Život po něm
Během posledních třech desítek let jsme byli svědky různých životních osudů. Rozpadů států, válek, teroru. Vše se odvíjí od chvíle, kdy reálně selhal model socialismu, který zde byl utvářen do pozdního roku 1989. Utvrzení mnohých lidí, že socialismus páchá jen zlo, dnes vede k tvrzení, že vůči současnému systému není alternativa. Jenže pokud se podíváme na sovětský model socialismu z hlediska ekonomiky, tak zjistíme, že se ve své podstatě jednalo o státní kapitalismus. Z toho plyne, že zločiny, které měl páchat stalinismus, jsou vlastně zločiny kapitalismu a to podobně jako vyhlazování původních obyvatel Ameriky. Svět, který se už před notnou dobou hroutil, od sebe očekával, že se vrhne do západní Evropy, která prý o něj stála. Jenže nic nebylo růžové, jak se zdálo. Západní Evropa stála jen o trhy „druhého“ světa, aby mohla vyvážet přebytky všeho, co západní kapitalistická ekonomika produkovala. V centrálně řízeném hospodářství totiž nastával problém se zásobováním, byť jsme jako Československo, bylo v mnohém soběstačné. Toto soukolí se později zadrhlo a dalo tušit, že nastane změna.
Nastal život po něm – po socialismu. Kapitalismus se neobjevil náhodou. Shodou okolností zde byl již připraven z doby budování socialismu, který se spíše podobal určitému modelu sociálního státu západu, jen s tím rozdílem, že zde existoval dohlížející a trestající stát. Jak již jsem nastínil výše, tak na sovětský model socialismu můžeme nahlížet jako na určitý druh kapitalismu, protože obsahoval mnoho jeho prvků. Navíc k socialismu měl minulý systém stále poměrně daleko, protože dělnická třída nevládla a k zániku státu se nijak neschylovalo. Vládnoucí aparát, který neměl a nemá nic společného s klasickou marxistickou filosofií, byl ustaven jen proto, aby řídil společnost. Navíc se dnešní pohledy na onu dobu různí, protože dle některých byla dobrá, podle jiných špatná. Při zpětném pohledu zjistíme, že v roce „nula“, tedy v roce 1990, kdy se konaly první „svobodné“ volby, přišlo první rozčarování. Ve veřejném prostoru nastalo horečné přejmenovávání ulic, odstraňováni soch a památníků. Řada pomníků začala chátrat nebo se vytrácela zcela nenápadně, aby neexistovala žádná připomínka „života před ním“. Jako kdyby doba budování jiné společnosti, která byla postavena na výborné myšlence, ale špatné realizaci, v sobě měla jen samé negativní věci.
V životě po něm jsme mnozí příliš pozdě pochopili, o co „vítězům“ z roku 1989 vlastně jde. Nestačili jsme se divit, jak se společné (nebo spíš státní) vlastnictví rychle ocitlo v soukromých rukou a bylo převedeno na lukrativní kapitalistické podniky, aby se rychle zapomnělo na dělnickou třídu a těžký průmysl a zemědělství začalo jít ladem. Ocitli jsme se v „nové době“, kdy začala být normální beztrestnost, korupce a zahálka. Tato nová doba přetrvává do dnešních dní, kdy absence státního aparátu, který má plnit roli dohlížitele a případně trestat za porušení pravidel, zapříčiňuje mylný výklad slova demokracie. Tento, dle některých, nejlepší model vládnutí dnes ale zapříčiňuje nástup různých populistických hnutí. Nastává krize demokracie, která byla započata už ale krátce po zrodu života po něm.
Již od ustavení demokratických principů, kdy došlo k odklonu od myšlenek socialismu, bylo jasné, že se demokracie vytvořila jen pro některé. Máme sice svobodné volby, můžeme se svobodně vyjadřovat a mlčky sledovat, co se kolem nás v rychle se měnícím světě děje, ale ve své podstatě jsme stále uzavřeni v historické bublině, kterou nemůžeme překonat. Neustále se nám totiž vrací klišé z doby před rokem 1989 „proletáři všech zemí spojte se“, které dnes pozbývá platnosti a bylo modifikováno v klišé dnešní doby „kapitalisté všech zemí spojte se“. Život, který nastal po něm, je jiný, než býval před ním. Je plný absencí, neúplností, rychlostí, vyčerpání, vyhoření. Vše se před 30 lety uskutečnilo jen proto, abychom dnes mohli „prý“ žít jiný život. Ten bez závazků a pravidel, abychom i jiným státům ukázali, v čem jsme přeborníci – v tunelování. Dnes se jen můžeme podivovat nad tím, proč se vše odehrálo tak snadno a jak je možné, že jsme se ocitli v době nerovností, násilí, neinformovanosti, polopravd a nebezpečí.
