Mgr. Jan Klán

Evropský statistický úřad (Eurostat) zveřejnil varující čísla. V České republice zdražila elektřina nejvíce z celé Evropské unie. A to o plných 62 %. Česká vláda tuto skutečnost svádí na vojenský konflikt na Ukrajině a nechce vidět aktuální sankce EU, které narušily dodávky levných energií. A už vůbec nechce uznat systémovou ekonomickou chybu. Česko je přece producentem a čistým vývozcem elektřiny do zahraničí. Levně vyrobené elektřiny máme dostatek, proč tedy za ni máme platit nejvyšší nárůst cen ze všech zemí EU?

Asociální a amatérská vláda pod vedením Petra Fialy sice zavedla cenový strop ve výši 6, - Kč za kWh, ale v jiných zemích EU je strop nižší. Navíc do čísla není započítána distribuce a další poplatky. Ve finále tedy všichni budeme platit přibližně 10,- Kč.

Jak celý problém s rostoucí cenou elektřiny vyřešit? Nejrychlejším řešením je mít celou energetiku v rukou státu. Podobně jako to má například Francie. Je to logické. Stát totiž muže regulovat cenu a výrobu přímo. Je totiž vlastníkem. Případně můžeme nejdříve uvažovat o určitém mezistupni. Například vytvořit státního dodavatele (nikoliv výrobce) elektřiny. Ten by nakupoval u nás vyrobenou elektřinu a následně ji (levněji) prodával v tuzemsku. Veškeré přebytky by mohly být obchodovány na burze. Vláda o tomto modelu již zmateně diskutovala, ale nechala ho u ledu.

Pokud stát energetiku nevlastní, jsou velmi zranitelní jak občané, tak stát sám. Představme si, kdyby někdo záměrně sabotoval energetickou soustavu. Výsledkem by byla riskantnější situace, než bývá ta, když se prožene silný vítr a občané a firmy se na několik dní ocitnou bez proudu. Jelikož je několik vlastníků energetické soustavy a pokud náhodou bydlíte na jejich pomezí, může stát, že se k poruše nikdo nebude hlásit. V rámci konkurence spolu navíc společnosti ČEZ a E.ON (dnes NDG) nekomunikují. Viděli jsme také pád firmy Bohemia Energy. Odnáší to zákazník, český občan.

Nedostatky současného vlastnictví energetické kritické infrastruktury můžeme vidět na řadě dalších příkladů. Například teplárenská firma Ekoenergy Moravia nedodávala teplo v Rokytnici v Orlických horách, neboť se nedohodla s tamní radnicí. Trpělo tím  350 domácností, děti ve škole i lidé v ústavu sociální péče. Situace se nakonec vyřešila, ale na úkor rozpočtu obce. Dohoda platí jen do konce roku, takže se problém může opět vynořit.

Energetika, která se řadí do kategorie kritické infrastruktury, by měla být ve vlastnictví státu. Jedná se totiž o základní podmínku nutnou pro občany i pro chod a přežití státu.

Jak technicky dosáhnout zestátnění? Nabízí se několik možností. Stát může energetickou kritickou infrastrukturu vytvořit, nebo energetické akcie a firmy odkoupit. Rozhodně je vhodnější zadlužit se v oblasti kritické energetické infrastruktury pro budoucnost občanů a státu, než se zadlužovat pro zbrojní průmysl a podporu války. Bylo by to důležité zvláště pro krizová období, ta přicházející i ta vzdálená. V rámci „válečné“ ekonomiky, kterou prosazuje současná česká vláda, potřebujeme mít kritickou infrastrukturu pod kontrolou a převzít ji do státního vlastnictví.
Současná pravicová vláda v České republice selhala, jak se dalo očekávat. Občany i firmy hodila přes palubu. Přistupme tedy k zestátnění energetiky. Je to první krok ke stabilizaci občanů a naší země, a to zvláště v současné době vojenských střetů, sankcí EU a přicházející ekonomické recese či krize.