7. 8. nebo 9. května?
Číslice v názvu článku dávají tušit, že se jedná o dny, kdy končila nejhorší válka všech dějin – druhá světová válka. Některé země si onen den připomínají jako „Den vítězství“ nebo „Den osvobození“ ve dvou různých dnech. Řada zemí onen den slaví 8. května, ale další země zase až 9. května. Jak je to v naší zemi? Přeci jen si někteří vzpomenou, že kdysi se „Den vítězství“ slavil 9. května, ale po roce 1990 se začal slavit 8. května. V obou dvou případech se jedná o datum státního svátku. Ať už minulého nebo současného. Z jakého důvodu se ale přešlo na slavení osvobození od fašismu z 9. května na 8. května?
Pokud se podíváme na historický vývoj, tak zjistíme, že kapitulace nacistického Německa proběhla již 7. 5. v Remeši, ale Sovětský svaz požadoval opakování kapitulace den poté v srdci agresora – Berlíně. Kapitulace tedy proběhla dne 8. května 1945 krátce před půlnocí, ale vzhledem k časovému posunu byl v Moskvě již nový den – tedy 9. květen. Právě z tohoto důvodu se v Rusku každoročně konají oslavy vítězství 9. května. Tolik krátký historický exkurz.
V bývalém Československu se „Den vítězství“ (název svátku se však několikrát měnil) slavil rovněž 9. května a to právě z důvodu, že jsme se po válce více orientovali na Sovětský svaz jako na většinového osvoboditele naší vlasti. Byť nás správně osvobodila spojenecká vojska a Rudá armáda osvobodila většinu země. Dalším argumentem pro slavení onoho svátku 9. května byl příjezd Rudé armády (ta byla v roce 1946 přejmenována na Sovětskou) do Prahy. Pro nás je tedy dnem vítězství nebo chcete-li dnem osvobození 9. květen. To, že byl tento svátek v letech 1951 – 1990 profanován a podíl spojeneckých vojsk jako celku upozaďován, je věc jiná. Nicméně ve snaze přiblížit se „Západu“ slavíme od roku 1990 jen 8. květen jakožto den osvobození.
Dnešním lidem toho moc 9. květen neřekne. Spíš si uvědomí, že 8. května skončila druhá světová válka. Pro naši zemi to znamená, že pro nás jsou obě dvě data nesmírně důležitá. 8. květen je oficiální kapitulace Německa, kdy si všichni oddychnou, protože končí válka. Je to den vítězství všech, kdo bojovali za svobodu. Tedy i tehdejšího Československa, jehož zástupci bojovali jak ve Velké Británii, Moskvě i v samotném Protektorátu Čechy a Morava i na Slovensku. Nesmíme ale zapomínat ani na 9. květen, kdy byla osvobozeno naše hlavní město. Boje na našem území však v době příjezdu Rudé armády do Prahy stále pokračují. Ty končí až 11. a 12. května 1945 v bitvě na Slivici nedaleko Příbrami.
Pro budoucí generace je důležité, aby se dozvěděly, že naše země byla osvobozena spojeneckými vojsky. Západní část osvobodila americká armáda a zbytek země od východu armáda Sovětského svazu. To je realita, kterou nelze zapřít, byť se o to někteří snaží.
V poslední době mě mrzí, že se překrucují dějiny, kdy se konají například „Dny vítězství“ v Plzni a ty se posléze berou jako základ pro šíření nepravdivých informací, že naší zemi vlastně osvobodila vojska ze západu pod vedením USA. Jenomže mnohonásobně více obětí při osvobozování naší země přinesl Sovětský svaz. Samozřejmě, že oběti byly i na straně USA. Musíme si uvědomit, že to jsou právě ti mrtví, kdo nás dnes spojují. Bez ohledu na to, zda zemřeli na straně Sovětského svazu nebo USA.
