Horizont komunismu
V nedávné době uveřejnily sociologické agentury v USA výzkum, ve kterém se tvrdí, že lidé narození kolem roku 2000 mají raději socialismus, než kapitalismus. Jedná se o velice zajímavé zjištění a je vidět, že i mladí lidé začínají toužit po lepším světě, který bude jiný, než je ten současný. Zahleděli se do myšlenek socialismu a komunismu. Tohle samozřejmě vyděsilo mnoho pravicových politiků, kteří často přitvrzují ve své antikomunistické rétorice. Je pravdou, že na některé lidi slovo socialismus a komunismus působí jako rudý hadr na býka, protože v minulosti byla tato slova často zneužívána. Nebo se za ně schovávaly režimy a systémy, které se diametrálně od teorie lišily a myšlenku sociálně spravedlivé společnosti deformovaly. To je bohužel minulost, kterou nelze vrátit. Více se bohužel pamatují špatné věci z doby státního socialismu. V našich podmínkách se takto nejvíce pamatují 50. léta minulého století nebo rok 1968. Jenže lze vzpomínat a pamatovat i na pozitiva, které minulý systém měl. Nebyl jen negativní, byť měl mnoho chyb.
Z chyb a deformací je komunistické a socialistické hnutí poučeno. Kapitalismus se ale ze svých chyb nepoučil a rovněž mu nelze přičítat velké úspěchy v podobě snížení nerovnosti. Dluhová společnost a společnost bez práce děsí mladé lidi. Svoji budoucnost nevidí moc optimisticky, a proto začínají snít o socialismu, který by byl bez dluhů i podřadné práce. Dost často začínají porovnávat systémy minulého státního socialismu a kapitalismu. Při tomto srovnání začínají zjišťovat klasickou pointu dnešní doby, kdy kapitalismus neustále tvrdí, že k němu neexistuje jiná alternativa. Antikomunisté se děsí jen pomyšlení na to, že by nějaká alternativa mohla existovat.
Mnoho lidí má z komunistů strach a uzpůsobují tomu i svoji rétoriku, která se nese v duchu urážek a napadání. Pokud je protikomunistická rétorika tolik rozšířená, tak to znamená, že se (nejen) pravice komunistů stále bojí. Nebojí se však ve vztahu k minulosti a návratů, ale bojí se, že by jejich kapitalistický systém přestal existovat. To je jablko sváru dnešní doby. Mladí lidé pochopili, že lze mít i jiný systém, než je dnes. Vezměte si, že dnešní kapitalismus je postaven na nekonečném růstu, ničení přírody, nezaměstnanosti a dluhu. Jedná se o smrtící koktejl, který nám namíchali korporátní kapitalisté. Pravicová politická scéna působí jako jejich hlásná trouba. Nicméně i sám kapitalismus plodí své hrobaře. O tom už psal Karel Marx v 19. století.
