Mgr. Jan Klán

Branko Milanović mapuje pád a zánik organizace, jejímž úkolem bylo zachovat světový mír.
Branko Milanović je srbsko-americký ekonom. Je odborníkem na rozvoj a nerovnost, hostujícím profesorem na Graduate Center of City University of New York a přidruženým vedoucím vědeckým pracovníkem v rámci Luxembourg Income Study. Dříve působil jako vedoucí ekonom ve výzkumném oddělení Světové banky.
Před týdnem skončilo v New Yorku výroční zasedání Valného shromáždění OSN. Zasedání se zúčastnilo více hlav států a vlád než kdykoli předtím. Všichni vystoupili s projevem (u většiny delegací omezeným na 15 minut). Doprava v New Yorku byla po celý týden hustá, protože delegáti pendlovali mezi hotely a restauracemi.
 
OSN tedy vypadá docela živě. Ale v největším problému planety, ve válce, která vstoupila do osmého měsíce mezi dvěma zeměmi s celkovým počtem 200 milionů obyvatel - z nichž jedna vlastní největší arzenál jaderných zbraní a hrozí jeho použitím - byla OSN jen přihlížejícím.
 
Generální tajemník OSN António Guterres byl slyšet jen zřídka. K nejdůležitější věci, kvůli které byla Společnost národů a později OSN vytvořena - udržení světového míru - nemá co říci, jen fráze. Na konci konfliktu se mu podařilo uskutečnit jednu cestu do Kyjeva a jednu do Moskvy. To je vše.
 
Mnozí namítají, že generální tajemník a sekretariát jsou pod tlakem velmocí. Pět stálých členů Rady bezpečnosti může vetovat jakékoli rozhodnutí, které se jim nelíbí. To je pravda. Ale generální tajemník má pravomoci. Má morální autoritu, pokud se ji rozhodne využít.
Nezávisle na velmocích se může pokusit přivést válčící strany k jednacímu stolu. Může se usadit v Ženevě, určit datum, kdy mají "zainteresované strany" vyslat své delegáty, a čekat. Pokud se někteří nedostaví nebo ho budou ignorovat, budeme alespoň vědět, kdo chce ve válce pokračovat a kdo ne. Je jediným nestátním aktérem na světě, který má takovou morální autoritu. Technicky vzato mu svět svěřil úkol zachovat mír - nebo alespoň pokus o zachování míru. Zdá se, že se mu to mimořádně nepodařilo.
 
Není to však jen Guterresova chyba. Počátky nedávného úpadku OSN sahají 30 let do konce studené války. Tři faktory způsobily, že současná OSN je možná horší než zaniklá Společnost národů.
 
Otevřené porušení pravidel
 
První je, že po skončení studené války se Spojené státy ocitly v pozici hypervelmoci a nechtěly se nechat svazovat žádnými zbytečnými globálními pravidly. Nebyly vytvořeny žádné nové regionální, natož globální organizace, s výjimkou poměrně nevýznamné Evropské banky pro obnovu a rozvoj. To je v kontrastu s tím, co se stalo po první a druhé světové válce, jako v případě založení Společnosti národů, respektive OSN.
 
Pravidla OSN byla navíc otevřeně porušována. Po skončení studené války zaútočily USA a jejich spojenci bez povolení OSN na pět zemí na čtyřech kontinentech: Panama, Srbsko, Afghánistán, Irák (druhá válka) a Libye. (V případě Libye existovala rezoluce Rady bezpečnosti OSN, ale její mandát ochrany civilistů byl překročen svržením režimu). Francie a Spojené království, rovněž členové Rady bezpečnosti s právem veta, se podílely na většině těchto porušení Charty OSN, i když Francie odmítla jít do války proti Iráku. A Rusko zaútočilo na Gruzii a Ukrajinu (na Ukrajinu dvakrát).
 
Tito čtyři stálí členové tedy porušili Chartu osmkrát. Ze stálých členů tak neučinila pouze Čína. OSN jako organizace kolektivní bezpečnosti, jejíž hlavní povinností je chránit územní celistvost svých členů, v této roli selhala - jednoduše proto, že ji nejmocnější státy ignorovaly.
Tyto státy musí být při výběru generálního tajemníka jednomyslné, protože jejich jednotliví členové mají právo veta vůči doporučení Rady bezpečnosti Valnému shromáždění v tomto smyslu. Na výběru této pozice se domlouvají a stále častěji vybírají loutkové postavy. Boutros Boutros-Ghálí nikdy nezískal druhé funkční období. Kofi Annan, Ban Ki-moon a nyní Guterres byli mnohem poddajnější: prostě odešli, když šlo o válečné a mírové záležitosti.
 
Snad nic neilustruje lépe - i když fraškovitě - typ člověka, který se stal generálním tajemníkem, než incident v Iráku v roce 2007, kdy poblíž místa, kde Ban Ki-mun a irácký premiér Núrí al-Málikí pořádali tiskovou konferenci, vybuchla bomba. Zatímco Málikího zvuk výbuchu nerozhodil, Pan Ki-mun se téměř schoval pod řečnický pult a rychle utíkal k východu.
 
Na rozdíl od Daga Hammarskjolda, který zahynul při pokusu o zprostředkování řešení konfliktu v Kongu v roce 1961, si generální tajemníci z poslední doby zřejmě představují, že jejich povinnost spočívá především v tom, že chodí z jednoho koktejlového večírku na druhý. Neuvědomují si, že kandidaturou na takový úřad, kde je nutná přítomnost ve válečných oblastech, přijali i rizika, která jsou s tím spojena.
 
Již není potřeba naléhat
 
Druhý důvod úpadku OSN a mezinárodní organizace je ideologický. Podle ideologií neoliberalismu a "konce dějin", které tak silně ovládly 90. léta 20. století a první desetiletí 21. století, již nebylo řešení světového míru a bezpečnosti nejnaléhavějším úkolem OSN. S pomocí množících se nevládních organizací (a falešných nevládních organizací) rozšířili noví ideologové poslání OSN na mnoho podružných otázek, kterými se nikdy nemělo zabývat, ale spíše je přenechat jiným vládním a nevládním orgánům.
 
Mnohé z těchto nových mandátů jsou naprosto nesmyslné. Byl jsem požádán, abych se poradil o desátém cíli udržitelného rozvoje, snížení nerovnosti. Neudělal jsem to. Domníval jsem se, že nedává žádný smysl, nelze jej sledovat a skládá se ze zbožných přání, z nichž mnohá si vzájemně odporují - o čemž se může snadno přesvědčit každý čtenář deseti cílů týkajících se nerovnosti.
 
Třetí, související důvod je finanční. Jak se mandát OSN, Světové banky a dalších mezinárodních institucí rozšiřoval a zahrnoval prakticky vše, co si lze představit, bylo zřejmé, že zdroje poskytované vládami jsou nedostatečné. Zde se setkaly nevládní organizace s miliardáři a dárci ze soukromého sektoru. Soukromé zájmy, které byly v době vzniku OSN nemyslitelné, se jednoduše infiltrovaly do organizací vytvořených státy a začaly diktovat novou agendu.
 
Viděl jsem to na vlastní oči ve výzkumném oddělení Světové banky, když Gatesova nadace a další dárci najednou začali rozhodovat o prioritách a realizovat je. Možná, že jejich cíle jako takové byly chvályhodné, ale měli se do jejich realizace pustit nezávisle. Mít mezistátní organizaci závislou na rozmarech miliardářů je jako svěřit veřejné školství seznamu 500 nejbohatších amerických korporací.
 
Mělo to další negativní dopad. Výzkumní pracovníci nebo ekonomové jednotlivých zemí v institucích, jako je Světová banka, trávili většinu času honbou za soukromými dárci. To, že byli dobří ve fundraisingu, jim poskytovalo mocenskou základnu v rámci instituce. A tak se z nich místo dobrých výzkumníků nebo dobrých ekonomů zemí stali manažeři fondů, kteří si pak na svou hlavní práci najímali externí výzkumníky. Existující institucionální znalosti se rozptýlily. Jedinou mezinárodní institucí, pokud vím, která tomuto vnitřně zničujícímu trendu nepodlehla, je Mezinárodní měnový fond.
 
Takto se celý systém OSN dostal do úpadku a my jsme se ocitli v situaci, kdy se šéf jediné mezinárodní instituce, kterou kdy lidstvo vytvořilo a jejímž úkolem je zachování světového míru, stal divákem - se stejným vlivem na otázky války a míru jako kdokoli jiný ze 7,7 miliardy obyvatel naší planety.
Jedná se o společnou publikaci Social Europe a IPS-Journal.
 
Odkaz na originální článek: https://socialeurope.eu/does-the-united-nations-still-exist
Z anglického originálu přeložil: Jan Klán
Obrázek: Pixabay