v naší zemi etabloval, byl nevyhnutelný v kontextu studené války, kde byl svět rozdělen do dvou mocenských bloků.

 

Když se před lety zaváděl systém datových schránek (dále DS), zdálo se, že se jedná o zajímavý projekt. Člověk mohl komunikovat se státní správou on-line. Konečně nemusel chodit na úřady, ale posílat jen data. Jenže nic od začátku nešlo podle plánu. Mnohé orgány veřejné moci se zdráhaly datové zprávy vůbec číst a lidé je ani moc nechtěli využívat. Důvod byl prostý – nebudu posílat data po síti. Ještě by je mohl někdo ukrást. A tak datové schránky zůstaly po řadu let jen doplňkem komunikace se státní správou.

Změna přišla až s nástupem současné Pětipsí vlády, která se za podpory Pirátů rozhodla zavelet povinné digitalizaci. A jelikož chtěla podpořit živnostníky a další podnikatele či právnické osoby, tak jim zákonem nařídila zřízení datové schránky. Rozumějme datovou schránku jim od 1. 1. 2023 správa DS zřídila sama. Nikdo nic nemusel dělat. Tím pádem se například datové schránky automaticky zřídily Společenství vlastníků jednotek, spolkům, OSVČ, právnickým osobám a dalším. Nic proti tomu. Digitalizace se musí podporovat. Jenže česká digitalizace je úplně něco jiného, než zahraniční. Nařízením zřídit si datovou schránku ministerstvo vnitra naštvalo hodně lidí. Zejména z řad živnostníků. Ti si to nenechali líbit a mnozí své živnosti ukončili. Dle posledních dat více jak 40 tisíc. Tedy mnohem více, než za doby pandemie covid – 19. Náhoda nebo záměr? Spíš diletantismus těch, kdo zákon připravili a zejména ministra vnitra Víta Rakušana.

Povinné zavádění datových schránek je typickým příkladem špatné praxe a selhání státní správy se všemi svými negativními důsledky. Namísto toho, aby zavedení digitalizace podpořilo podnikání, tak jej poškodilo. Tím to ale zdaleka nekončí. Celý proces datových schránek ukazuje na to, jak je ministerstvo vnitra se svými úředníky neschopné. Ze zákona totiž musí mít všechny podnikající osoby DS (mnoho jich kvůli tomu ukončilo činnost - zejména OSVČ). A teď přijde jedna velká zajímavost, která ukazuje na nefunkční státní správu v podání Víta Rakušana.

Například já osobě mám živnostenské oprávnění, ale už mám roky zřízenu DS jako fyzická osoba. Co si myslíte, že ministerstvo vnitra udělalo? Zřídilo mi další DS - tentokrát na mé IČ. Takže mám dvě DS (fyzická a právnická osoba). To si ty údaje nemohou stáhnout z registrů a napsat, že jsem jak fyzická, tak právnická osoba? Asi to nelze nebo se spíš nechce. Takhle budu mít dvě DS na stejné jméno. Kam budou chodit datové zprávy, netuším. Očividně někdo vymyslel zákon, který je nefunkční. Jak má proběhnout digitalizace státní správy pod taktovkou Pirátů, když ani nejsou schopni propojit základní systémy státní správy? 

Tím to ale nekončí. Pokud si druhou DS neaktivujete a nebudete si ji kontrolovat, tak se vystavujete sankcím. Přitom už jednu DS mám jako fyzická osoba a chodí mi tam veškeré dokumenty od státní správy, která ví, že mám vedlejší živnost. Tohle je prostě možné jen u nás. Nechápu, který amatér tohle vymyslel....navíc máte přístup do všech DS, kde jste uveden jako statutární orgán.....takže státní správa místo toho, aby lidem situaci zjednodušila digitalizací, tak všem život ještě ztížila a jelikož mnoho lidí ukončilo živnost, tak se tím pádem zvýšila nezaměstnanost. Inu nový digitální stát na dohled.

 

Nedávno proběhla našimi klasickými médii zpráva, že Evropa má zásoby munice jen na několik dní. Na eskalaci konfliktu není vůbec připravena, protože veškeré své zásoby poslala na Ukrajinu. Jak smutné a zároveň varující. Inu Evropa si za své problémy může povětšinou sama a to ve chvíli, kdy má v čele neschopné nebo všehoschopné politiky.

Myslím, že se zcela reálně ukazuje stav NATO v současné době. Obávám se, že ani naše armáda na tom není o moc lépe, něž ostatní. Podle normy by měly být k dispozici náboje na 30 dnů boje. Zpravidla se to řešilo tak, že se uzavřela smlouva o smlouvě budoucí, takže ve skladech toho bylo minimálně. Dokonce se rušily muniční sklady jako nepotřebné. Kdyby nevybouchly Vrbětice, tak se zrušila i Květná a nebylo by kam zbylou munici z tohoto skaldu vyvést. Náprava nebude jednoduchá a hlavně bude drahá.

Je to stejné jako s kasárny. Kde bychom vojáky ubytovali, kdybychom museli mobilizovat?  Obávám se, že je mnoho otázek a málo odpovědí. Na jedné straně se objevují informace o Ruských zásobách a běžící výrobě a na druhé straně informace o jednání o nákupech v jiných zemích. Možná toho mají ve skladech dost na tento typ války, ale chystají se na ještě větší konflikt. Těžko říct. 

Je to to samé jak na jedné straně líčí ruskou armádu jako úplně neschopnou  a vedenou partou idiotů a na druhé straně uvádějí, že se chystá zaútočit na další země. Něco tady nesedí.  K tomu se objevily výzvy, aby byla na Ukrajinu přesunuta i výzbroj od bojových jednotek a ne jen skladové zásoby.  Naznačovalo by to tristní stav západních armád a stav zbrojní výroby v těchto zemích. Možná, že SVO ukázala, že král je nahý a že Západ není připraven na velké konflikty. Prostě s nimi nepočítal. Tahle operace/válka je něco jiného než Kosovo, nebo Afghánistán. Možná je měl varovat stav při napadení Libye, ale tam to ještě prošlo, protože protihráči byli ještě slabí. Obávám se, že jsme jako Západ spali na vavřínech. Prostě jsme si mysleli, že to zvládneme kombinací vojenské a ekonomické síly, ale něco se změnilo. Už to nefunguje. Nevím proč, ale ze zpráv o konferenci v Mnichově mám pocit, že je na Západě začíná panika. Asi to tak dobře nevychází, jak nám říkají.

Mimochodem ukrajinský Telegram tvrdí, že bylo přijato rozhodnutí o vyloučení dvou třetin studentů VŠ  ze studia, aby mohli být mobilizování a o rozhodnutí, že Ukrajinu nesmí opustit kluci, kterým do dosažení plnoletosti - 18 let - zbývají 3 měsíce. Asi chybí branci. Možná to bude ten rozhodující faktor jarních bojů. Ty ztráty jsou hodně velké. Budou i z našeho území staženi uprchlíci, kterým se blíží dovršení dospělosti, aby mohli bránit svoji vlast?

Shrnutí:

• Západ opět proráží dno své nenávisti k Rusku a k Putinovi Český časopis Reflex zveřejnil provokativní obálku ruského prezidenta Vladimira Putina v nacistické uniformě s popiskem: "Chci jet na olympiádu." České vydání se tedy rozhodlo udělat si legraci z nepřipuštění ruských sportovců na olympijské hry. Jen aby ten bumerang  nepřiletěl zpět.

•  Další odhalení. Sankce proti Rusku v případě konfliktu na Ukrajině, v EU a ve Spojených státech začali vymýšlet již dva měsíce před speciální operací, v prosinci 2021 - šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen

• Náměstkyně ministra zahraničí USA Victoria Nulandová oznámila, že americké vojenské síly budou trvale umístěny na Ukrajině, aby v budoucnu zadržely Rusko. K tomu však Spojené státy potřebují konflikt alespoň „zmrazit“ podepsáním určité obdoby „Minsk-3“, protože během aktivní fáze ruské NMD se Pentagon bojí oficiálně vyslat své jednotky na Ukrajinu. Vzhledem k vyhlídkám na třetí světovou válku¨

• Britský premiér uvedl, že Londýn bude první, kdo do Kyjeva dodá „zbraně dlouhého doletu“. 

• Pokud jde o evropské země, Sunak vyzval, aby nepovažovaly vyčerpání svých arzenálů za problém, protože podle jeho názoru byly i tak určeny k boji proti Ruské federaci. Poznámka - stejně se vyjadřují i v Polsku. Asi to bude nový, nebezpečný trend.

 

Známý investigativní novinář poskytuje rozhovor o tvrzení, že prezident Joe Biden schválil tajnou vojenskou operaci s cílem zničit plynovod, který přepravuje zemní plyn z Ruska do Německa.

Dne 26. září 2022 byl z velké části zničen plynovod Nord Stream z Ruska do Německa, a to v důsledku několika výbuchů v Baltském moři. Minulý týden publikoval oceňovaný investigativní novinář Seymour Hersh článek založený na informacích z jediného anonymního zdroje, v němž tvrdil, že za výbuch je zodpovědná Bidenova administrativa a CIA.

Hersh získal v roce 1970 Pulitzerovu cenu za roli, kterou sehrál při odhalení masakru v Mỹ Lai, incidentu, při němž američtí vojáci zabili tři až pět set neozbrojených civilistů. S Fabianem Scheidlerem pro časopis Jacobin hovořil o tvrzeních, která uvedl ve svém posledním článku, a o vlivu, který má CIA a státní bezpečnost na americkou zahraniční politiku.

Začněte prosím podrobně popisovat svá zjištění. Co přesně se podle vašeho zdroje stalo, kdo se na tom podílel a jaké byly motivy?

To, co jsem udělal, je prostě vysvětlení zřejmých věcí. Byl to prostě příběh, který si říkal o to, aby byl vyprávěn. Koncem září roku 2022 mělo vybuchnout osm bomb; šest jich vybuchlo pod hladinou poblíž ostrova Bornholm v Baltském moři, v oblasti, kde je poměrně mělko. Zničily tři ze čtyř hlavních potrubí Nord Stream 1 a 2.

Nord Stream 1 dodával plynné palivo [do Německa] po mnoho let za velmi nízké ceny. A pak byly oba plynovody vyhozeny do povětří a otázka zněla, proč a kdo to udělal. Dne 7. února 2022, v době příprav na válku na Ukrajině, prezident Spojených států Joe Biden na tiskové konferenci v Bílém domě s německým kancléřem Olafem Scholzem řekl, že Nord Stream dokážeme zastavit.

Přesná formulace Joe Bidena zněla: "Pokud Rusko zaútočí, Nord Stream 2 už nebude, ukončíme ho." A když se jeden z reportérů zeptal, jak přesně to hodlá udělat, vzhledem k tomu, že projekt je pod kontrolou Německa, Biden pouze řekl: "Slibuji, že to budeme schopni udělat".

Jeho náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nulandová, která se v roce 2014 hluboce angažovala v tom, čemu se říká revoluce na Majdanu, použila podobná slova o pár týdnů dříve.

Říkáte, že rozhodnutí o vyřazení plynovodu přijal ještě dříve prezident Biden. Vyprávíte příběh od začátku, chronologicky od prosince 2021, kdy poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan svolal podle vašeho článku schůzku nově vytvořené pracovní skupiny z náčelníků štábů, CIA, ministerstva zahraničí a ministerstva financí. Píšete, že "Sullivan měl v úmyslu, aby skupina vypracovala plán na zničení obou plynovodů Nord Stream".

Tato skupina byla původně svolána v prosinci, aby problém prostudovala. Přizvali CIA a tak dále; scházeli se ve velmi tajné kanceláři. Hned vedle Bílého domu je kancelářská budova, které se říká Executive Office Building. Je propojena podzemním tunelem. A na jejím konci je místo, kde se schází tajná skupina, externí skupina poradců, která se jmenuje Prezidentův poradní sbor pro zpravodajské služby. Hlásil jsem to jen proto, aby lidé v Bílém domě věděli, že něco vím.

Schůzka byla svolána, aby se zabývala problémem: Co budeme dělat, když Rusko bude válčit? To se stalo tři měsíce před válkou, před Vánocemi roku 2021. Byla to skupina na vysoké úrovni; pravděpodobně měla jiný název, já jsem ji jen nazval "meziagenturní skupina" - neznám formální název, pokud nějaký byl. Byla to CIA a Národní bezpečnostní agentura, která monitoruje a odposlouchává komunikaci; ministerstvo zahraničí a ministerstvo financí, které dodává peníze; a pravděpodobně několik dalších skupin, které se na tom podílely. Zastoupení měl i sbor náčelníků štábů.

Jejich velkým úkolem bylo dát doporučení, co dělat, aby se Rusko zastavilo, a to buď opatření vratná, jako jsou další sankce a ekonomický tlak, nebo nevratná, kinetická - například výbuchy. Nechci mluvit konkrétně o žádné konkrétní schůzce, protože musím chránit svůj zdroj. Nevím, kolik lidí bylo na schůzce, rozumíte mi?

V článku jste napsal, že počátkem roku 2022 pracovní skupina CIA podala Sullivanově meziagenturní skupině zprávu a řekla: "Máme způsob, jak vyhodit plynovody do povětří."

Měli způsob, jak to udělat. Byli tam lidé, kteří rozuměli tomu, čemu v Americe říkáme "minová válka". V námořnictvu Spojených států existují skupiny, které se zabývají ponorkami - je tam také jedno velitelství o jaderném inženýrství - a existuje velitelství pro minování. Podzemní těžba je velmi důležitá a my máme kvalifikované horníky. Pravděpodobně nejdůležitějším místem pro výcvik horníků je malé letovisko Panama City uprostřed ničeho na Floridě.

Školíme tam velmi dobré lidi a využíváme je. Horníci jsou velmi důležití. Ucpou vám vstupy do přístavů, mohou vyhodit do vzduchu věci, které jim stojí v cestě. Když se nám nelíbí podmořské ropovody určité země, můžeme je také vyhodit do vzduchu. Nejsou to vždy dobré věci, které dělají, ale jsou velmi tajnůstkářští. Pro skupinu v Bílém domě bylo jasné, že mohou vyhodit do vzduchu plynovody. Existuje výbušnina zvaná C-4, která je neuvěřitelně silná, ničivá zejména při množství, které používají. Lze ji ovládat a řídit na dálku pomocí podvodních sonarových zařízení. Vysílají velmi nízkofrekvenční signály.

Takže to bylo možné a Bílému domu to řekli začátkem ledna, protože o dva nebo tři týdny později náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nulandová řekla, že to můžeme udělat. Myslím, že to bylo 20. ledna. A pak i prezident s Olafem Scholzem 7. února řekli, že to můžeme udělat. Scholz neřekl nic konkrétního, byl neurčitý. Ale otázka, kterou bych Scholzovi položil, kdybych měl parlamentní slyšení, zní takto: Řekl vám o tom prezident Biden? Řekl vám tehdy, proč si byl tak jistý, že to může odpálit?

Ještě jsme neměli plán, ale věděli jsme, že jsme schopni to udělat.

Jakou roli v operaci hrálo Norsko?

No, Norsko je velký námořnický národ a má pod zemí energii. Také velmi touží zvýšit množství zemního plynu, které může prodávat do západní Evropy a Německa. A to se jim podařilo, zvýšili svůj vývoz. Proč se tedy z ekonomických důvodů nespojit se Spojenými státy? Mají také přetrvávající odpor k Rusku.

Ve svém článku píšete, že se na tom podílely tajné služby a norské námořnictvo, a říkáte, že Švédsko a Dánsko byly informovány, ale ne o všem.

Mně to bylo řečeno tak, že když se jim to neřeklo, tak se jim to říkat nemuselo. Jinými slovy, dělali jste to, co jste dělali, a oni věděli, co děláte, a chápali, o co jde, ale možná nikdo nikdy neřekl ano. Na tomto problému jsem s lidmi, se kterými jsem mluvil, hodně pracoval. Pointa je v tom, že aby mohli tuto misi uskutečnit, museli Norové najít to správné místo. Potápěči, kteří byli cvičeni v Panama City, se mohli dostat do tří set metrů pod hladinu bez těžké potápěčské nádrže, pouze se směsí kyslíku a dusíku a hélia.

Norové nám našli místo u ostrova Bornholm v Baltském moři, které bylo hluboké jen 260 stop, takže mohli operovat. Museli by se pomalu vracet. Byla tam dekompresní komora a my jsme použili norského lovce ponorek. Na čtyři potrubí byli použiti pouze dva potápěči.

Jedním z problémů bylo, jak se vypořádat s lidmi, kteří monitorují Baltské moře. To je velmi důkladně monitorováno a je tam spousta otevřeně dostupných informací, takže jsme se o to starali; na to byli tři nebo čtyři různí lidé. A to, co jsme pak udělali, je opravdu jednoduché. Každé léto po dobu jednadvaceti let naše šestá flotila, která má pod kontrolou Středozemní moře a také Baltské moře, pořádá cvičení pro námořnictvo NATO v Baltském moři (BALTOPS). A my tam přivezeme letadlovou loď nebo velké lodě. Byla to velmi otevřená záležitost. Rusové o tom určitě věděli. Dělali jsme tomu reklamu. A v tomto případě měla operace NATO v Baltském moři poprvé v historii nový program. Chystalo se cvičení ve shazování min a vyhledávání min na deset nebo dvanáct dní.

Několik zemí vyslalo minové týmy a jedna skupina měla shodit minu a jiná minová skupina z jejich země ji měla jít hledat a vyhodit do povětří. Takže jste měli období, kdy se tam věci vyhazovaly do povětří, a v té době mohli Norové obnovit hlubinné potápěče. Dvě potrubí vedou asi kilometr od sebe; jsou trochu pod hlínou, ale není těžké se k nim dostat, a oni to měli nacvičené. Umístění bomb netrvalo déle než několik hodin.

Takže to bylo v červnu 2022?

Ano, udělali to asi deset dní po červnu, na konci cvičení, ale na poslední chvíli Bílý dům znervózněl. Prezident řekl, že se to bojí udělat. Rozmyslel si to a dal jim rozkaz, že chce mít právo bombardovat kdykoli, odpálit bomby kdykoli na dálku od nás. Stačí k tomu obyčejný sonar, vlastně konstrukce Raytheonu. Přeletíte a shodíte válec dolů. Ten vysílá nízkofrekvenční signál - můžete ho popsat jako zvukový tón flétny, můžete vytvořit různé frekvence. Ale obávali se, že jedna z bomb, pokud by zůstala ve vodě příliš dlouho, nebude fungovat, a dvě nefungovaly - dostaly se jen tři ze čtyř potrubí. Takže uvnitř skupiny nastala panika, abychom našli správné prostředky, a vlastně jsme se museli obrátit na jiné zpravodajské agentury, o kterých jsem nepsal.

A co se tedy stalo? Umístili ho, našli způsob, jak ho ovládat na dálku...

Joe Biden se rozhodl, že je nevyhodí do vzduchu. Bylo to začátkem června, pět měsíců po válce, ale pak, v září, se rozhodl to udělat.

Něco vám řeknu. Operační lidé, lidé, kteří pro Spojené státy dělají kinetické věci, dělají to, co řekne prezident, a původně si mysleli, že je to užitečná zbraň, kterou by mohl použít při vyjednávání.

Ale v určitém okamžiku, jakmile tam vstoupili Rusové a pak, když byla operace dokončena, se to lidem, kteří to dělali, stávalo stále odpornější. Jsou to dobře vyškolení lidé, jsou v nejvyšších patrech tajných zpravodajských služeb. Obrátili se proti tomu projektu. Mysleli si, že je to šílená věc. A během týdne nebo tří či čtyř dnů po bombardování, poté co udělali, co jim bylo nařízeno, se objevila spousta hněvu a nepřátelství. To se samozřejmě odráží v tom, že se o tom tolik dozvídám.

A řeknu vám ještě něco. Lidé v Americe a v Evropě, kteří staví plynovody, vědí, co se stalo. Říkám vám něco důležitého. Lidé, kteří vlastní společnosti, jež staví plynovody, ten příběh znají. Já jsem se ten příběh od nich nedozvěděl, ale rychle jsem se dozvěděl, že ho znají.

Vraťme se k situaci z června loňského roku. Prezident Joe Biden se rozhodl, že to neudělá přímo a odložil to. Proč to tedy udělali tehdy v září?

Ministr zahraničí Anthony Blinken několik dní po vyhození plynovodu do povětří na tiskové konferenci řekl, že Vladimiru Putinovi byla odebrána významná ekonomická a téměř vojenská síla. Řekl, že to byla obrovská příležitost, protože Rusko už nemohlo plynovody využít jako zbraň - to znamená, že nemohlo donutit západní Evropu, aby nepodpořila Spojené státy ve válce. Obával se, že západní Evropa už nebude ve válce souhlasit. Myslím, že důvodem, proč se k tomu tehdy rozhodli, bylo to, že válka se pro Západ nevyvíjela dobře a oni se báli s příchodem zimy. Na plynovod Nord Stream 2 byly Německem uvaleny sankce a Spojené státy se bály, že Německo sankce zruší kvůli špatné zimě.

Jaké byly podle vás motivy, když se podíváte do zákulisí? Americká vláda byla proti plynovodu z mnoha důvodů. Někteří říkají, že byla proti, protože chtěla oslabit Rusko, oslabit vazby mezi Ruskem a západní Evropou, zejména Německem. Ale možná také oslabit německou ekonomiku, která je koneckonců konkurentem americké ekonomiky. S vysokými cenami plynu se podniky začaly stěhovat do Spojených států. Jaký je tedy váš pocit z motivů americké vlády, když vyhodila do povětří plynovod?

Myslím, že to nedomysleli. Vím, že to zní divně. Nemyslím si, že Blinken a někteří další členové administrativy jsou přemýšliví. V americké ekonomice určitě existují lidé, kterým se líbí myšlenka, že budeme konkurenceschopnější. Prodáváme LNG, zkapalněný plyn, s mimořádně velkými zisky; vyděláváme na tom spoustu peněz. Určitě se našli lidé, kteří si říkali, panečku, tohle bude pro americkou ekonomiku dlouhodobá vzpruha.

Ale v Bílém domě, myslím, že jejich posedlostí bylo vždycky opětovné zvolení a chtěli vyhrát válku, chtěli dosáhnout vítězství, chtěli, aby Ukrajina nějakým zázrakem vyhrála.

Mohli by se najít lidé, kteří si myslí, že pro naši ekonomiku bude možná lepší, když bude německá ekonomika slabá, ale to je bláznivé uvažování. V podstatě si myslím, že jsme se zakousli hluboko do něčeho, co nebude fungovat. Válka pro tuto vládu nedopadne dobře.

Jak by podle vás mohla tato válka skončit?

Nezáleží na tom, co si myslím. Vím jen to, že tato válka nemůže dopadnout tak, jak bychom chtěli, a nevím, co budeme dělat, až se dostaneme dál. Děsí mě, kdyby byl prezident ochoten to udělat.

 

A lidé, kteří tuto misi prováděli, věřili, že si prezident uvědomuje, co dělá německému lidu, že ho trestá za válku, která se nevyvíjí dobře. A z dlouhodobého hlediska to bude velmi škodlivé nejen pro jeho pověst prezidenta, ale i politicky. Pro Ameriku to bude stigma.

Takže tu máme Bílý dům, který si myslel, že může mít prohranou kartu: Německo a západní Evropa mohou přestat dodávat zbraně, které chceme, a německá kancléřka by mohla zapnout plynovod - toho se vždycky obávala. Kancléři Scholzovi bych kladl spoustu otázek. Ptal bych se ho, co se dozvěděl v únoru, když byl u prezidenta. Operace byla velkým tajemstvím a prezident neměl o této schopnosti nikomu říkat. Ale on přece mluví. Říká věci, které říkat nechce.

O vašem příběhu informovala západní média s jistou zdrženlivostí a kritikou. Některá napadala vaši pověst nebo tvrdila, že máte pouze jeden anonymní zdroj, a ten není spolehlivý.

Jak bych mohl mluvit o zdroji? Napsal jsem mnoho příběhů založených na nejmenovaných zdrojích. Kdybych někoho jmenoval, byl by vyhozen, nebo v horším případě uvězněn. Zákon je tak přísný. Nikdy jsem nikoho neodhalil, a samozřejmě když píšu, tak říkám, jako jsem to udělal v tomto článku, že jde o zdroj, tečka. A v průběhu let byly příběhy, které jsem napsal, vždy přijaty. Pro tento příběh jsem použil stejný kalibr kvalifikovaných ověřovatelů faktů, kteří se mnou pracovali v časopise New Yorker. Samozřejmě existuje mnoho způsobů, jak ověřit nejasné informace, které mi byly sděleny.

A víte, že osobní útok na mou osobu se netýká podstaty věci. Jde o to, že Biden se rozhodl, že Německu bude tuto zimu zima. Prezident Spojených států by raději viděl Německo studené [kvůli nedostatku energie], než aby Německo případně nepodporovalo válku na Ukrajině, a to podle mě bude pro tento Bílý dům zničující. Pro mě, a myslím, že i pro lidi na misi, to bylo děsivé.

Jde také o to, že to může být vnímáno jako válečný akt nejen proti Rusku, ale i proti západním spojencům, zejména Německu.

Zjednodušme si to. Mohu vám říci, že lidé, kteří se na operaci podíleli, viděli, že se prezident rozhodl udržet Německo v chladu kvůli svým krátkodobým politickým cílům, a to je zděsilo. Mluvím o Američanech, kteří jsou intenzivně loajální ke Spojeným státům. V CIA se chápe, že, jak jsem uvedl ve svém článku, pracují pro korunu, nepracují pro ústavu.

Jedinou předností CIA je to, že prezident, který nemůže prosadit svůj program v Kongresu a nikdo ho neposlouchá, se může projít s ředitelem CIA na dvorku Růžové zahrady Bílého domu a o osm tisíc kilometrů dál se může někomu něco stát. To byl vždycky prodejní argument CIA, s nímž mám problémy. Ale i tato komunita je zděšena, že se rozhodl nechat Evropu chladnou, aby podpořil válku, kterou nevyhraje. A to je podle mě odporné.

Ve svém článku jste uvedl, že plánování útoku nebylo oznámeno Kongresu, jak je to nutné u jiných tajných operací.

Nebylo to nahlášeno ani na mnoha místech uvnitř armády. Byli tam i další lidé v jiných institucích, kteří o tom měli vědět, ale nebyli informováni. Operace byla velmi tajná.

K vašemu článku se objevila kritika ze strany lidí, kteří se zabývají vyhodnocováním zpravodajských informací z otevřených zdrojů (OSINT) o lodích a letadlech v oblasti Baltského moře, podle níž nebylo 26. září ani v předchozích dnech přímo na místě výbuchů zachyceno žádné norské letadlo.

Každá seriózní tajná operace bere OSINT v úvahu a pracuje s ním. Jak jsem řekl, na misi byli lidé, kteří se touto otázkou zabývali.

Jakou roli pro vás ve vaší profesi hraje odvaha?

Co je odvážného na tom říkat pravdu? Naší prací není bát se. A někdy je to ošklivé. V mém životě byly chvíle, kdy - víte, nemluvím o tom. Výhrůžky nejsou adresovány lidem, jako jsem já, ale dětem lidí, jako jsem já. Byly to hrozné věci. Ale člověk si s tím nedělá starosti - nemůže. Musíte prostě dělat to, co děláte.

Poznámka redakce: Bílý dům ve středu odmítl Hershovu zprávu, že za výbuchy plynovodů Nord Stream stojí Spojené státy, jako "naprosto nepravdivou a naprostou fikci". "Je to naprosto nepravdivé a naprostá fikce," uvedla Adrienne Watsonová, mluvčí Rady Bílého domu pro národní bezpečnost. Stejně se podle agentury Reuters vyjádřili i mluvčí CIA a ministerstva zahraničí.

Odkaz na originální rozhovor zde: https://thewire.in/world/seymour-hersh-us-destroyed-nord-stream-pipeline-interview

Z anglického originálu přeložil: Jan Klán

Obrázek: Pixabay

 

Ukrajina poznala demokracii jen do roku 2010. Byla to nedokonalá demokracie (flawed democracy). Pak se propadla mezi režimy, kdy to není ani demokracie, ani autoritářský politických systém (hybrid regime). Zvláštní je, že období, kdy na Ukrajině vládla alespoň nedokonalá demokracie, je obdobím, kdy u moci byla Julija Volodymyrivna Tymošenková. Ta byla později odsouzena, protože se na Ukrajině záhadně ztrácel plyn a touto situací se dokonce muselo zabývat české předsednictví v Evropské unii roku 2009. Evropě jsme to tenkrát ještě jako plnohodnotná demokracie (full democracy) osladili.

Hodnocení Ukrajiny v Indexu demokracie, 2006–2022.

rok	celkem	I	II	III	IV	V	hodnocení
2006	6,94	9,58	5,71	5,56	5,63	8,24	flawed democracy
2008	6,94	9,58	5,36	5,56	6,25	7,94	flawed democracy
2010	6,30	9,17	5,00	5,00	4,38	7,94	flawed democracy
2011	5,94	8,33	4,64	5,00	4,38	7,35	hybrid regime
2012	5,91	7,92	4,64	5,56	4,38	7,06	hybrid regime
2013	5,84	7,92	4,29	5,56	4,38	7,06	hybrid regime
2014	5,42	5,83	3,93	5,56	5,00	6,76	hybrid regime
2015	5,70	5,83	3,93	6,67	5,00	7,06	hybrid regime
2016	5,70	5,83	3,93	6,67	5,00	7,06	hybrid regime
2017	5,69	6,17	3,21	6,67	6,25	6,18	hybrid regime
2018	5,69	6,17	3,21	6,67	6,25	6,18	hybrid regime
2019	5,90	7,42	2,71	6,67	6,25	6,47	hybrid regime
2020	5,81	8,25	2,71	7,22	5,00	5,88	hybrid regime
2021	5,57	8,25	2,36	6,67	5,00	5,59	hybrid regime
2022	5,42	6,50	2,71	7,22	6,25	4,41	hybrid regime

volby a pluralismus (I), fungování vlády (II), politická participace (III), politická kultura (IV), občanské svobody (V).

zdroj: EIU´s Demokracy Index, 2007–2023. London, The Economist

Ukrajina je země se značně nefungující vládou. Její úpadek přišel s odchodem prezidenta Janukovyče do Moskvy v roce 2014. Jeho temná minulost však Ukrajincům nevadila, aby si jej nezvolili za hlavu státu. Tedy ani oni si nedokážou vládnout, jako to nedokážou Češi a Ukrajina je tak, jako je Česko, zemí, kde rozhodují hlavně peníze a bez oligarchů se tam nic neobejde. Žádný div, že Senát jejich zákonodárcům nenabízí nějakou rozvojovou pomoc v podobě stáží nebo přímo výjezdního zasedání v Kyjevě.