Noví chudí
Naše republika se řadí mezi země, která dokáže o své občany pečovat, protože máme nízký počet lidí, kteří žijí v chudobě. Nicméně držíme se na předních příčkách, které ukazují, že mnohem více lidí žije na hranici chudoby. To znamená, že kdyby dané rodině, která žije na hranici chudoby, vypadl jeden příjem, tak se rázem ocitne v chudobě. Noví chudí tedy nejčastěji téměř denně žijí v práci, protože se snaží vydělat na živobytí svých rodin. Tím pádem žijí velice nejistě. Navíc neustálá flexibilita, pružnost a nasazení jejich výkonu, je žene do bezradné situace. Byť stále v našich podmínkách existuje jistý zbytek sociálního státu, tak i přes všechny záchranné sítě se čím dál více vyskytují zaměstnání, která jsou nespravedlivě odměňována. V těchto zaměstnáních nacházíme nové chudé. Jsou to otroci dnešní honby za kapitalismem, který by se zde měl zřejmě vybudovat. Teď nemyslím v naší republice, ale jelikož je vše postaveno na globalizaci, tak se lidstvo snaží vytvořit nový druh člověka i světa. To můžeme vyložit jako budování hyper kapitalismu, který bude ještě více produkovat nové chudé. Tato skupina lidí pociťuje absenci jistot, kterých se dostávalo v dobách sovětského socialismu nebo sociálního státu západního typu. Řadíme sem jejich problém s bydlením, kdy většinu svého výdělku umoří na nájmech a službách, které jsou s touto komoditou spojeny. Negativně na ně dopadají úsporná opatření, která mají dle některých teoretiků zachránit kapitalismus před jeho kolapsem.
Rovněž kvalitní zdravotní péče je pro nové chudé dost často problém, byť si třeba platí zdravotní pojištění, protože mnohdy musí na operace čekat i několik měsíců. Případně jsou neustále jejich zákroky odsouvány. Pak je zde ale i další skupina zákroků, které se dělají naprosto zbytečně a to jen proto, aby zdravotnictví bylo ziskové. Jenže péče o zdraví lidí má být doménou státu, který do této oblasti musí pouštět soukromé firmy velice opatrně. Noví chudí často pracuji ve velice nebezpečných zaměstnáních a provozech a bezpečné zaměstnání je pro ně stále více nepředstavitelné.
Neustále se roztáčející kola kapitalismu, který buduje lidstvo pro svůj úspěch a ten plodí sociální problémy, které doléhají na většinu obyvatel. Extrémní koncentrace bohatství v rukou jedinců nebo korporací vede k nárůstu nerovnosti nejen mezi lidmi, ale také mezi státy. Tento stav může posléze zažehnout nějaký válečný konflikt, protože vysoká míra nerovnosti vždy vedla k nějakému konfliktu. Řešením, jak zamezit tomuto neblahému stavu pro lidstvo je v nových regulacích kapitálu a přehodnocení současného stavu nejen naší společnosti. Ta je totiž už 30 let stavěna na kapitalistických základech a stále je snaha ještě více zprivatizovat veřejné služby, které jsou alespoň částečně dostupné i pro nové chudé. Do této oblasti řadím i naše univerzální zdravotnictví, vzdělávání nebo sociální systém. To jsou stále pozůstatky sociálního státu, který byl v našich podmínkách budován podle sovětského vzoru, ale na sklonku roku 1989 selhal.
Nicméně je velice dobře, že tyto atributy (rozumějme výdobytky jistot socialismu) stále existují, protože jinak bychom byli vystaveni negativním stránkám kapitalismu v celé jeho nahotě. V souvislosti s tím, je nutné neustále rozvíjet myšlenku sociálně spravedlivé společnosti a myšlenku snižování nerovnosti, protože z historie lidstva víme, že odbourání těchto univerzálních atributů vždy skončilo špatně. Ve 20. století díky tomu vznikly obě dvě světové války, a pokud by kvůli omezení sociálních atributů měla vzniknout nová válka, tak bude i válkou poslední. Minimálně na hodně dlouhou dobu. Tomu je nutné předejít a to právě zamezením privatizování veřejné sféry.
