Nemrtví
Otázka problému revoluce roku 1989 a následné transformace, je stále velice živá. V dnešní době dochází ke dvěma výkladům oné minulosti – revoluční a transformační. První zmíněná říká, že revoluce přišla rychle, znenadání a trvala v řádu několika dní. Došlo prý ke zlomu, který ovlivnil další směřování tehdy ještě socialistického Československa. Jenže v době před 30 lety nic nenasvědčovalo tomu, že by k nějaké radikální změně mělo dojít. Konec léta roku 1989 byl poměrně klidný, až na události 21.8., kdy se konaly demonstrace k připomínce intervence vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. V listopadu to ale přišlo, nespokojenost přetekla. Jenže posléze začala revoluce požírat své děti, když se vymkla kontrole. Nastala nenávratná transformace, která byla v mnoha ohledech likvidační. Ta zejména postihla oblast průmyslu, ale i zemědělství. Jedná se o věci, jejichž ozvěny vnímáme do dnešní doby. Byť už je to téměř tři dekády nazpět. Lze tedy usuzovat, že revoluce vždy směřuje k nějaké transformaci, ale může to být také obráceně. Tedy, že pozvolnou transformací nakonec docílíme revoluční změny. Jelikož dnes neexistují podmínky pro konání nějakého revolučního střetu, tak je aspoň nutné požadovat transformaci dnešního systému, který z lidí dělá „nemrtvé“. Takové lidi dnešní kapitalismus, o kterém se v době převratu roku 1989 ani nesnilo, potřebuje pro svoji legitimitu. Jsme totiž neustále v nekonečném procesu inovací, internetu, ale i konzumování populární kultury.
Neustále se všude říká, že doba před rokem 1989 byla zlá, špatná, že šla proti lidem. Zde musíme jasně říci, že doba nebyla černobílá, tak jak nám ji předkládají buď média, nebo neoliberální politici typu Víta Rakušana. V době před rokem 1989 byla období, která byla špatná, a dokonce se jednalo o období (zejména 50. let), kdy byli lidé často perzekuováni. Pak byla i období relativního uvolnění a uvědomění si, že předchozí vývoj nebyl zrovna ideální. Kritika se vyskytovala zejména v šedesátých letech a posléze v letech osmdesátých. Systém, který na konci osmé dekády dvacátého století selhal po všech stránkách, vykazoval trhliny již nějakou dobu. Z minulosti je tedy nutné se poučit.
Nemyslím si, že dnešní doba by směřovala k nějakému zásadnímu zlomu. Určitá ekonomická krize může přijít kdykoliv a naše čím dál větší závislost na virtuální ekonomice, vede jen k tomu, že náš svět ovládají různé algoritmy, které se šíří po internetové síti. Dnešní systém sice rovněž vykazuje trhliny, stejně jako končící systém před 30 lety, ale stále je pozoruhodně stabilní. Neviditelná ruka trhu vládne dnem i nocí a nikomu zřejmě nevadí rostoucí ceny základních potravin. Byť na to všichni nadávají. S tím souvisí otázka, proč se v masovém měřítku nedemonstruje proti zdražování, které určuje právě neviditelná ruka trhu? Je to z prostého důvodu: nikomu se nic nechce měnit a to i tehdy, když nejsme se současným stavem společnosti spokojeni. Je to zdánlivý paradox, když nám současný systém v některých oblastech vadí, ale v jiných mu pomáháme získat legitimitu. Podobné to bylo před 30 lety. Téměř všichni nadávali na společenský systém, ale v konečném důsledku všichni udržovali jeho legitimitu.
Nic se ve spojení minulost – současnost nezměnilo. Doba je v řadě oblastí podobná době pozdního socialismu, akorát je postavena na hlavu. Tedy, že místo silnějšího státu zde máme soukromé korporace a podniky, nejistotu a narůstající rizika. Jedná se o diametrálně odlišný svět, než který končil na konci 80. let 20. století. Právě přesun rizik od státu směrem k občanům, je výsledkem oné transformace a ta je přímo odpovědná za to, že se lidé chovají jako nemrtví. Je na čase, aby začala probíhat transformace od kapitalismu neviditelné ruky směrem ke státním regulacím. Možná tomu napomůže nějaká krize, případně i sami lidé, kteří místo legitimizování současného systému začnou proti systému aktivně vystupovat. Podobně jako před 30 lety.
