Mgr. Jan Klán

Kdybychom měli prezidenta měřit podle počtu státnických vystoupení, kritických projevů k vládě a jasných postojů proti korupci, pak by Petr Pavel sotva prolezl pod limitem. Kdybychom jej ale posuzovali podle počtu kilometrů na motorce, nebo podle toho, kolik hluku nadělá jeho projížďka v závodním autě ve stylu NASCAR, pak by už dávno vedl žebříček „nejrychlejší hlavy státu střední Evropy“.

Místo aby občas vládě profoukl výfuk, zastavil nebo aspoň přibrzdil její korupční zlozvyky a upozornil na klientelistické přehřívání motoru, raději sám přidává plyn – a jede vstříc další společenské tichosti. Jeho podpisy pod zákony jsou automatické jako razítko v pojišťovně. Proto se mu v kuloárech začalo přezdívat prezident Gummini – gumový muž, který se přizpůsobí každé zatáčce bez škrábance.

Když se kolem něj valí kauzy typu Dozimetr nebo Stoka, slyšíme jen tiché vrnění motoru v dálce. Mlčí. Jako by snad jeho největším politickým činem bylo přezouvání pneumatik. A zatímco občané platí daně, on a jeho manželka – hradní Pávková, alias první dáma v doprovodu luxusního 95 tisícového „pávkovného“ – se projíždějí po světových bulvárech. Státnická reprezentace se u nich zjevně rovná brm, brm, úsměv do kamery, večírek, zpátky na trať.

Půlka mandátu je pryč, a prezident Gummini zatím dokázal jen to, že je prezidentem tichým, hovořící hlasem ve stylu řád a klid. Tichým, poslušným a hlavně vyhýbajícím se jakémukoli politickému střetu. A tak si dnes můžeme položit otázku: máme na Hradě prezidenta, nebo jen gumovou figurínu v kožené bundě, která si myslí, že státnictví voní benzínem? Brm, brm…