Obrácení Václava Havla
Je tomu 30 let, co byl naposledy z vězení propuštěn tehdejší disident Václav Havel. Dnešní média tohoto člověka vzývají jako ikonu svobody a dokonce na něj vytvářejí různé komiksy. Tak si říkám, že když je to vlastně komiks, tak to bude (nebo byla) asi pěkná legrace. Mediální společnost začíná vytvářet mytické dějiny, které se staly asi jen na půl. To, že Václav Havel byl ve vězení, je nesporná pravda. Druhá pravda je taková, že se jednalo o prominentního disidenta. Byl to disident, který podrýval tehdejší režim, až jej ten samý režim na konci roku 1989 zvolí svým prezidentem. Zajímavé to osudy Václava Havla a samotného systému, který jej nejprve věznil a poté zvolil do nejvyšší funkce.
Jenže nic není černobílé. Dokonce ani politika tehdejšího disentu, jehož nejvyšší ikona se stane mantrou následující doby, nebyla růžová. Zejména v roce 1990 došlo k zajímavému jevu, kdy Václav Havel řeční v americkém kongresu. V onom proslovu k tehdejším zákonodárcům USA vyzdvihne jejich politiku proti nepříteli, SSSR. Zároveň obhajuje americkou zahraniční politiku jinde na světě. Tedy obhajuje ilegální války, které byly vedeny v zájmu národní bezpečnosti USA. Dokonce obhajuje zásah proti disidentům v Salvadoru. Jaké to zajímavé zjištění. Nicméně náš bývalý prezident se takovými prohlášeními jen stkví. Stejně je tomu i v případě bombardování Jugoslávie v roce 1999. Jak je ale možné, že bývalý disident ve svém projevu v USA těsně po pádu „berlínské zdi“ obhajuje násilí na disidentech jinde na světě? Zřejmě není disident jako disident a rychle jsme se zařadili k těm, co se po konci studené války přesunuli na pověstný západ.
Na výroky dějin se rychle zapomíná ve vřavě různých informací. Jednou za čas je potřeba si ale různé kontroverzní výroky připomenout. Nebo si snad umíte představit, že nějaký jiný disident by přijel do Moskvy, kde by řečnil, jak je dobré násilí a politika proti nepříteli? Samozřejmě by k tomu došlo až poté, co by několik disidentů přišlo o život. V našem případě by se jednalo o naše disidenty a samotného Václava Havla. Zajímavý scénář, který se ale nenaplnil. Nicméně se naplnil scénář opačný, který byl popsán výše.
Dějiny se od té doby posunuly na jinou stranu. Amerika začíná ztrácet dech, i když si myslí, že je pořád světovou jedničkou. Snaží se dokonce nenápadně zvěčňovat ikony doby před 30 lety. Onou ikonou je Václav Havel, který je vzýván jako ten, kdo vybojoval svobodu, kterou zde máme. Jenže opravdu máme svobodu, kterou si všichni přáli v roce 1989? Případně v roce 1990, kdy u nás zvoní na zvon svobody tehdejší prezident USA George Bush starší? Nebo nám spíš byla americká svoboda vnucena? Ať už tomu bylo jakkoliv, tak je nutné si uvědomit, že i svoboda, zejména v podání USA, může být i násilná.
