Tyranie osudu
Společenský vývoj, který sledujeme v posledních letech ukazuje, že brzy nastanou otřesy a přeměny. Nebude se jednat jen o procesy přírodní, ale také sociální. Ve společnosti, která je postavena na neustálé spotřebě neobnovitelných zdrojů lze očekávat kolaps. Nicméně existují možnosti, jak tomuto kolapsu reálně zabránit. Paradoxně kolapsu mohou zabránit korporace i různé firmy, které dnes ovládají digitální svět. Jsou to společnosti, které v současné době deformují samotné pojetí demokracie, ale jsou zároveň natolik mocné, že mohou přeměnit budoucnost.
Podívejte se na Váš mobilní telefon, pokud jej máte v ruce. V něm je vždy nějaký operační systém od nějaké nadnárodní korporace. Chytrý telefon, tablet, počítač vás dnes spojuje s celým světem. Došlo k takové proměně společnosti ve spojení s technikou, že se postupně začíná deformovat demokracie jako společensko – politický projekt. Na to, jak mocná jsou nová média a sociální sítě ve vztahu k demokracii (případně postdemokracii) ukázaly různé revoluce v (nejen)arabských zemích. Je evidentní, že sociální sítě začínají přetvářet klasické pojetí demokracie, kdy si lidé vyměňují a sdělují své názory on-line. Je pryč doba klasických velkých manifestací na náměstích, i když k ní samozřejmě může právě pod tlakem sociálních sítí opět dojít. Nastává zde ale jeden racionální problém, kdy se na sociálních sítích stále více objevují spíše postdemokratické tendence, které můžeme nazvat ultrapravicovými. Ano, jedná se o tendence, které posléze šíří nenávist mezi lidmi, urážky a napadání. Můžeme tedy říci, že digitální propojená společnost vytvořila jakýsi druh člověka, který je sice demokratický, ale v on-line světě dokáže podporovat i myšlenky, které jdou proti klasické logice demokracie.
Co ovšem nastane po demokracii? Zda to bude tyranie osudu nebo zářná budoucnost po konci dějin? Pokud bychom použili knihu Francise Fukuyamy, tak už dějiny měly skončit dávno, protože dle něj všude zvítězila liberální demokracie. Ta je ale spíše více v troskách, než aby vítězila. Na světě se sice rozmohl kapitalismus, který je spojen buď s liberalismem nebo s určitým typem státního řízení. Takže dějiny zcela jistě pokračují a budou pokračovat i nadále. Kapitalistický propojený svět svědčí a prospívá nadnárodním společnostem a jejich produkty se dostaly snad ke všem lidem. Myslím tím mobilní telefon a v něm nahrané operační systémy, které všechny a všechno propojí. Byl to skvělý tah kapitalismu, který se tím pádem stal flexibilnějším a dostupným na každém kroku.
Budoucnost na nás nepočká, budoucnost už je tady. I to může být novým mottem socialismu. I právě nový socialismus musí využít kapitalistických prvků pro svůj rozvoj a sociální sítě tuto možnost nabízejí. Stačí toho jen využít. Nelze se vracet zpět. To, co jednou proběhlo už nikdy stejné nebude, i když se o podobnost můžeme snažit jak chceme. Socialismus už nebude, co býval. Bude jiný, progresívnější. Není možné žít ze vzpomínek, ale musíme hledět do budoucnosti. Jinak nás čeká smutný osud vzpomínek na budoucnost.
