Mgr. Jan Klán

Na přetřes opět přichází novela zákona o střetu zájmů. Tvrdší verze onoho zákona byla schválena minulou Poslaneckou sněmovnou a nyní už je ve druhém čtení novela, které napravuje chyby. Opět se tedy naplnilo přísloví: mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Současná verze zákona o střetu zájmů totiž zavedla tzv. Centrální registr oznámení na internetu. Do něho může nahlížet, kdo chce a tak se například můžete dozvědět co ten či onen volený funkcionář vlastní, jaké má příjmy, zda je v dozorčí radě, má cenné papíry atd. Přísná verze zákona měla snížit korupci. Oblíbený to argument na obhajobu přijetí zákonů (byť nedokonalých) v našich končinách. Nicméně se nestalo nic a navíc to přineslo nemalé problémy neplaceným funkcionářům na obcích. Argument byl jasný: proč bych se měl svlékat do naha, když se tady starám o malou obec „za pár korun“. Podle jiných je to pozvánka pro zloděje, když budu muset všechno přiznávat. Vše má svoji logiku. Je tedy vidět, že zákonodárci ve své snaze udělat co největší transparentnost si neuvědomili dopady na ty nejmenší obce a přestřelili. V tuto chvíli se ve sněmovně tedy projednává kompromisní novela zákonu o střetu zájmů, která má u starostů zavést jiný režim v centrálním registru oznámení. Všichni bez rozdílu budou muset vyplnit majetkové přiznání, ale některé citlivé údaje budou nepřístupné na internetu. Stát tedy bude mít přehled o všech věcech a veřejnost o těch nejdůležitějších (například majetku funkcionáře atd.).

Někteří zástupci by však současnou verzi zákona o střetu zájmů zrušili úplně. To by podle mého názoru byl krok špatným směrem a je potřeba hledat nepolitická funkční řešení problému. Vinu za současný zákon nese tehdejší Legislativní rada vlády pod vedením Jiřího Dientsbiera, která do legislativního procesu poslala zmetek. Nemalou úlohu v tomto procesu opět hrály neziskové organizace, které bojovaly za největší transparentnost v celém vesmíru. Dopady vidíme na vlastní oči. Všichni vědí všechno a nikdo vlastně neví nic. Někteří poslankyně a poslanci se dokonce nechali slyšet, že se budou bít za zrušení zákona do úplného konce. Respektive chtějí, aby majetek politiků zůstal tajný. Tedy i poslanců a senátorů. Zde se ale střetávají dvě roviny podle Listiny základních práv a svobod. První rovinou je ochrana soukromí. Zde můžu říci, že každý veřejný funkcionář ve své podstatě ztrácí své soukromí ve chvíli svého zvolení. To je prostě politika. Znám to ze své zkušenosti. Druhou rovinou je právo na svobodný přístup k informacím. Lidé mají mít právo vědět o svém veřejně voleném funkcionáři co nejvíce informací. Je tedy politickou otázkou, co vše se bude zveřejňovat a co ne. Jedná se o věc velice citlivou a to jak mediálně, tak i lidsky. Každý má totiž ono měřítko postavené jinde. Ovšem zamezovat lidem, aby o svém zvoleném funkcionáři nevěděli vůbec nic, je cesta do pekel.

Volení funkcionáři si musí uvědomit, že zde pracují pro občany a nemusí se bát něco přiznat. Bojí se opravdu jen ti, kteří mají asi něco bokem nebo na černo. Na závěr si však musíme uvědomit, že jiná je situace na malé vesnici, středním městě, Praze, kraji nebo u poslanců či senátorů. To vše musí být bráno v potaz a podle toho by se měl přizpůsobovat i samotný zákon.