Pravicová demokracie po česku
Proběhnuvší volby do Poslanecké sněmovny poznamenala vysoká volební účast (nejvyšší od roku 1998), jasný nástup pravicových politických stran, kolaps levice a propadnutí téměř milionu hlasů pro strany, které zůstaly za branami sněmovny. Vítěz je tedy jasný a každý, kdo se voleb účastnil, by měl říci ono klasické: sláva vítězům, čest poraženým. Já to říkám po každých volbách, kterých se účastním a to bez ohledu na jejich výsledek. Jedná se totiž o určitou úctu k ostatním lidem a to i směrem k těm, kteří mě nevolili. Jedná se o určitou slušnost, která se ale pomalu začíná vytrácet ve víru vítězství antibabiše nad Babišem, antizemanem nad Zemanem, anikomunistů nad komunisty, antisocialistů nad socialisty. Začíná nové éra české společnosti, když současné volby někteří označují za druhou sametovou revoluci, konec éry Babiše a Zemana a také celé levice. Ano, pro levici byly volby drtivou porážkou a je jedno, zda se jednalo o KSČM nebo ČSSD. Jestliže v minulých čtyřech letech vládla středová vláda inklinující směrem do leva, tak v současnosti se nám rýsuje ryze pravicová vláda, která tady ještě nikdy v minulosti nebyla, protože nemá žádnou levicovou hráz v poslanecké sněmovně. Kapitalistické pravicové strany se v honbě za mocí, ziskem a majetkem dokázaly spojit natolik, že dokonce „zmasakrovali“ Pirátskou stranu, která byla ve spojenectví s hnutím STAN. Kapitalistické strany totiž ve svém spojenectví dokáží zaříznout i své spolupracovníky a Piráti v tomto případě posloužili jako obětní beránek. V Poslanecké sněmovně zůstalo zastoupeno SPD, které i tak oslabilo a s největší pravděpodobností nebude mít ani místopředsedu sněmovny, protože pravice s tím nepočítá. Jedná se totiž dle výkladu pravice a médií o extrémisty, kteří nemají na nic nárok, byť byli zvoleni v demokratických volbách. Jedná se tedy klasické pojetí pravicové demokracie v českém podání, která je vázána na většinu, jež dokáže válcovat a cupovat úplně všechno. Je zde totiž promítnuta logika volného trhu, který říká: urvi, co můžeš a hlavně se neohlížej na druhé, protože i ten tě dokáže ohrozit.
Tím to ale celé teprve začíná. Pravice se vždy dokázala spojit, když někoho potřebovala porazit a volič posloužil pouze jako jednotka, kterého ve finále již nebude potřeba. Vše je připraveno na nové dějství, které bude lemováno drtivým nástupem privatizací a asociálních reforem. Jestliže si někdo myslel, že k ničemu takovému nedojde, tak je na omylu. Co totiž pravicová politika dokáže, nám bylo předvedeno po roce 1989 a posléze krátce po roce 2010. V současné chvíli je jedinou hrází proti tvrdě nastupující neoliberální vládě prezident Miloš Zeman, který byť nemocný, je stále prezidentem. Tuto skutečnost nemůže pravice rozdýchat, protože ve své touze po moci je limitována a blokována „mírně“ levicovým pragmatikem. Právě proto pravice a její další přisluhovači zahájili další tažení proti prezidentovi, kdy se jej chytají zbavit jeho úřadu. Formálně prezidentem bude, ale pravomoci si rozdělí předsedové Parlamentu a tam není nikdo jiný, než zástupce pravice – teda zatím je předsedou sněmovny Radek Vondrářček z ANO, ale to se může rychle změnit. Poté již nic nebude bránit tomu, aby byl současný prezident „eliminován“ z veřejného prostoru. Jedná se o nové pojetí pravicové demokracie v ryze českém prostředí, která se neštítí ničeho. Dokonce ani toho, že je prezident nemocný a již jej některé politické špičky pohřbívají nebo jinak hanlivě napadají. Pamatuji si dobu, kdy byl těžce nemocný mnohými milovaný a jinými zatracovaný prezident Václav Havel. I on tenkrát nebyl po určitou dobu kompetentní (pokud někdy byl) vykonávat svůj úřad a řešil to tenkrát někdo? Nikdo. Byla totiž jednak jiná společnost, která měla stále blízko k době před rokem 1989, a hlavně se dokázali všichni domluvit – od pravice po levici. Ale hlavně se jako loutka hodil mocným, kteří jej ovládali. Tuto skutečnost Miloš Zeman nedělá a to mnohým leží v žaludku. To ale v dnešní době „rozdělené“ společnosti nefunguje a nástup pravicové demokracie toto rozdělení ještě více přiživuje, protože vítězové kopou do všech, protože jsou vítězové a poražení nemají právo vůbec na nic. Je to pozůstatek revoluce nebo převratu roku 1989, kdy se společnost rozdělila na my a oni. Dnes se to jen přeneslo do tvrzení, kdo je Babiš, antibabiš, Zeman, antizeman, komunista, antikomunista, levičák, antilevičák a tak bychom mohli pokračovat dál. To, jak se pravice začala chovat v rámci politiky, mě nijak nepřekvapuje, protože je jí to vlastní, ale že se vůbec nesnaží stmelovat i poraženou část voličů mě překvapuje, protože tím ještě více vykopává příkop, do kterého nakonec spadneme my všichni. A to před volbami deklarovala, že bude společnost sjednocovat – jedna z klasických pravicových lží. Nicméně lidé brzy pocítí jasné kroky pravice a poté si snad uvědomí, že levicové myšlenky a ideály nejsou nic špatného, že jsou potřebné a nutné, protože bez nich přijdou úplně o všechno a to dokonce i o podstatu svého života a lidského bytí.