Jak na migraci?
Opět se začíná přetřásat slovo migrace a migrační politika. Jedná se o téma, které je velice živé a neutuchající. Naopak. Téma je to velice eskalující a vzbuzující emoce. Do toho všeho Evropská unie přichází s novým nápadem tzv. nařízení Dublin IV, který má upravovat onu spornou migrační politiku. Je nespornou pravdou, že v migrační politice Evropa jako celek zaspala. K samotnému uspání vedl relativní klid od doby volného pohybu osob. Jenže onen pověstný Schengen pokulhává a naopak vytváří různé problémy, které v samotném důsledku stojí mnoho lidských životů při teroristických útocích. Evropa dokázala v reakci na celý problém vytvořit nefunkční systém kvót, které následně začala vnucovat všem členským státům Evropské unie. To nevěstilo nic dobrého, protože řada státu toto vnucování rázně odmítla. Možná právě proto se vytváří nařízení Dublin IV, které se sice tváří, že jeho schválení nevede k aktivnímu přijetí imigračních kvót. Jedno přísloví ale říká, aby se nikdy neříkalo nikdy.
Musíme si ale jasně říci, že migrační vlny, které postupují do Evropy jsou jednak z Afriky a poté z oblasti Sýrie. Samozřejmě sem ještě můžeme zahrnout Ukrajinu, ale třeba také Slovensko. I z těchto zemí k nám proudí migranti. To je nesporný fakt. Druhou stranou mince je, že se do Evropy dostává stále více nelegálních migrantů. Levicová politika by měla být ráznější a kritičtější v postoji právě vůči nelegální migraci. Výhodou naší republiky je, že se na našem území naštěstí nevyskytuje vysoký počet nelegálních migrantů. V tomto případě nevidíme důvod, abychom přijímali kvóty, protože co když se tomu či onomu člověku zde nebude líbit? K tomu si řekněme, že státy, odkud lidé migrují, jsou dost často rozvráceny válkou, krizí a to téměř vždy účelově.
Z tohoto důvodu je nutné jasně říkat, že my klidně migrační kvóty přijmeme, ale za určitých podmínek. Nemáme s tím reálně problém, ale učiníme teprve až tehdy, když se odpovědné státy veřejně omluví těm zemím, které rozvrátily. K omluvě musí připojit samozřejmě i placení válečných reparací. Co je ale nejhlavnější, tak je nutné, aby byli potrestání váleční zločinci a štváči, kteří jsou zodpovědní za rozvrácení zemí jako Libye, Sýrie, Egypt atd. Pokud se naplní tyto požadavky, tak můžeme uvažovat o migračních kvótách. Lze tedy říci, že tak učiníme až tehdy, když vy splníte naše požadavky. Vy nám přeci nemáte co nařizovat. Jsme suverénní stát, který má své hranice, i když formálně neexistující.
Svoboda pohybu osob v rámci Evropy je sice hezká věc, ale zároveň je velice diskutabilní, protože přináší problémy. Nyní se chytá kočka za ocas, když chceme více hlídat vnější hranice. To se mělo dít už dávno a ne jen sledovat, jak k nám připlouvají migranti ze zemí, které jsou rozvráceny. Samozřejmě, že se jedná o byznys zbrojařské lobby, která nejdříve vyprázdní svůj arzenál a poté v rámci šíření demokracie začne vnucovat rozvráceným státům svoji správu. Ať už nařízení Dublin IV bude přijato nebo ne, tak se musíme mít velice na pozoru a hlavně předkládat jasné podmínky za kterých ono nařízení přijmeme. Jak už jsem napsal výše, tak musíme trvat na jasných věcech a neustupovat. Musí být potrestáni ti, kdo jsou zodpovědní za rozvrácení zemí odkud pochází nejvyšší počet migrantů. To je totiž alfa a omega celého problému.
