
Národ povstal. Prý za Moravcem. A možná i za Moravcem jiným
Když se objevila zpráva o odchodu Václava Moravce z České televize, země se prý otřásla v základech. Alespoň podle některých titulků. „Národ se postavil za Moravce,“ hlásají dramaticky, jako by se na Václavském náměstí shromáždily statisíce lidí s transparenty „Moravce nedáme!“.
Realita je ovšem poněkud střízlivější. Národ totiž zrovna stojí především ve frontách v supermarketu, na úřadech práce a na zastávkách autobusů. O tom, že by se spontánně organizoval na obranu televizního moderátora, zatím žádné spolehlivé zprávy nepřišly.
Přesto je fascinující, jak rychle se objevila ona známá formulace: „za ním stojí celý národ.“
Je to věta s překvapivě dlouhou historií.
Pamětníci dějin si možná vzpomenou, že podobná tvrzení zaznívala i v době protektorátu. Tehdejší propaganda s oblibou zdůrazňovala, že za ministrem školství a národní osvěty Emanuelem Moravcem stojí český národ. Noviny tehdy ujišťovaly veřejnost, že lid stojí pevně za svým ministrem, že jej podporuje a že jeho hlas je hlasem národa.
Dějiny pak ukázaly dvě drobné komplikace:
Národ si o tom myslel něco trochu jiného.
Propaganda měla občas tendenci zaměňovat přání za realitu.
Dnešní situace je samozřejmě úplně jiná. Nikdo nikoho nenutí psát oslavné titulky a nikdo nemusí chodit na povinné manifestace. O to zajímavější je, že se staré formulace vracejí samy od sebe.
Stačí jeden mediální titulek a náhle se dozvídáme, že „národ stojí“.
Za moderátorem.
Za komentátorem.
Někdy dokonce i za reality-show soutěžícím.
Možná by stálo za to zavést jednoduchý test. Kdykoli někdo napíše, že „za někým stojí celý národ“, měl by zároveň doložit fotografii toho národa. Ideálně širokoúhlou, aby se tam vešlo všech deset milionů lidí.
Do té doby se můžeme jen domnívat, že národ stojí spíš za svými běžnými starostmi než za mediálními ikonami.
A Václav Moravec? Ten pravděpodobně přežije i bez toho, aby za ním stál celý národ.
Historie totiž ukazuje, že když média začnou příliš často mluvit jménem národa, je to obvykle okamžik, kdy by měl být národ trochu ve střehu.




