Mgr. Jan Klán

Hrad navštívila rumunská delegace: „Bine ați venit, dragi prieteni, pe Castel (Tak vás srdečně, přátelé, vítám u nás v závodě).“ „Dânsul este tovarășul Șeful Statului Major General Řehka. (Tohle je kamarád náčelník Generálního štábu Řehka).“ „Eu mă numesc Pavel și sînt aici președintele. (Já se jmenuji Pavel a jsem tady mistrem.)“ „Dânsul este Černochová, semtele. (Tohle je ministryně obrany),“ Tak nějak mohla probíhat konverzace na Hradě, kdyby ji navštívil Nicolae Ciucă, ministerský předseda Rumunska.

Jenže do Rumunska je to na motorce na dlouho a o Rumunsko v Česku stojí jen málokdo, ačkoliv to bylo Rumunsko, které odmítlo poskytnout Sovětům spřátelenou pomoc při restartu komunismu v Československu v roce 1968. No a taky Nicolae Ciucă vystřídal ve funkci Ludovica Orbana. A slovo Orbán je mezi technopopulisty fuj. To radši Kaczyński, protože v té legendě byl Čech, Lech a Rus.

Přesto by to bylo zajímavé, kdyby se setkali Pavel, Řehka a Ciucă – generálové hovořící anglicky, ale také produkty vzdělávání Varšavské smlouvy. Dodnes je tento ruský systém v Česku ctěn a ani paní Č na Valech na něj nedá dopustit. Dokonce je snaha jej rozšířit. Řeč je o vojenských gymnáziích, dnes lyceích. I Nicolae Ionel Ciucă je jeho absolventem. Za získání někoho ze základky pro studium hornictví nebo vojenství dostávali třídní učitelé odměny od tři set do tisícovky. Na tyhle školy tedy v 70. a 80. letech 20. století posílali své děti vojenští rodiče, anebo zoufalci. Člověk se mohl po maturitě vyplatit asi 20 tisíci Kčs, anebo povinně nastoupit studium na některé vojenské vysoké škole, a to podle svého prospěchu a potřeb lidové armády. Vojenská vysoká škola pozemního vojska ve Vyškově přijala všechno a všechny, kdo byli ochotni sloužit státu a nevadilo jim, že titul inženýr bude veřejností brán jako inženýr pořadového kroku.

Takže je to nakonec paradox, že podobně jako kdysi v Chile jsou to vojáci, kdo mají spasit východoevropské pojetí demokracie. Jestliže na vysoké školy mohlo dříve nastoupit 10 % populačního ročníku, z vojenských gymnázií to byly všichni. Neexistoval výběr. Pan Kobliha se na rozdíl od pana Vajíčka musel snažit. Dnes tihle lidé s jejich plánem vnitřní obrany zachraňují demokracii, zejména tu „demokracii“ na Ukrajině. Ami, metelesku blesku!