Fičící vichr dějin
Připomínáme si 100 let od vzniku samostatného Československa. Krásné kulaté výročí, které je dobré si připomínat a to i přes to, že dnes už tento náš stát neexistuje. Jedná se o fakt, který musíme brát v potaz, když budeme připomínat vznik republiky (Slovensko totiž 28. říjen nemá jako státní svátek). Tato postarší dáma toho za svoji stoletou existenci zažila mnoho. Vzestupy, pády, válku, snahu o jinou společnost, rozpad a nástup nových republik. To vše patří k historii. Dnes existuje z Československa existuje jen Česká republika a Slovensko. Podkarpatská Rus je dnes Zakarpatskou Ukrajinou, takže z tehdejšího Československa nezbylo téměř nic. Za celou stoletou historii se mnohokrát idealizují dějiny. Vždy je píší vítězové. V roce 1918 to jsou Češi, Slováci, Rusíni a další menšiny. Nedávno jsem dostal otázku, kterou dobu naší historie bych chtěl zažít? Odpověděl jsem jasně, 60. nebo 80. léta 20. století. Nebudu zde rozebírat z jakých důvodů, ale poznamenal jsem, že bych nechtěl prožít dobu první republiky. Možná se ptáte proč?
Vznik republiky Československé znamenal důležitý přelom v našich dějinách. Nicméně ono dvacetiletí existence první republiky 1918-1938 nebylo tak růžové, jak je nám dnes mnohými předkládáno. Jedni říkají, že jsme patřili k ekonomickým tygrům Evropy, jiní zase světa. Jenže vše má svůj rub i líc. Je pravdou, že jsme měli silnou ekonomiku, ale i tak v našich poměrech vládla nezaměstnanost a národnostní spory. Ponuré byly osudy spodních vrstev a dělnické třídy, která často žila v nuzných podmínkách. Ne každý byl boháč, sedlák, Baťa nebo filmový herec. Většina lidí žila na venkově, kde vládla bída. To je odvrácená tvář první republiky, která se v dnešní době moc nezmiňuje. Dokonce se odehrávají různé stávky a při jedné z nich (1931) je zahájena střelba do stávkujících. I to je smutná realita oněch dějin, které bych rozhodně nechtěl zažít. Existence první republiky je navíc protkána územními spory, ohrožení nacistickým Německem a vše končí potupným Mnichovem, kdy nás zradí západní spojenci. Takže se nejedná o žádnou růžovou idylku. Existence Československa tak končí v roce 1938 a svět spěje k válce. Z tohoto důvodu bych nechtěl onu dobu zažít znova.
Vraťme se ještě na chvíli do ekonomického vývoje oněch let. Jak jsem již uvedl výše, tak Československo oné doby sice bylo vyspělým státem, ale zvyšující se ekonomika své klady nepřenášela na všechny obyvatele rovnoměrně. Prý patřila do první desítky vyspělých států a tuto vyspělost zničil rok 1948. Je ale nutné poznamenat, že pokud chceme porovnávat, kdy došlo k propadu s jiným obdobím, tak se musí zmínit, že do roku 1938 existuje určitý počet států, který je odlišný po roce 1948. Dojde k jejich navýšení. Navíc proběhne druhá světová válka, která má silně negativní ekonomické dopady. Dívejme se na období existence naší první republiky střízlivýma očima. Neidealizujme ono období, jako kdyby bylo růžové a nejlepší. Každá doba má své klady a zápory. To je vždy nutné zdůrazňovat při objektivním posuzování naší stoleté historie.
