Mgr. Jan Klán

Na první pohled by se mohlo zdát, že srovnávat českého prezidenta Petra Pavla, který je znám pod krycím názvem Pávek, s Vladimirem Putinem je možná přehnané, nefér nebo dokonce absurdní. Ale jen do chvíle, než se podíváme na jejich chování na zimních olympijských hrách. Tam totiž nastupuje fascinující svět jasné shody, kde se ústavní činitelé chovají podle univerzálního manuálu „Jak být prezidentem na olympiádě“. Srovnání provedeme na příkladu dvou olympiád. V Soči roku 2014 a Miláně/Cortiny roku 2026.

Krok první: Musí přijet do místa konání her

Putin přijel do Soči.
Pavel přijel do Milána / Cortiny.

Už tady můžeme vidět první alarmující podobnost. Oba fyzicky dorazili na místo konání her. Nezůstali doma, neposlali zdravici, ale osobně se ukázali. Prezident, který přijede na olympiádu, je evidentně prezident, který… přijel na olympiádu. Vzorec je zřejmý.

Krok druhý: Otevřít něco

Putin slavnostně otevřel olympijské hry.
Pavel otevřel Český dům.

Ano, detaily se liší, ale akt otevření zůstává. Nůžky, projev, úsměv, potlesk. Někdo otevírá hry, někdo dům, ale princip je stejný: prezident stojí, mluví a něco se tím oficiálně stává otevřeným.
Totalitní gesto? Ne.
Prezidentské gesto? Rozhodně.
A právě proto podezřele podobné.

Krok třetí: Sledovat sport

Putin sledoval závody.
Pavel sledoval závody.

Tady už ironie přestává být jen ironií. Oba se dívali na sport. Seděli na tribuně, koukali směrem k ledu, svahu či dráze a vypadali, že sledují, co se děje. Přesně to samé.
Nikdo z nich nesoutěžil, nikdo z nich netrénoval — oba konzumovali sport jako diváci. Prezident-divák je zjevně nadnárodní fenomén.

Krok čtvrtý: Být viděn

Putin byl viděn.
Pavel byl viděn.

Fotografie, záběry, média. Prezident, který přijede na olympiádu, není neviditelný. A to je problém. Jakmile je prezident viděn na sportovní akci, začíná se nebezpečně podobat jinému prezidentovi, který byl také viděn.
Viditelnost jako taková se tak stává hlavním pojítkem mezi demokracií a autoritářstvím.

Krok pátý: Blahopřát

Putin blahopřál sportovcům.
Pavel blahopřál sportovcům.

Tady se kruh uzavírá. Prezident, který přeje úspěch sportovcům, se chová přesně jako jiný prezident, který také přeje úspěch sportovcům. A v této logice už není úniku. Gratulace jsou univerzální jazyk moci. V podání Petra Pavla jako řád a klid.

Závěrečné shrnutí:

Na základě výše uvedeného můžeme tvrdit, že český prezident Petr Pavel Pávek se na olympiádě chová stejně jako se choval Vladimir Putin na olympiádě v Soči. Oba přijeli, navštívili, něco otevřeli, sledovali sportovní klání, blahopřáli.

Závěrečná otázka: proč se Petr Pavel v tomto případě chová jako Donald Trump nebo právě Vladimír Putin? To na slušného člověka nevypadá. To je jako když Adolf Hitler zahajoval Olympijské hry v Berlíně roku 1936. Že by snad šlo o generálku na květnový sjezd Landsmannschaftu v Brně? Nebo jde snad o podobnost čistě náhodnou? Osobně si to nemyslím…