Mgr. Jan Klán

Dnešní levice se v naší republice vyskytuje v krizi. Tu můžeme definovat jako neschopnost prosazovat v praxi zájmy vykořisťovaných a jinak marginalizovaných osob. Ve svém příspěvku se nebudu zabývat levicí sociálně demokratickou nebo zelenou, ale radikální. Tedy komunistickou. Je sice paradoxem dnešní doby, že právě levicové strany ČSSD a KSČM umožnily vznik menšinové vlády ANO a ČSSD v čele s oligarchou Andrejem Babišem. To je v médiích neustále rozebíráno. Vždy je hledán viník toho, proč vlastně vládne oligarchie s podporou komunistů. Prý se jedná o špatné spojení a nastane konec radikální levice v České republice. Všichni si ale musíme uvědomit, že žijeme v roce 2018. Je to doba diametrálně odlišná od doby před 30 lety. Naprosto se proměnila společnost i mezinárodní vztahy a jsme v prostředí globálního kapitalismu. To je potřeba mít neustále na paměti a být schopni řešit problémy této nelehké doby. To se často odráží ve volbách, které stále více vyhrávají pragmatici a ne ideologové. Lidé chtějí stále více vidět před svými zraky reálné výsledky politiky, která se jejich života dotýká snad na každém kroku.

Radikální levice v podání KSČM neměla v nových podmínkách jednoduchou situaci, protože byla často ostrakizována a často i vylučována z možnosti vládnout. To se odrazilo v tvrzení, že KSČM je odsouzena přežívat v opozici. Vše se ale změnilo v krajských volbách v roce 2012 a po sněmovnách volbách v roce 2017. V uplynulých desetiletí odvedlo vedení KSČM vynikající práci a domnívám se, že v minulých volbách jsme neudělali žádnou závažnou chybu. To, proč jsme získali něco málo nad 7% voličů, má jinou příčinu. Změnila se doba. My musíme odpovědět na nové problémy novým způsobem. Přes polovinu Poslanecké sněmovny tvoří nové strany, které říkají, že jsou antisystémové (Okamurovci, hnutí ANO, Piráti). Zde je potřeba říci, že antisystémové strany svoji existenci ospravedlňují tím, že údajně bojují proti systémové korupci a de facto kopírují v některých oblastech myšlenky radikální levice.

Když KSČM vznikala, usilovala o co nejdelší přežití v novém společensko - ekonomickém systému. Proto pochopitelně velkou roli hrála i jistá obhajoba doby minulé, ale to již dnes mnoha občanům-voličům nestačí. Právě fenomén vzpomínání byl obhajitelný přibližně do poloviny první dekády nového tisíciletí. V té době byly stále živé obrazy z divoké privatizace státního majetku v 90. letech 20. století a rovněž nás provázela poměrně vysoká nezaměstnanost, která je v současné chvíli ale passé. Poměrně značný vliv měla na radikální levici také finanční krize roku 2008. Negativně KSČM ovlivňuje pokles členské základny. Před 10 lety naše strana měla něco přes 80 tisíc členů a dnes je to necelých 40 tisíc. A za 5 let se můžeme dostat na polovinu současného stavu. Tento problém nemáme sami. Trpí jím podobně i řada dalších politických stran. Je to způsobeno zejména individualistickým způsobem života, který mladou a střední generaci odrazuje od sdružování se v kolektivních organizacích, včetně politických stran. Tento jev se začal vyskytovat již v 80. letech minulého století v USA. Nový způsob života, který je postavený na jednotlivcích a vysoké snaze život individuí kapitalizovat, vede k celkovému úpadku jak demokratických hodnot, tak i sociálních. Lze tvrdit, že v době před rokem 1989 sice v našich podmínkách byla určitým způsobem omezena individualistická práva, ale na druhou stranu byla preferována a zkvalitňována práva sociální. Naproti tomu v západních zemích té doby byla situace obrácena. Existovala práva individuální, ale omezována práva kolektivní (např. odborů). Výše uvedené faktory je nutné brát jako fakt a nastartovat novou komunistickou politiku v globalizovaném světě. Dnes se již pracující totiž neidentifikují se stejnými zájmy a hodnotami jako před rokem 1989 a často zmanipulováni masovými médii, proti svým zájmům, volí strany, které prosazují věci proti zaměstnancům. Jedná se o širokou vrstvu různě pracujících lidí a na ně KSČM musí reagovat. Neustále totiž vedeme staré války. Problémy z doby minulé jsou pro mladého člověka těžko pochopitelné, protože jednak onu dobu nezažil, a co je ještě horší, tato věc dnešní mladou generaci (jakož i nastupující) netáhne a příliš nezajímá. To je způsobeno právě probíhajícím individualistickým způsobem života, který mladé lidi žene za ziskem a konzumem. Navíc média v této věci negativně přispívají k myšlenkám radikální levice, když tvrdí, že neexistuje žádná jiná alternativa vůči současnému systému. Na obhajobu současného kapitalismu vždy uvádí negativní příklady z 50. let, ze srpna roku 1968, nebo z období vlády Stalina v Sovětském svazu. Nicméně v době mezi lety 1948-1989 se vytvořilo také mnoho kvalitních a dobrých věcí. Nelze onu období vnímat jen negativně. Mezi velké klady oné doby patří rychlá poválečná industrializace, výstavba sídlišť, prvky sociálního státu, s bezplatným zdravotnictvím a středoškolským i vysokoškolským vzděláváním atd. Jistěže se musíme neustále hlásit k dobrým věcem, kterých se v dějinách socialistického a komunistického hnutí dosáhlo. Zároveň si ovšem musíme uvědomit zásadní výzvy naší nové doby, která přináší mnoho problémů všem generacím. Z tohoto důvodu bych se soustředil na současný vývoj společnosti, která čeká, že jí my, představitelé radikální levice v České republice, přineseme řešení aktuálních palčivých problémů. Občané nečekají na to, že se budeme vnitřně hádat o tom, kdo je nebo není opravdový komunista, nebo zda doba minulá byla dobrá nebo špatná. To nechme hlavně historikům.

Ptáte se jak dál? Co vlastně dělat, abychom zvrátili negativní volební výsledky a přitáhli více občanů-voličů jako dříve nebo ještě víc? Východisko vidím jen jediné možné: přestat nostalgizovat a reagovat na zásadní výzvy nové doby. Je zřejmé, že dnes jsou úplně jiné podmínky pro fungování radikální levice. Pokud si to neuvědomíme, tak se bohužel velmi brzo dostaneme na pověstné smetiště dějin. Pokud chceme, abychom byli skutečně moderní komunistickou stranou, tak se musíme zaměřit na následující oblasti řešení problémů společnosti.

Předně si musíme uvědomit, že na světě vládne globální kapitalismus. Pokud jej chceme nahradit socialismem, musíme zavádět takové nástroje, které nám to umožní. V současné době musíme začít vytvářet předznamenávající instituce, které budou moci tvořit pilíře budoucí socialistické společnosti – socialismus 21. století.  Musíme se tedy ptát, co má KSČM vlastně dělat, aby se stala hnací silou společenského vývoje a co považuji za nutné, aby prosazovala.

Jak už jsem uvedl výše, naše politika musí odpovídat změněným společenským problémům. Zároveň musíme dále rozvíjet socialistickou a komunistickou teorii pro tuto proměnu. Problémem naší strany je, že jsme zatím nedostatečně oslovili občany ohledně problémů současného světa, které každodenně řeší. Naše teorie musí samozřejmě vycházet jak z klasiků marxismu, tak i dalších socialistických a komunistických vědců dnešní doby. Na to vše je nutné navázat v rámci kritiky současného kapitalistického systému, včetně jeho neoliberální politiky. Z kritiky poté vzejdou i následná řešení změny systému. Mezi základní prvky nového socialismu můžeme řadit například státní, krajské, městské a družstevní vlastnictví (tj. prvky samosprávného socialismu), participativní rozpočty či základní příjem. Díky většímu zavádění automatizace se musíme zaměřit na zkrácení pracovní doby na 4 denní pracovní týden přinejmenším do roku 2030, podobně jako to plánují v jiných, i západních zemích. Také další ochrana sociálních práv občanů musí být parketou KSČM. Rovněž trvalá a radikální ochrana životního prostředí musí být vlajkovou lodí naší strany. Musíme trvat na tom, aby se zavedla v ČR, EU, ale i na celém světě pomocí OSN daň z uhlíku a zaměřit se rovněž na rozvoj jaderné energetiky jakožto překlenovacího (stálého) zdroje energie do doby, než bude vylepšen nebo objeven zdroj nový a efektivnější. Naše strana musí zrudnout a zezelenat. Jedině tak dokážeme překlenout současný stav do podoby, kdy budeme hlavní levicovou silou v naší společnosti. Pokud to nedokážeme, tak nás čeká neblahý osud.

Strana musí hledět do budoucnosti, abychom oslovili současné generace, které mají nové problémy. Změnit můžeme už zítřek! Komunistická strana musí působit na všechny generace a zároveň si musíme uvědomit, že dnes už tvoří velkou část dospělé populace lidé, kteří se narodili po roce 1990 a mají nové problémy kapitalistické společnosti, jímž musí čelit. Tuto mladou a střední generaci musíme nutně oslovit, protože její většina se v současné době, proti svým zájmům, nechává zlákat  ANO, Okamurovci či Piráty, kteří všichni předstírají antisystémovost. Kapitalismus má mnoho negativních dopadů na společnost, lidé to vědí a čekají na řešení. Ta jim musíme dát co nejdříve a co nejrychleji.