Mgr. Jan Klán

Od roku 1990 nás všechny učili, že kapitalismus je pro svobodu to nejlepší. Toto tvrzení se v našich podmínkách ustálilo do podoby „můžeme si dělat, co chceme“. Jakákoliv regulace, usměrňování zákony, vymáhání práva byly a jsou označovány jako něco špatného, co na nás všechny číhá jako kostlivec z doby před rokem 1989. Do dnešních dní tedy došlo k přetransformování naší společnosti, která je formována individuálním kapitalismem, který je spojován s možností svobodné volby. Mohu se rozhodnout, co se svým životem budu dělat, jak s ním naložím, kam budu cestovat, a nikdo mně nic nebude určovat. Dostáváme se do fáze, kdy se v naší společnosti nedostatečně dodržují zákony. Nepsaná pravidla jsou passé a jsou spíše pro smích. Svoboda naší volby je však určována samotným procesem přeměny společnosti směrem k individualismu. Naše volba je nám často vnucována zevnějšku různými korporacemi a společnostmi, které chtějí, abychom takovou volbu měli. V zásadě existuje dvojí podobenství svobody. Jedna je pozitivní a druhá negativní. V pozitivní stránce svobody můžeme vidět právě možnost si zvolit, co chceme. V negativní svobodě však jde o něco úplně jiného. Jedné se o to, aby korporace, které nám naši volbu dopředu určí, nebyly zpětně zasaženy a pokud možno nenesly žádnou zodpovědnost. Například za to, že nám díky svému jednání a na základě naší volby zničí zdraví. Jsou to právě různé korporace, které k sobě přitahují i filmové společnosti, které na obhajobu jejich jednání vytváří správný typ reklamy. Ta posléze působí na naše uvažování o svobodě naší volby.

Kapitalistická společnost dnes tvrdí, že k ní neexistuje žádná alternativa. Sama sebe prezentuje, jako zastánce svobody. Lze tedy tvrdit, kapitalismus bez svobody nemůže existovat. Dnešní mediální „hostesky“ kapitálu nám předkládají společnost, jakou chtějí vytvářet. Je to v ostrém kontrastu s naším uvažováním, protože lidé zcela jistě chtějí jinou společnost. Minimálně takovou, kde bude minimum nerovnosti. Respektive takový typ společnosti, kde budou existovat rovné podmínky pro všechny. Dostáváme se zpět na začátek, zda opravdu může existovat svoboda bez kapitalismu. Nepochybně ano, protože dnešní typ globálního kapitalismu je utvářen 1% nejbohatších lidí na planetě. Někdo mně může namítnout, že svoboda je každému člověku dána. To je pravda, ale celkové žití a vývoj společnosti ji dále utváří.

Neštěstí naší svobodné společnosti tkví v tom, že se nedostatečně vymáhají zákony a nedodržují pravidla. Respektive zákony platí jen pro někoho (např. bohatí lidé a jejich různé kličky před zákonem). Jak se lidé mění v čím dál více individualistické osobnosti, tak dochází pod rouškou svobody i k různým excesům – čím dál více útoků člověka na člověka v domnění, že si mohu dělat, co chci. Jako příklad nám může posoužit nedávný příklad ze Slovenska, kde byl brutálně ukopán k smrti člověk a tamější úřady to téměř nechaly bez povšimnutí. Teprve pod tlakem veřejnosti začaly úřady jednat. Vzniká tedy společná individualistická svoboda, kdy lidé určují, co je dobré a co špatné. Celé to svědčí o selhání kolektivní svobody, kdy se mají jasně trestat excesy, které společnost ohrožují.