Mgr. Jan Klán

Poslední dobou se z nouzového stavu stal v naší republice jistý mýtus, který vede k politikaření a vůbec neřeší reálnou politiku a dění ve společnosti. Žijeme v České republice a tomu také odpovídá stav naší politiky, kdy jeden říká pověstné hot a druhý čehý. Jasný příklad o dvojkolejnosti můžeme vidět i politických představitelů za ODS. Jako příklad nám poslouží předseda Senátu Miloš Vystrčil, který nedávno prohlásil, že je Tchajwanec – s narážkou na projev J. F. Kennedyho, kdy řekl, že je Berlíňan. Pan předseda varoval vládu a další politické činitele, že nové vyhlášení nouzového stavu (ať už na žádost kohokoliv) je protiústavním krokem. Mám si snad z vyjádření předsedy Senátu Vystrčila vzít to, že je to vlastně on a Senát, kdo rozhoduje o tom, která věc je protiústavní? Rozhodují o tom snad politologové? Kdepak. Rozhoduje o tom Ústavní soud, který má být strážcem Ústavy, ale poslední dobou je spíš třetí komorou našeho Parlamentu, než nezávislou institucí.

 Tady můžeme vidět, jak je naše politická scéna totálně rozvrácená a nachází se ve stavu své vlastní nouze. Na jedné straně i hejtmani za (nejen) ODS požadují prodloužení nouzového stavu a na straně druhé tady máme předsedu Senátu (ODS), který říká, že daná věc je protiústavní. Rozumím tomu, že prodloužení nouzové stavu ve sněmovně neprošlo, protože vláda ani nebyla schopna dodržet podmínky KSČM (návrat žáků do škol atd.), ale již nerozumím tomu, že jeden představitel téže politické strany říká to a druhý zase ono. Jak se potom může politická scéna domluvit na nějakém jednotném postupu v rámci boje proti pandemii a zamezit umírání lidí, když se nedomluví ani na tom, zda je žádost hejtmanů o nouzový stav legitimní. Samozřejmě chápu, že vláda sama od sebe nemůže hned nouzový stav vyhlásit (teoreticky jistě ano) a musí nějakou dobu počkat, zda současné restrikce fungují nebo selhávají (ony selhávají, to si nemusíme nalhávat). Je zde i plno jiných nástrojů, ke kterým nepotřebujeme nouzový stav (krizový zákon, zákon o ochraně veřejného zdraví atd.). Nicméně je nutné podotknout, že nouzový stav měl být z logiky věci v rámci ochrany lidských životů prodloužen s jasným postupem rozvolňování (jedná se o chybu vlády). Některé země mají podobný instrument našemu nouzovému stavu dokonce schválený na několik měsíců dopředu, aby předešly taškařicím, které se odehrávají v našem zákonodárném sboru. Jako příklad si můžeme uvést Maďarsko nebo ve světě měli dlouhý nouzový stav v Argentině, ale i v Německu nebo Rakousku se domluvili na rázném postupu.

Na závěr ještě jeden dovětek: umím si představit, že když byl nouzový stav na žádost hejtmanů prodloužen a senátoři (jako kdyby neměli nic lepšího na práci) podají ústavní stížnost, že vyhlášení nouzové stavu je protiústavní. Případně se k tomuto kroku odhodlá nějaký podivný jedinec (například napojený na nějakou lobby) jako jsme to tady již měli na jaře roku 2020 v době první vlny. Rozhodovat v tomto případě bude Ústavní soud a věřil bych tomu, že dá za pravdu stěžovatelům a to poměrně rychle (stačilo, co se předvedlo s volebním zákonem). Kdo v danou chvíli ponese odpovědnost za mrtvé, kteří zemřou v rychlém rozvolnění, když nouzový stav a jiné restrikce přestanou znenadání platit? Budou to senátoři, ústavní soudci, vláda, opozice, lobby, kapitalisté, socialisté? V našich podmínkách můžeme sledovat destruktivnost politiky, kdy místo toho, aby opozice byla konstruktivní a pomáhala, tak je destruktivní a většinu věcí boří. Je to jev, který v naší společnosti můžeme pozorovat od roku 1990. Všimněte si, jak při každých volbách do Poslanecké sněmovny a nástupu nové vlády je minimální kontinuita. Věci, které zavedla předchozí vláda, často ta nová zruší, nefunkční ponechá. Teprve současná pandemie ukazuje, jak je naše politická scéna slabá, neschopná najít řešení, aby se všichni domluvili na tom co v budoucnu a nachází se ve stavu klinické smrti, kdy denně umírají desítky lidí a to i díky benevolenci těch, kdo současné restrikce odmítají.