Mgr. Jan Klán

Nedávno jsme si připomněli smutné výročí vyhlazení obce Lidice v okrese Kladno a také osady Ležáky v okrese Chrudim. Nebudu zde rozebírat historické souvislosti, které jsou většinou dobře známé. Zaměřím se na oblast jiného vykládání oné doby. Poslední dobou se totiž stává, že na sociálních sítích kolují zvěsti, že nacismus a komunismus je vlastně to samé. Není prý v tom žádný rozdíl nebo, že osvoboditelé ze Sovětské svazu jsou vlastně zločinci. Ano, i takové teze můžete číst na sociálních sítích a autoři se za ně ani nestydí. Všechno ale popořadě.

Když se vrátíme do roku 1939, tak zjistíme, že nacistické Německo a Sovětský svaz uzavírají pakt o neútočení zvaný Molotov-Ribbentrop. Zde už je jasné, že se rýsuje začátek konce nacismu (byť to tak zpočátku nemuselo vypadat) jako válečné ideologie, která je postavena na rasové politice. Až do roku 1941 Německo a SSSR spolu obchodují. Vede je k tomu jednoduchá logika. Hitler útočí na Západ a Sovětský svaz se uvěznil v čistkách i ve válce s Finskem. Navíc obě země mají velkou nedůvěru vůči západním zemím. Akorát každý z jiného důvodu. Hitler je nenávidí za porážku v první světové válce a Stalin zase z důvodu neochoty bojovat proti nacismu a fašismu. Nicméně nacistický režim je odhodlaný zaútočit na SSSR v rámci projektu „životního prostoru na Východě“. Tak se skutečně stalo 22.6.1941. Jelikož se zde vede bezskrupulózní válka po vzoru rasové politiky, dochází k různým zvěrstvům a velkému holokaustu. Sovětský svaz však náporu nacistů odolá a to jen díky tomu, že Stalin vládne „tvrdou rukou“. Sovětský svaz, který budoval svoji podobu komunismu, dosáhl poměrně značného rozvoje, kdy dokázal ze zemědělství přesunout lidské zdroje do průmyslu. To si samozřejmě vyžádalo i miliony lidských obětí, a ve válce, která se vedla podle zvrácených pravidel, je to o to horší. Své oběti má každý systém, který kdy v dějinách lidstva existoval. Jak systémy (možná přesněji ideologie), které bojovaly v druhé světové válce, tak i režimy předcházející a budou je mít i systémy budoucí. Stejně je na tom kapitalismus, který například vyhlazoval lidi za kolonialismu. Dokonce i koncentrační tábor je výtvor kapitalistického systému. Konkrétně Britů. To je také nutné připomenout.

Co však některé vede k tomu, že dávají rovnítko mezi nacismus a komunismus? Předně je to počet obětí, které se s těmito systémy spojují. Pokud ale nahlédneme do období druhé světové války, tak zjistíme, že desítky milionů obětí jsou na straně Sovětského svazu právě z důvodu obrany své vlasti proti agresorovi. Je ale faktem, že Sovětský svaz si zapříčinil ve 30. letech 20. století hladomor na Ukrajině svým počínáním a přesunem lidí ze zemědělství do průmyslu. To si vyžádalo množství obětí. Jenže v době druhé světové války šlo o holé přežití obyvatel, jakož i celého světa. Do jisté míry lze říci, že válka na Východě byla střetem dvou ideologií. Zvítězit mohla ale jen jedna z nich. Buďme všichni rádi, že zvítězila právě ideologie komunistická, byť celou druhou světovou válku samozřejmě vyhráli spojenci. Rádi mají být i ti, kdo tvrdí, že nacismus a komunismus jsou na stejné rovině, protože pokud by vyhrál nacismus, tak by ona slova nikdy nikdo nenapsal. To je prostě realita, kterou si někteří často odmítají připustit. Někdo dokonce tvrdí, že v rámci soupeření ideologií vyhrál druhou světovou válku skutečně komunismus, ale jen díky kapitalistické pomoci. Je to tvrzení, které se částečně zakládá na pravdě, když spojenci skutečně podporovali Sovětský svaz finančně i materiálně, ale na bojištích umírali lidé ze všech zemí. Materiálně si dokázal Sovětský svaz pomoci také sám díky své velikosti a pozici největšího státu na světě.

Je smutné, že se v dnešní době účelově vykládají dějiny. Z minulosti se zjevně někteří nepoučili a proto možná budeme muset dějiny prožít znova. Věřím, že se brzy opět bude historie vyučovat tak, jak skutečně proběhla a to bez ideologického podbarvení. Jedině tak dokážeme najít směr pro budoucnost.