Moralizátoři
Českou politickou scénou začala hýbat uměle vytvořená kauza kolem předsedy sněmovny Radka Vondráčka. Po dvou letech se objevila fotografie z nějakého večírku, který se měl odehrávat v jednacím sále sněmovny. Radek Vondráček na ni s kolegou hraje na kytaru a přitom stojí na předsednickém stole. Reakce z opozičních stran na sebe nenechala dlouho čekat. Ozvala se stará známá Miroslava Němcová, Vít Rakušan nebo Jan Bartošek. Jejich reakce byla stejná – odstup! Jedná se prý o velký prohřešek proti státnosti a vážnosti budovy. Takhle se chovali různí dobyvatelé! Poslanec Jan Bartošek dokonce ve svém vyjádření zašel tak daleko, když napsal, že se takhle chovali bolševici, když dobyli Zimní palác. Tím si nejsem tolik jistý, protože na to nejsou důkazy, ale to nevadí. Nicméně zde je jasný důkaz, že současný předseda sněmovny hraje na kytaru. Nutno podotknout, že to jistě umí a všichni, kdo to umí, jsou dobří, protože je těžké se takovou věc naučit. Podívejme se ale na celou věc z jiné strany a to, proč všichni svorně z pravicové opozice volají po jeho odstoupení a provádějí výklad morálky, respektive moralizují.
Úpadek politiky jako takové nenastal Radkem Vondráčkem, Andrejem Babišem, Milošem Zemanem nebo Miroslavem Kalouskem. Nastal už v době, kdy se společnost rozdělovala po roce 1989 na „my“ versus „oni“. Dobří versus hodní, demokraté versus komunisté, komunisté a polepšení komunisté. Vytvořily se různé skupiny, které byly lepší, než všichni ostatní. Klasická rivalita revoluce volného trhu v politice. Dnes sklízíme různé plody hořkosti. Od vztyčeného prostředníčka Mirka Topolánka, alkoholového odéru Mirka Kalouska, přes zničení prezidentské standarty iniciativou Ztohoven (ta byla později přejmenována na trochu něco jiného, když se písmeno Z změnilo na S), až po hraní na kytaru v jednacím sále sněmovny, který v té době procházel rekonstrukcí.
Když místo prezidentské standarty vlály na hradě trenýrky, tak ti, co dnes kritizují Radka Vondráčka, mlčeli. Zneuctění a zničení státního symbolu je právě znevážení státnosti. Proč tenkrát mnozí mlčeli, ba co více, ještě takový akt schvalovali? To jim nepřišlo jako znevážení státního symbolu? Česká politika je plná paradoxů. Když se útočilo na prezidenta Miloše Zemana, tak pravicová opozice tleskala, že si to zaslouží. Dnes se opět Mirka Němcová bije v prsa za politickou kulturu, kterou pomohla se svoji stranou ODS dotáhnout do současné podoby. Výsledkem je opět moralizování, že tohle se prý v normálních demokratických zemích nenosí. Zřejmě tedy nejsme normální demokratická země (ve výkladu pravicové opozice). Nicméně můj názor je takový, že je lepší si zahrát ve sněmovně na kytaru, než se tam mlátit hlava nehlava, boxovat, házet po sobě židle a lavice, ničit majetek. Tyto příklady známe z jiných parlamentů. Takže ještě nejsme na tom tak špatně.
A co bylo ještě větší zneuctění státnosti? Tak to byla diskotéka na Vítkově v roce 2006, které se zúčastnili Mirek Topolánek, Petr Bendl nebo Miroslav Macek. Dokonce tam byly i hvězdy showbyznysu jako Iva Kubelková nebo Jan Rosák. Všem to přišlo normální, když tančili na památníku s ostatky válečných hrdinů. Tohle není úpadek morálky? Co na tohle říká Miroslava Němcová, Vít Rakušan a další moralizátoři? Asi svorně odpoví: to už je dávno a promlčené, ostatně stejně jako fotografie z roku 2017.
