Za hranice minulosti
Pomalu se blíží konec roku 2020. Magický rok z hlediska numerologie nám všem přinesl nemalé starosti, ale také radosti. Mé zamyšlení nebude o oněch radostech, ale starostech. Letošní rok nám hluboce ukázal na limity současné civilizace, která je postavena na honbě zážitky a cestování, když se blesku rychle rozšířil nový typ koronaviru. Někteří si pokládají otázku, zda virus vznikl uměle nebo se jedná o hříčku přírody. To celé vede ke vzniku konspiračních teorií, které se mnohdy zakládají na pravdě, ale jejich rozuzlení je ryze smyšlené. Můžeme se tak dozvědět, že virus mezi obyvatelstvem planety rozšiřují letadla, která jej vypouštějí z výšky a zamořují tak značná území. Jiná teorie například praví, že virus je dílem farmaceutických firem, které se posléze snaží najít vakcínu, což stojí mnoho peněz. V tuto chvíli je jedno, kdo které teorii o původu viru věří. Problémem je, že virus zde mezi námi je a jen tak nezmizí. Ba naopak, přijdou další pandemie, o kterých nemá lidstvo ani potuchy. Nejhorší na celé věci je, že si vznik pandemií lidstvo způsobuje samo, protože ničí planetu a z tajícího permafrostu (věčně zmrzlé půdy) se naprosto v klidu a pohodě může vynořit nějaký smrtící patogen. Pak už jen stačí souhra náhod, nakažení jedince, skupiny, pohyb lidí a nakažení dalších nebo jen nakažení zvířat. Vše tedy souvisí se vším, řekl by Karel Marx. Nyní je opět nutné začít přemýšlet nad tím, jak současný svět zlepšit, aby sám sebe nehnal do záhuby a přesunul se k jiné možné budoucnosti.
Problém spočívá v tom, že pokud bychom chtěli zastavit šíření viru, tak bychom museli eliminovat (případně zakázat) pohyb lidí po světě, což jen tak nejde, protože dnešní svět je propojený. Samozřejmě, že se lze úplně izolovat, ale za cenu zhroucení ekonomik a celých států. Je jisté, že existují i různá řešení tak říkajíc na půl cesty, kdy se omezuje pohyb lidí, ale přesto se mohou pohybovat. Jakékoliv zákazy, které trvají delší dobu, jsou pro obyvatele skličující a depresivní. Už jen to, že chybí prostý sociální kontakt, možnost někoho vidět nebo se prostě jen sejít s přáteli v oblíbené hospůdce. Je tedy nasnadě navrhnout určité možnosti dalšího vývoje, který by umožnil opět sociální kontakty. Dle mého názoru je nutné zavést povinné nošení roušek v období respiračních onemocnění, tak jako to mají provedeno v Číně, Japonsku atd. Poté je nutné zavést řádnou osvětu od školek po školy, kde se mají tvrdě učit základní hygienické návyky, což v našem silně liberalizovaném (nejednotném, protože chybí jednotné učební osnovy) školství chybí. No a v chřipkovém období mít v obchodech vždy dezinfekci. Jak můžete vidět, tak se jedná o prevenci šíření nemocí, která tolik nevyhovuje velkým farmaceutickým firmám, protože těm je zdravý člověk de facto k ničemu.
Žijeme v silně roztříštěné společnosti, která je navíc silně poháněna kapitálem, který je spojen s globalizací. Tento proces vytváří další a další úzkosti, které byly jen třeba před desítkou let zcela nemyslitelné, případně upozaděny. Čím dál více se zvětšila propast mezi bohatými a chudými – ať lidmi nebo státy. Jedni na globalizaci vydělávají, jiné ničí. V tomto soupeření nejsou vítězové, jsou pouze poražení. Podobně jako v dobách před rokem 1989 velmoci, které si říkaly socialistické nebo komunistické, vyvážely pověstnou revoluci o lepších zítřcích, tak dnes něco podobného dělají ryze kapitalistické státy, které jsou ovládány bankami. Všem nám nabízí světlé zítřky, hojnost, stačí si u nich jen půjčit na vysněný život. Tento vývoz pozlátka kapitalistické společnosti ale za sebou schovává i vysoké riziko, které spočívá, když už ne v nákaze, tak například v teroristickém útoku, havárii dopravního letadla, kde se můžete bez problémů ocitnout (prostě budete ve špatnou dobu na špatném místě) – riziko je tím větší, čím je společnost propojenější a více roztříštěná. Z těchto důvodů se riziko přenáší po celé zemi a nikde nejste v bezpečí. Příklad nákazy koronavirem je nám toho důkazem – nakazit se můžete od Japonska po USA. Nikde nejste v bezpečí. Dokonce ani nejbohatší tohoto světa nejsou v bezpečí, protože se mohou nakazit, byť je u nich pravděpodobnost menší, než u chudších obyvatel, protože si mohou dovolit lepší zdravotní péči nebo se prostě mohou ukrýt kdesi v horách na svých luxusních sídlech – toto můžeme sledovat v USA, kde jsou nejvíce nakaženi ti, kdo jsou chudší a jsou nuceni si platit zdravotní pojištění.
Dostáváme se za hranice minulosti, kdy nám dnes virus určuje pravidla své hry. Té hry, kterou jsme si způsobili sami svým životem, který byl postavený jen na nekonečném růstu, ničení orné půdy, přesunem výrobních prostředků do zemí s levnější pracovní silou atd. Svět už nebude takový, jako býval před začátkem pandemie. Bude určitě jiný, ale je pouze na politických, ekonomických, ale i společenských elitách, které určují fungování dnešního světa, jaký bude. Samozřejmě můžeme k řešení přispět i sami například tím, že si mohu vytouženou dovolenou odložit na přes rok nebo prostě dodržovat základní hygienické návyky a nebýt ve vleku těch společností, které tyjí ze současné globalizované společnosti
